Možná jste tu zmínku zaregistrovali – v neděli odpoledne někdo „heknul“ náš server. Škody velké; nic není zničeno úplně, ale velká většina připravovaných pořadů a nahrávek na nejbližší dny má nenahraditelně poškozené první minuty záznamu.

Ten „někdo“ se vzápětí ozval s nabídkou, že za 23.000,- Kč soubory obnoví. Zvláštní situace a zvláštní nabídka. Dát, nebo nedat?

Dát – a ušetřit hodiny a hodiny „zbytečné“ práce, přetáčení, oprav?

Nebo nedat – zatnout zuby, obětovat čas, nahradit, co se dá a oželet, co je prostě pryč, protože zloděje podporovat nebudeme?

Zlo je blíž, než si někdy myslíme. Ale to neznamená, že si na něj máme zvyknout, akceptovat ho a začít spolupracovat – třeba tím, že zloději zaplatíme, aby nám vrátil, co předtím ukradl. Rozhodli jsme se velmi rychle a skutečně v jednotě, že zlodějům a vyděračům nic platit nebudeme, už proto, že peníze dostáváme darem a máme za ně odpovědnost.

A tak opravujeme pořady někdy předchystané na dlouho dopředu.

A přitom – možná trochu paradoxně – prožíváme vděčnost, že jsme tak zjistili, kde máme díry v ochraně a víme, co dělat do budoucna. Zároveň je jasné, že absolutní bezpečí v technice zajistit nejde.

Je ale jiné bezpečí – a to v tomto kontextu vyvstalo tak jasně, že jsme za celou situaci opravdu vděční.

Bezpečí v Bohu neznamená, že se nikdy nic nestane, že nebudeme mít škodu. Práci navíc. Že nikdy o nic nepřijdeme. Naopak, podobné situace přispějí k tomu, že zjistíme, kde jsou díry a kde je třeba pracovat jinak a líp. A taky zjistíme, co zůstalo; co je podstatné a co pomíjivé. Anebo si na to „jenom“ nově sáhneme a zjistíme, jestli to vnímáme dobře.

Nikdo nám nevezme vztah s Bohem a z něj plynoucí pokoj a radost. To ostatní se vždycky nějak vyřeší.