Živé vysílání

04:00 Doteky
Zdroj naší síly (7/14): Když nás zneužili a týrali (2/2) (R)
04:30 Život víry
(R)
05:00 Okno do historie
Inkvizice (19) (R)
05:30 Houpací křeslo
Nejhlubší kořeny (6/6) (R)
05:50 Čtení z Bible 21

Vysíláním vás provází

Vysíláme
noční reprízy

Myšlenka na den

Znovuzrozená mrtvola duchovní


4. Spasení? Co to je?

Definovat spasení vlastně vůbec není jednoduchá věc. Velmi totiž záleží na tom, v jakém stavu a rozpoložení se zrovna nacházíte.

 

Pokud je člověku dobře, nic mu nechybí, nic ho nebolí, nemá žádné neřešitelné problémy, pak se toto slovo v jeho slovníku asi vůbec nebude objevovat. A také nemá smysl se o takovou definici v tomto případě snažit. Pokud ale nepatříš mezi tyto "vyvolené", pak asi o spáse čas od času přemýšlíš. Znamená to totiž vysvobození od bolesti, úleva od strachu, řešení problému, který je nad tvé síly a v neposlední řadě to může také znamenat naplnění prázdnoty. V tom úplně nejobyčejnějším slova smyslu to může být i talíř teplé polévky. Představ si, že jsi celý den někde v horách na cestě. Počasí ti nepřeje, fouká vítr, občas zaprší a už několik hodin jsi nenarazil na živou duši - jsi úplně sám, hladový, promrzlý, mokrý a začíná se tě zmocňovat strach. Když v tu chvíli se před tebou za zatáčkou objeví dřevěný domek s rozsvíceným oknem, kterému se kouří z komína. Nade dveřmi stojí veliký nápis - občerstvení na rozcestí! S nadějí vezmeš za kliku, otevřeš dveře, tvář ti políbí teplý a voňavý vzduch, kterým je naplněná útulná dřevěná světnice. Před sebou uvidíš prostřený stůl a volnou židli. Usedneš a za chvíli se na stole objeví plný talíř té nejvoňavější bramborové polévky. V tu chvíli si možná pomyslíš - "ta polívka je pro mě učiněná spása". A máš pravdu! Ona totiž nejen utiší tvůj hlad, ale zahřeje tě, zvedne ti náladu a vlastně úplně obrátí veškeré tvoje dosavadní trápení v nádherné dobrodružství, o kterém budeš jednou vyprávět svým přátelům.
Velmi podobné je to se spásou, kterou nám nabízí Bůh v Pánu Ježíši Kristu. On totiž proměňuje naše dosavadní trápení života a dává nám naději, víru a lásku. Náš život najednou začne dávat smysl. Najednou vím, odkud a kam kráčím. Mohu si uvědomit svojí hodnotu, identitu, srovnat si svoje priority tak, aby můj život neničili, ale naopak jej budovali a dávali mu význam. Bůh nám nabízí spásu ve svém Synu a tu spásu můžeme s klidným svědomím přirovnat k oné teplé a voňavé polévce, která promění náš, ne příliš povedený, výlet do hor.
Stejně jako ta polévka totiž většinou přichází k chuti nejvíce právě v tom okamžiku, kdy nevíme, kudy kam, kdy se topíme, lapáme po dechu a začínáme propadat beznaději. Přichází jako světlo na konci temného tunelu a my víme, že tam někde v tom světle je naše záchrana. Stejně jako ta polévka nás i Boží záchrana přivádí od strachu k důvěře. Začneme se dívat na svět úplně jinýma očima. Venku sice stále prší a je tam nevlídno, nám ale bylo poskytnuto přístřeší, teplo a bezpečí. Náš pohled se změnil. Tato ilustrace s horkou polévkou je však, jako mnoho jiných obrazů, nedokonalá a to v tom, že popisuje pouze náš stav v přítomnosti. Boží spása jde mnohem dál. Proměňuje náš život natolik radikálně, že získáváme sílu hledět s nadějí do budoucnosti a dokonce přestáváme mít strach ze smrti. Boží slovo nám říká v listu židům 2:15 "aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví". Proto také skepse mnohých ateistů bere za své, když se ocitnou tváří v tvář smrti. Tedy ve chvíli, kdy je strach ze smrti nejintenzivnější.
Spása je tedy jiným slovem záchrana. A tady se dostáváme k jednomu zásadnímu problému. Zachránit nepotřebuje ten, kdo je přesvědčen o tom, že je v bezpečí, že mu vůbec nic nehrozí. A dokonce i když se dostane do nějaké šlamastyky, stále ještě může doufat ve vlastní schopnosti, moudrost a zkušenosti. Takovému člověku sice můžete o záchraně vyprávět a nabízet mu různá řešení, ale většinou budete odmítnuti. Pán Ježíš nabízí milost a záchranu těm, kteří jí potřebují. Sám o tom mluví v Markově evangeliu 2:17, když říká "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."
Teprve když si uvědomíme, že se sami z otroctví hříchu nedokážeme vyprostit, stáváme se vhodnými adepty k Jeho záchraně. A co je to hřích? A co způsobuje? O tom si povíme v dalším díle.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.