Živé vysílání

01:00 Interval
Brouci: CD Nemusím se bát (R)
02:00 Ke kořenům
Pláč Jeremiášův (3): Změna podmětu (Pl 1,3-4) (R)
03:00 Nejen chlebem
Nesnaž se být světlem (R)
03:15 Čtení z Bible 21
04:00 Doteky
Přítomnost a budoucnost (1/2) (R)

Vysíláním vás provází

Vysíláme
noční reprízy

Myšlenka na den

Čas


4. Spasení? Co to je?

 Slovo spasení, spása se v dnešním slovníku už příliš nepoužívá. Možná tak ve sportu se setkáme s tím, že nějaký hráč je spásou pro fotbalový klub. Co ale toto slovo znamená, když ho používá Bible? Jednoduše bychom mohli říct, že jde o záchranu.

Záchranu člověka před smrtí, záchranu od moci hříchu či moci Satana. Záchrana člověka má už zde na zemi konkrétní projevy, ovšem plně se projeví až po příchodu Ježíše Krista a konci tohoto světa. Už nyní ale dostáváme závdavek věčné spásy a tím je Duch svatý. Už nyní se Boží mocí mění naše priority od světských k prioritám Božího království, jako je milosrdenství či láska. Už nyní se proměňuje způsob našeho chování, reakcí či smyslu celého života. Už nyní ve spojení s Božím Duchem do nás vloženým, čerpáme Boží síly, povzbuzení, motivy a chuť sloužit Boží věci a jeho království. Už nyní Duch svatý ukazuje na naše viny a vede nás k jejich opuštění a k proměně našeho jednání. Už nyní může náš život začít plodit hodnoty Božího království jako je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost či zdrženlivost. Spása neboli naše záchrana se odehrává v našem životě od přijetí evangelia vírou a tady vstoupení Božího Ducha do naší osoby, následné průběžné proměny během života do Kristovi podoby, přes Boží soud až do plného vstoupení do Božího království.

Bible říká, že evangelium je moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří. Spása tedy přichází skrze přijetí evangelia. Co je to ale evangelium? Pokusím se ho krátce vysvětlit:

Na začátku Bůh stvořil člověka, žil s ním společně, dal mu celou zemi, jen z jednoho „stromu“ (poznání dobrého a zlého) mu zakázal jíst. Nechtěl, aby poznal zlo. Člověk, jak víme, ho neposlechl a zlo ochutnal. V tu chvíli zlo vstoupilo do světa člověka a oddělilo ho od Boha. Mezi ním a Bohem vznikla propast, kterou můžeme nazvat „smrt“.

V člověku zůstalo prázdné místo po Bohu, a proto hledá něco „víc“ ve svém životě. Touží po jistotě, po něčem pevném, po věčném životě bez smrti, bolestí, nemocí a strachu. Touží nebýt sám, touží, aby jeho život měl smysl, směr a cíl, aby nebyl marný. Snaží se dojít naplnění těchto svých potřeb skrze „dobrý život“ skrze nejrůznější duchovní a náboženské proudy, filosofické přístupy… Propast smrti a vnitřní prázdnoty však zůstává. Často si neuvědomuje, že to, co hledá je právě „ztracený“ Bůh, od nějž je člověk oddělený svým vlastním zlem.

Protože Bohu nebyla situace člověka lhostejná, poslal na zem svého syna Ježíše Krista, který se narodil jako obyčejný člověk a Bůh zároveň. Jako Boží syn nikdy do svého života nevpustil zlo a jako člověk prošel vším včetně smrti. Protože nezhřešil, smrt ho neudržela ve své moci, vstal z mrtvých a tak vytvořil most mezi člověkem a Bohem. On jsou dveře, kterými můžeme projít k Bohu a opět se s ním setkat a navázat vztah, jako tomu bylo na začátku po stvoření světa. Projít dveřmi znamená předat mu svůj život se vším, co v něm bylo a je. Přiznat se ke všemu svému zlu a předat mu ho. Požádat ho, aby vstoupil do našeho života a my pak mohli být s ním spojeni. Toto znamená přejít po mostě k Bohu do jeho blízkosti.

Význam osoby Ježíše Krista je v křesťanství centrální. Bez něj není cesta ke skutečnému živému Bohu. Je to cesta, která trvá určitý čas, žádá si nás celé. Přejít po pomyslném mostě Ježíše Krista je zlomový bod našeho života. Neztrácím sám sebe, své záliby, svůj život, jsem to stále já. Ale získávám zcela novou naději, novou víru, nové hodnoty, smysl, naplnění, cíl života a docházím spásy.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.