Playlist

Živé vysílání

05:45 Písničky
06:00 Přehled pořadů, písničky
06:15 Tichý čas
06:25 Písničky
06:45 Biblická úvaha
Cesta bolesti (2/3): Jak z toho ven?

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Vědomí a bezvědomí


13. Duchovní svět

Jako křesťané věříme v Boha, který je neviditelný, netělesný, nezměrný, věčný. Tak to výslovně vyjadřuje například helvetské vyznání víry. Nakonec samo Písmo říká: Bůh je Duch, nepatří tedy k našemu světu prostoru, hmoty, energie a času, přesahuje ho. Je nadpřirozený, chtělo by se povědět.

 

To slovo nadpřirozený sice vyjadřuje, že něco není součástí stvořeného světa, jeho dnešní chápání ale míří spíš k normálnosti. Přirozené je to, co je samozřejmé, s čím se dá počítat. Nadpřirozené je výjimečné, cosi, co člověk potká jen v mimořádných situacích. Kvůli tomuto obecnému chápání nemám výroky o nadpřirozeném Bohu rád. Ano, Bůh není podmnožinou stvořeného světa, jestli ale je počátkem všeho, co by mělo být samozřejmější, přirozenější než on? Naopak celý hmotný svět je čímsi tak mimořádným, že se na jazyk kradou slova o zázraku. Svět hmoty, ve kterém se cítíme tak doma, je až druhotný a nesamozřejmý, zatímco ten duchovní svět je primární, v pravdě skutečný.

Duchovní svět. Jak mu rozumíme? Jak si ho představujeme? Není omezený jen na samotného Boha. Písmo mluví o stvoření, které není tvořeno hmotou ani omezeno prostorem a časem. Mluví o duchovních bytostech mimo Boha samotného. Zná anděly a zná i démony.

Pohádky, řekne člověk, mentálně zamrzlý v optimistickém racionalismu devatenáctého či mladého dvacátého století. Realita je podle takových omezená pouze na hmotu a její vlastnosti, mimo ni neexistuje nic. Kritičtěji uvažující člověk chápe, že vyjádření o neexistenci čehokoli je poněkud problematická záležitost. Pokud takové tvrzení nedokáže matematika, stojí na vodě. A i matematika pracuje s axiomy vycházejícími z povahy našeho světa a její logiky, ani ona nám nedovolí pouštět se za hranice stvoření.

Pokud ale věříme v Boha jako duchovní bytost, nemáme žádný rozumný důvod pochybovat o realitě existující mimo náš prostor a čas. A pokud taková realita existuje, jakože Písmo samo o ní mluví, objevující se otázky, co my s ní. Odpovědi jsou různé.

Nesouzním s těmi, kteří mimo realitu hmotného světa nepřipouštějí nic dalšího. Zdá se mi to neopodstatněně pyšné. Dobře vnímám svou omezenost a nechci ji absolutizovat.

Naopak se bojím těch, které duchovní svět mimo samotného Boha fascinuje. Kteří spekulují o andělech. Ne že by to nemohlo mít užitečné důsledky, z hledání odpovědi na otázku, kolik andělů se vejde na špičku jehly, vyrostl infitezimální počet, derivace a integrály, studium andělského světa samo o sobě ale může vést na scestí. Písmo nám totiž o něm říká příliš málo a člověk se snadno nechává svést k domýšlení. Na místo Božího zjevení nastupuje lidská fantazie, a to už bývá na pováženou.

Ještě víc se bojím těch, kteří svou pozornost soustředí na svět démonů. Kteří se démonů bojí, touží je vymítat, vidí je všude kolem sebe. Myslím, že jim tím otevírají svou duši. Vnímám a chci aplikovat doporučení apoštola Pavla: Přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Svět démonů tyto parametry nesplňuje, proto o něm přemýšlet nechci. Vím a spoléhám na to, že Boží moc, která je větší než moc pekla, stojí na mé straně.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.