Playlist

Živé vysílání

05:45 Písničky
06:00 Přehled pořadů, písničky
06:15 Tichý čas
06:25 Písničky
06:45 Biblická úvaha
Cesta bolesti (2/3): Jak z toho ven?

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Vědomí a bezvědomí


6. Jak vyznat hřích?

První věc, která dnešního člověka po takové otázce asi napadne, je: A proč bych měl? Co je komu po tom, co dělám či nedělám?

Nad takovými výhradami si vždycky znovu uvědomím, jak daleko nás moderní individualismus odvedl od principů biblického myšlení. Nikdo z nás není skála a nikdo z nás není ostrov. Ať chceme nebo ne, patříme všichni dohromady.

 

Co je skutečným a podstatným motivem vyznávání hříchu? Biblický text, jako například starozákonní: Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování. A ovšem mnohé biblické příběhy, nejvíc možná ty Davidovy. Král David provedl leccos, nikdy se ale neobhajoval proti pravdě. Své viny přiznával, vyznával, a bývalo mu odpouštěno, takže Pán Bůh vnímal jeho život jako život v bezúhonnosti srdce a přímosti. Ve třicátém druhém žalmu pak David předává svou zkušenost: Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysychal mně morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.

Je ovšem namístě se ptát, o jakém vyznávání bible vlastně mluví. Pokud ji čteme, víme, že jí jde na prvním místě o vyznávání Hospodinu. Pánu Bohu přiznávám své viny. Ne, že by o nich nevěděl, že by se o nich potřeboval dozvědět ode mne. To já potřebuji vyslovit své vyznání, protože nejvlastnějším důvodem potřeby vyznávat své viny je rezignace na sebeobhajobu.

Proč? Protože sebeobhajoba je zřetelným projevem nedostatečné důvěry v Boha, který se mne chce zastávat. Sebeobhajoba mívá smrtící důsledky.

Vedle té naprosto zásadní výzvy vyznávat své viny Hospodinu ovšem v Písmu najdeme i doporučení vzájemných vyznání: Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni, píše apoštol Jakub. A že tu nejde jen o uzdravení těla, vyplývá z bezprostředně předcházejících veršů, kde se mluví o odpuštění hříchů. Stejně jako v případě vyznání před Hospodinem, i tady jde především o likvidaci naší sebeobhajoby, toho strachu a nedůvěry, která člověka nakonec zbaví veškeré svobody. Jak to psal Jan Kalvín: Již se neomlouvám a nebráním se, aby mě všichni pokládali za hříšníka, a aby se také před lidmi prozradilo to, co jsem chtěl utajit před Hospodinem. Otevřenost, odhalenost před Bohem i před lidmi. Nemám co skrývat, jsem hříšník. Spoléhám ale na Boží odpuštění.

Když už jsem zmínil Jana Kalvína, stojí za pozornost, kde viděl důvody vedoucí k vyznávání vin nejen Hospodinu, ale i druhým lidem. Nejdřív mluví o vzájemné pomoci radou a útěchou, tento důvod objevuje v už citované výzvě apoštola Jakuba. Druhý motiv pak nachází v evangeliu, totiž ve výzvě smířit se s bratrem, který proti nám něco má. V takovém případě je třeba vyznat vinu i dotčenému člověku a prosit ho za odpuštění. K tomu Kalvín řekne, že jiný důvod nebo způsob vyznání Písmo vůbec nezná. To pokládám za důležitou věc, protože dnes se objevují křesťané, kteří by rádi viděli, aby se všechny hříchy vyznávaly veřejně. To už ale pokládám za nebiblický exhibicionismus, které ve svém důsledku církvi škodí.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.