Playlist

Živé vysílání

00:00 Hudba R7
(vysílá slovenská redakce)
01:05 Vyučovania (repríza zo soboty)
(vysílá slovenská redakce)
05:45 Slovo do dňa
(vysílá slovenská redakce)
06:15 Modlitby za prenasledovaných kresťanov
(vysílá slovenská redakce)
07:15 Biblický výklad
(vysílá slovenská redakce)

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Sváteční slovo - Hrady z písku


3. Proč Kristus a ne někdo jiný?

Proč Kristus, a ne někdo jiný? – Podivná otázka. O co v ní jde?

Mně zní zpochybněním Kristovy jedinečnosti a nenahraditelnosti. Pak je to ovšem otázka logická, vychází z Kristova výroku: Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Co je to za namyšlenost, zeptá se postmoderní člověk? K Bohu je přece možné dojít nejrůznějšími cestami, snad každá se starých lidských civilizací o nějaké takové cestě věděla. Má snad Kristův výrok naznačit, že se všichni ti dávní mudrci mýlili?

O prázdninách po druhém ročníku vysoké školy jsem se vypravil do bulharského pohoří Pirin. Nic moc jsem o něm nevěděl, internet jsme tenkrát ještě k dispozici neměli. Dojel jsem tam stopem a stoupal z města Sandanski. Nejprve vyprahlými stráněmi středomořských křovinatých stepí, které postupně přešly v pásmo lesů a pastvin. Stoupal jsem stále výš, o hodně výš, až jsem se nakonec propracoval na vrcholky kopců, porostlých nízkou horskou trávou a rozhozenými políčky nízké kosodřeviny. Bylo tam krásně. Pak jsem ale vyšplhal na jakýsi hřeben – a přede mnou se otevřelo úchvatné údolí se skalními štíty tyčícími se ještě o nějakých pět set, možná osm set metrů výš. Co jsem považoval za cíl své cesty, se najednou ukázalo být sice krásným, ale přece jenom relativně nízkým předhůřím skutečného Pirinu. Kdybych zůstal o kousek níž, nikdy bych si neuměl představit, jak tam ty skutečné hory vlastně vypadají.

Řekl bych, že podobně je to s těmi jinými cestami k Bohu. Mohou být všelijak užitečné, mohou člověka naučit i sebekázni, péči o druhé, spoustě užitečných věcí. V každém případě se ale obávám, že o skutečném Bohu nepovědí vůbec nic.

Co je na Kristu tak mimořádného, že bychom v něm měli vidět jedinou cestu k Bohu? Protože je jediným opravdovým Bohem, napadne nás jednoduchá odpověď. Správná – sama o sobě ale k ničemu. Každý z vyznavačů jakéhokoli náboženství Vám řekne, že ten jeho bůh je ten jediný pravý. Proč bych měl mít pravdu já, a ne on?

Protože Kristus je jiný než jakákoli jiná představa o bohu. Zkusme se pustit cestou jednoduché úvahy. Mluvíme-li o Bohu, máme na mysli bytost silnou, mocnou, sebevědomou. Současně předpokládáme, že člověk je nějakým způsobem obrazem Boha, že v určitém pohledu jedná podobně. Jak se chová silný a jak slabý člověk?

Slabý člověk buď nedokáže dodržovat pravidla, nebo na nich naopak lpí a vyžaduje jejich dodržování i od ostatních. Snaží se tak vzbudit zdání síly. Silný člověk ale nemusí prosazovat sebe proti druhým, nepotřebuje to. Jeho hodnota nestojí na ponížení druhého.

Všichni bohové národů světa si zakládají na své vyvýšenosti. Dodržování svých pravidel vyžadují jako podmínku vztahu, pokud jim člověk vůbec za nějaký vztah stojí. Nejprve žádají oběť, poslušnost, podřízenost. Kristus je jiný. Apoštol o něm napsal: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. To je něco, co nemá obdoby. Pro sílu, která to dokázala, pro touhu lásky, která k tomu našla odvahu, pokládám Krista za naprosto jedinečného. Jedinou skutečnou a nenahraditelnou cestu k Bohu.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.