Živé vysílání

12:45 Písničky, kalendárium
13:00 Fortepiano
Proč jít na misii
14:00 Myšlenka na den
Houby a očekávání (R)
14:15 Písničky na přání
14:45 Klika
Duchovní ovoce (3/5): Láska jako důkaz (R)

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Houby a očekávání


10. Milost - sen nebo realita?

V naší sérii už jsme teda hovořili, jak může člověk uvěřit a stát se křesťanem. Jinými slovy, mluvili jsme, jak člověk může přijmout spasení. A minule jsme také hovořili o tom, že Bůh nám dal také nějaké instrukce, jak máme žít.

 

 

Dovolte teď malou osobní zkušenost. Když já jsem nějak přijal a pochopil tyto pravdy, které jsme zatím probírali, tak jsem udělal rozhodnutí. Řekl jsem si, že na základě těchto informací chci patřit Bohu a chci žít tak, jak chce On. Ale později mi došlo, že to takhle nefunguje. Takový typ rozhodnutí je zhruba podobný mnohým novoročním předsevzetím, kdy si lidé řeknou třeba to, že začnou cvičit a přestanou jíst sladkosti. Ty často končí neúspěchem. A pokud lidské rozhodnutí věřit Bohu bude pouze takovým typem lidského rozhodnutí, pak ten výsledek bude podobný.

Jak jsme již řekli na začátku, my lidé jsme nedokonalí a hříšní. Zmínili jsme fakt, že jsme ztratili svobodnou vůli. Naše vůle je zotročená a přirozeně stojí proti Bohu. A tak přirozeně se člověk sám o sobě nikdy nemůže k Bohu vrátit. Ta aktivita začíná na druhé straně. Bůh je ten, kdo vyvíjí aktivitu. On je ten, kdo nás k sobě volá. On je ten, kdo nás zachraňuje.

Často si vzpomenu na příklad, který nám dával náš učitel. Ten se vracel k biblickému obrazu, kdy je nevěřící člověk nazýván duchovně mrtvým. A náš učitel nás vždy varoval, abychom neviděli nevěřící lidi jako ty, kdo se topí v rozbouřeném moři a kdo čekají na záchranný kruh, díky kterému by byli zachráněni. Bylo nám připomínáno, že nevěřící člověk je jako ten, kdo leží utonutý na dně moře. Takto mrtvý nemůže pro svoji záchranu sám o sobě udělat nic. Ale Bůh ho z tohoto dna vytahuje a zachraňuje. Ten člověk není zachráněn ani proto, že podal dobrý výkon, ani proto, že byl nějak důležitější, významnější nebo lepší než ostatní. Bible tomu říká Boží milost. Podobně jako prezident uděluje nezaslouženě milost některým zločincům, uděluje Bůh milost člověku.

Bible to zdůrazňuje na mnoha místech, ale dovolte alespoň jeden biblický citát. Apoštol Pavel napsal: "Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit." (Efezským 2:8-9) Pavel tady zdůrazňuje, že spasení není z nás, není to výsledek našich činů. Je to Boží milost, Boží dobrota vůči nám lidem.

Jak je to teda potom s naším rozhodnutím stát se křesťanem? Jak je to s naším rozhodnutím nechat se pokřtít? Jak je to s naším rozhodnutím žít tak, jak chce Bůh? Boží slovo nám jasně ukazuje, že jakékoli naše dobré rozhodnutí už je pouze reakce na Boží milost. Je to vlastně projev a důkaz Boží milosti v našem životě. Bez ní bychom nedokázali nic. Je to Boží milost, které způsobuje, že vidíme svůj hřích. Je to Boží milost, která způsobuje, že z našeho hříchu činíme pokání. Je to Boží milost, která působí, že se měníme. A to je něco, co si jako křesťané neustále připomínáme. To je zároveň něco, co nás chrání, abychom nepropadli pýše a nepřisuzovali zásluhy sami sobě.

Kdykoli lidé zapomněli na Boží milost a přitom chtěli žít pro Boha, přišla hrozná katastrofa. Takoví lidé se vždy zaměřili jen na to vnější. Takoví lidé se stávají pokrytci, kteří se jen snaží podat dobrý výkon, ale uvnitř jsou prázdní. A tak pokud se považujete za křesťana, tak je důležité si položit otázku, zda za vším dobrým ve svém životě vidím milost a zda náhodou nehraji před Bohem a lidmi pouze divadlo.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.