Rádio 7 není dobré, dobrý je Bůh.
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7
  • Radio 7

Právě vysíláme:

Čtení na pokračování
Andělské stezky (2/15) (R)

Autor: Gary Shepherd:, čte: Michal Hubáček

Myšlenka na den

 

Vysíláním provází:

Lída Hojková

Lída Hojková
wma_smallwma128|64|32 |  mp3logomp3 128|32 aacplusaac+128|32 oggogg 128|24
youtube facebook flag_czflag_enflag_geflag_ruflag_fr
N0wlNDA4WCU1Q2haOSU4MCU3RnRZSSU3RUZUbSUyQyU3RnRDWUdR
 

Hledat


Ekonomická bilance

Ekonomická bilance

 

Kontakty

radio7@radio7.cz

+420 544 233 771

P.O.Box 96
656 96
Brno

facebook

youtube_icon_small

Další kontakty

Slovenská redakce Rádia 7:

TWR-SK

 



 

Mobilní platformy

mobile-logos

 

Anketa

busyNačítání ankety...

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 471 
Lída Hojková PDF Tisk Email

 

Lída HojkováRychle mluví, rychle reaguje, rychle přemýšlí (i když to se nepodařilo změřit)… to proto, že toho musí hodně stihnout. Kromě češtiny mluví rychle a jakoby mimochodem několika světovými jazyky  a její mladší syn Filip v TWR zdomácněl a už sem vodí i školní exkurze. Nenechte se zmást jejím veskrze extrovertním projevem – a nepřehlédnete její něžnou a citlivou povahu i touhu dělat to, co pro ni Pán Bůh připravil. Z domácího prostředí byla přesazena a zapustila kořeny dost hluboko v nebi, které i teď s radostí reprezentuje i v naší redakci.

 

Má cesta s Bohem

Jmenuji se Ludmila Hojková. O Boží lásce jsem nic nevěděla, moje rodina žila obyčejným životem Husákovy generace. Když se moji rodiče rozvedli, otřáslo to do základu mým světem. Navenek si toho všimli jen někteří, protože jsem uměla žít jakoby nic, byla výkonná ve škole, v kroužcích, v kolektivu oblíbená. Uvnitř jsem ale věděla, že se něco zlomilo, že nevěřím ničemu, co dělám, že neexistuje nic, na co by se člověk mohl celou bytostí spoléhat. Měla jsem dojem, že to všechno okolo mě je jen hra, kterou hraji spolu s ostatními, protože to asi jinak nejde. Hrát ji mi vcelku vycházelo a dnes se mi zdá, že i v úspěšnosti se skrývá past. Znala jsem totiž svoje nitro a navzdory vnějším úspěchům jsem tušila, že ve mně cosi dřímá. Dnes vím, že to bylo moje hříšné já, vnitřní bytost, která se od samého počátku pokřivila a už nemohla jinak než chodit životem pokřiveně a křivit se víc a víc. Bez Boha vyznívá každá dobrá snaha, každý výkon a každá radost hluše. Ta prázdnota mě naplňovala, i když jsem se na gymnáziu setkala s partou „vandráků“, se kterými jsem o víkendech žila svůj alternativní život u táboráků a pod širákem. Mezi nimi byl manželský pár, který procházel po čase krizí. Z ideálního souznění duší se rozvinula vzájemná averze, u ní přitažlivost k jinému... měli před rozvodem. Na nějaký čas jsem s nimi ztratila kontakt. Moc mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že se k sobě vrátili a že jim v tom pomohla víra v Boha. Další z mých nejbližších – můj spolužák na gymnáziu – začal chodit do křesťanského sboru a já se přidala. To, co jsem tam zažívala a slyšela, mi dávalo odpovědi na mé otázky. Je něco, Někdo, v němž můj život nabyl opravdového smyslu. Přehmaty, hříchy i radosti, otázky a hledání mají místo, kam s nimi můžu jít. Do mého života vstoupila Láska, kterou jsem hledala a ve kterou jsem přestala věřit. Když jsem se dostala do světla Božího slova, začalo do sebe zapadat spousta věcí. Jednou z nich byla moje otázka, proč nedokážu být šťastná. Nadchla mě informace, že Bůh chce vstoupit do mého života, ale vzápětí jsem si uvědomila, že tam nemůže. Že je ve mně tolik zla, snad všechno - i to zdánlivě dobré - nějak souviselo s mou pýchou. Nejprve jsem prosila o odpuštění těch viditelných, zřetelných věcí. Bůh je neskutečně trpělivý, že tohle vyznání přijal a vedl mě dál. A tam dál jsem nejen víc poznávala Jeho lásku, ale právě taky zjišťovala, že když se zasvítí pod zevnějšek, je tam ještě celá hromada starých tužeb, nízkých pohnutek, je tam vlastně neschopnost činit dobré, ke kterému s radostí říkám ano. Stále bojuji s tím starým člověkem. Bez Boží milosti by to byl marný boj. Neuměla bych žít život tady na zemi a neměla bych nejmenší šanci na život ve věčnosti. Dokonce bych jako bezbožník propadla spravedlivému a oprávněnému Božímu rozsudku. Milost se uděluje odsouzenému. A ačkoli to z lidského pohledu tak nevypadá, můj život by bez Boha zasloužil odsouzení. To, že se na mě nevztahuje, ale že jsem přešla ze smrti do života, bylo rozhodnutí Boží milosti. A jak to vím? Vím to z Písma svatého a nadto mi to v srdci dosvědčuje Boží Duch. Věřím Bohu, že by mě upozornil, že jdu do pekla. Věřím, že takhle upozorní každého, protože si nelibuje ve smrti hříšníka.

Dlouhá léta jsem pak Ježíše poznávala v prostředí živého společenství sboru Elim v Písku. Tam jsem se vdala, narodili se nám dva krásní kluci a tam se taky moje manželství rozpadlo. Byl to zase rozvod, co zamíchalo mým osudem. Strhl mě vír bolesti, zklamání, pochybností o sobě samé, sebeobviňování a snah porozumět tomu, co se děje. Dodnes přesně nerozumím, co se stalo. A jen Bůh ví, jestli kdy pochopím plně. Co mám před očima už teď při pohledu zpátky, je to, jak byl po celou dobu Ježíš blízko vedle mě a vedl mě a často nesl, kde bych prostě nezvládla jít dál.

A tak jsem tady, zjizvená na srdci, přesto možná celistvější než kdy předtím. Zakusila jsem Boha uprostřed bouře, a to je něco docela jiného, než slyšet nebo vyprávět o Bohu, který je s námi uprostřed bouře.

Dnes chci, aby Ježíšovi patřil celý můj život, každý den, každý okamžik. Toužím být Mu těsně nablízku a nevzdalovat se z Jeho přítomnosti. Otevírám Bibli a modlím se, aby to bylo úplně nové. Nehledám tak často odpovědi na své otázky. Spíš si prohlížím svého Milovaného, naslouchám tomu, jak přemýšlí, co Ho těší, čím se trápí, tomu, jaké má názory na svět, ale i tomu, co chce pošeptat právě mně. Mým celoživotním programem je poznávat živé srdce Ježíše Krista. Mluvit o poznávání v biblickém slova smyslu je nejintimnější přiblížení. Jsem ráda blízko Ježíši.

 

Má cesta s TWR

I když Bible říká, že „jsme cizinci bez domovského práva“, momentálně buduji své doma v Brně. Jsem moc ráda, že tu jsem a jsem moc zvědavá, co mi tahle životní etapa přinese. Zatím vím, že mi přináší možnost být nablízku práci TWR-Rádia 7, tedy hlavně lidem okolo něj – a tím myslím ty, kteří pořady připravují, redaktory, moderátory, autory příspěvků, hudebníky, ale taky posluchače. To, že jsem se na podzim 2006 připojila k práci rádia, vlastně nasměrovalo můj život dál. To, že jsem v Brně, by vlastně vůbec nebylo nebýt jednoho nenápadného ručně napsaného papírku dosti nedbale připíchnutého v průchodu jednoho brněnského křesťanského sboru. Pamatuji si, že jsem se k němu musela vrátit, protože jsem ho úplně přešla. V té době jsem bydlela v Písku a dodnes nevím, co mě to napadlo zatelefonovat a domluvit si schůzku jako uchazeč o spolupráci. Měla jsem zvláštní pocit, že nemám co nabídnout a že je to celé spíš nemožné, ale zároveň že je tu něco, k čemu jaksi směřuji celý život. Propojení touhy nést tu nejlepší zprávu, která kdy lidem může znít, s tvořením literárním a také interpretačním. „Nadstandardem“ bylo zvládnout technické vybavení, ale tam se prostě můj Pomocník a Učitel, Ježíš Kristus, postaral. Tak mě tu máte – to jsem já, Lída Hojková. A protože hned vedle povídání moc ráda naslouchám, udělalo by mi velikou radost, kdybych se s mnohými z vás potkala i osobně. Když ne dřív, tak určitě v tom nebeském „Dnes“. Už se moc těším – ať tam nikdo nechybí!!!

  Zpět
Přečteno:: 21301
Pridat.eu Facebook! Twitter! Google! CZIN.eu
 
© 2017 Trans World Radio