Nedávno odvysílané pořady

Ve chvíli, kdy je skupina, ve které se pohybujeme, příliš homogenní, měli bychom zbystřit. Pro osobnostní růst je potřeba žít i mezi lidmi, které bychom si nevybrali. O výhodách společenství, které tvoří lidé různých názorů, mluví psycholog Marek Macák. Tentokrát se dostane i na tento Hauerwasův výrok: "Následovat Ježíše znamená přijmout jeho příběh za svůj vlastní, příběh, který nás učí, jak vypadá Boží vláda v tomto světě. V Ježíši potkáváme toho, kdo má autoritu a moc odpustit nám naše horečné hledání jistoty a důležitosti prostřednictvím chamtivosti, podvodu, nátlaku a násilí. Naučit se následovat Ježíše znamená naučit se přijímat takové odpuštění, a to není snadné, protože přijetí vyžaduje uznání našich hříchů i naší zranitelnosti. Ale tím, že se naučíme být těmi, kterým je odpuštěno, jsme schopni vnímat životy druhých ne jako hrozbu, ale jako dar."

Tentokrát také o Hauerwasově výroku: "Samozřejmě s Petrem soucítíme, protože i my pochybujeme. Stejně jako Petr upíráme svůj zrak jinam a máme strach. Soustředíme se na sebe nebo na to, co si cení svět, a ne na toho, kdo říká: „Pojď!“ Naše obavy nejsou ovládány strachem z Boha, protože stejně jako Herodes a Pilát se více bojíme názorů ostatních než Boha. V důsledku toho se propadáme pod tíhou našich přirozených lidských tužeb a doufáme, že nás ostatní budou i nadále považovat za dobré, nebo alespoň normální. Ale následovníci Ježíše, ti, kteří odmítají žít ve světě bez zázraků, nemohou být normální." Co po mně bude Bůh chtít, pokud se ho rozhodnu následovat? A jak rozptýlit obavy a nejistoty, které v sobě rozhodování pro život s Ním nekdy obnáší?

Ježíšova výzva "Pojď sem" může zaznívat z místa, které se nám opravdu nemusí líbit. Ale být nejen obdivovatelem, ale skutečným následovníkem Ježíše, to něco stojí.

Pokud je něco tak důležité, že to pozitivně nebo negativně rozčeří hladinu mého vědomí, tak je to dost důležité na to, abych o tom mluvil s Bohem. I tahle teze zní setkáním nad dalšími výroky amerického teologa Stanleyho Hauerwase. Uvozeno bude modlitbou za mrtvou kočku a dostane se třeba i na uvažování o nejbezpečnějším přístupu k životu a jeho prožívání.

Církev je volána k tomu, aby ukazovala světu, že je svět, aby dělala svět světem. To je výzva amerického teologa Stanleyho Hauerwase, které se věnuje rozhovor Lucie Endlicherové a psychologa Marka Macáka. Proč tato věta zároveň neznamená výzvu k umělému oddělování se od světa? A kde je místo, na kterém se člověk učí modlit se a mít přátele?

Stanley Hauerwas byl v roce 2001 prohlášen časopisem Time za nejlepšího amerického teologa a jednoho z nejvlivnějších teologů dnešní doby. Čím může být život rodilého Texasana, který se měl stát zedníkem, inspirativní i pro nás? Na čem stojí jeho přesvědčení, že teologie je narativní disciplína a proč považuje za tolik důležité okolí, ve kterém se pohybujeme?

Člověk má mentalitu oběti ve chvíli, kdy si připadá ohrožen. Ovšem je možné takovému člověku být nablízku a nastavovat mu pravdivé zrcadlo v lásce. Jde ovšem o velmi nevděčnou roli. Do chvíle, kdy někdo vedle nás konstatuje „Jsem já to ale chudák“, vede rozhovor s psychologem Markem Macákem.

Zapřít sám sebe. Dát se k dispozici. Ne masochismus, ale „obyčejné“ uvědomění si, že je lepší, když člověk není na život sám – i to může být jeden ze zdrojů dobrého chápání jedné zvláštní věty z dopisů apoštola Pavla. Řeč o ní bude v rozhovoru s psychologem Markem Macákem.

Pocity viny, vědomí hříchu, touha očistit se, možnost začít znovu. A především velké Boží pozvání do života bez viny, do odpuštění. Jak se lidská duše otevírá světlu Božího odpuštění? Zkoumejte s psychologem Markem Macákem.

Člověku je přirozené přemýšlet o potřebě očistit se, dokonce očistit se skrze nějaký rituál, skrze oběť. Proto nám ani dnes není přemýšlení o oběti a obětování se cizí. Zároveň velkou změnu do celého uvažování přinesla Ježíšova oběť na kříži, která znamená zásadní zlom. Tato oběť mění identitu člověka. Jak?

Nechtít jistotu, ale chtít Boha. To je volání, které v sobě obsahuje Bible. Pozvání k tomu držet se Boha jako jediné jistoty nabízí pořad Uši k duši v závěru seriálu Příběh v Bibli.

Ježíšovi jde o to, aby se lidé otevřeli v srdci a setkali se sami se sebou a s Ním samotným. Nejde Mu o teoretické rozpravy, ale o pravdivou rozmluvu tváří v tvář sobě samému i okolí. Boha jako "společného známého", který nás propojuje, představují Uši k duši.

Napětí, které je možné najít na stránkách knihy Žalmů, se snaží zachytit rozhovor s psychologem Markem Macákem. Jaký příběh žalmy vypráví a jak promlouvá ke čtenářům Bible dnes?

Naše životy se odehrávají před duchovním světem, a přitom se necháváme rozhodit třeba tím, jaké je počasí. Jak nás může v našem boji inspirovat Jobův příběh zkoumají Lucie Endlicherová a Marek Macák.

Číst Bibli proto, abychom se setkali s Bohem, k tomu zve první rozhovor s psychologem Markem Macákem věnovaný příběhu v Bibli. Bibli představí jako okno k Bohu, jako prostor, ve kterém může člověk poznávat kromě Boha i sebe.

Předepsané a opakované modlitby, reakce na čtené slovo Bible, vyjádření vděčnosti i frustrace nebo jen sezení v tichu, to vše jsou cesty, které pomáhají k tomu, jak se modlit, když člověk neví, jak se modlit. Psycholog Marek Macák přidává i vlastní zkušenosti s odpojením od rozhovoru s Bohem.

Přímluva za druhého člověka vypovídá mnohé i o tom, kdo se modlí a jeho vztahu k danému člověku. Vstupovat do modlitby neznamená předkládat Bohu objednávkový formulář, ale především vstupovat do vztahu s Ním a poznávat Jeho pohledy na věci. Jsou oblasti, za které je dobré bojovat a ty, ve kterých je třeba podřídit se Božímu řádu věcí.

Jak a kdy si plánovat čas modlitby? Kdy jsou takové plány dobré a kdy mohou podkopat naši snahu vnímat modlitbu jako vstupování do hlubší reality? O individuálnosti naší komunikace s Bohem i o chvílích, kdy vše, co je naplánováno, je lepší než to, co žádný plán nemá.

Pozitivní myšlení znamená v podstatě programování sebe sama, mluvení k sobě. V modlitbě mluvím k někomu – k Bohu. Nejde tedy o oddělení se od bolestivých částí reality, ale prostor pro uchopení těžkých věcí, ne jejich popírání. Modlitba vytváří prostor k učení se modlitbě.

Když člověk ztrácí slova, sílu, odvahu se modlit, ještě stále je kam sáhnout. O modlitbách inspirovaných druhými lidmi, o modlitbách napsaných, opakovaných, těch, které přicházejí na pomoc, aby nebylo nutné znovu objevovat už objevené.

Někdy v modlitbě chceme přijmout řešení. Díváme se dozadu a nebo dopředu a čekáme, co přinese. Ale ve skutečnosti to jediné, co potřebujeme od Boha přijmout, je jeho objetí. Že potřebujeme si dovolit se zastavit, i o tom mluví Lucie Endlicherová s psychologem Markem Macákem.

Celý život může být modlitbou. Každá chvíle se proměnuje v kontakt s tím, co nás přesahuje. O akceptování reality vírou, o životě, který se odehrává v modlitbě a o vyhlížení toho, co chce říct Bůh, je druhé zastavení věnované modlitbě.

Jako vstup do hlubšího vnímání reality, zaměření na to podstatné s vědomím Boží přítomnosti, srovnání pohledu na věci, jak jsou, popisuje modlitbu pořad Uši k duši. Své zkušenosti s modlitbou i cestu k jejímu uchopení v životě popisují moderátorka Lucie Endlicherová a psycholog Marek Macák.

Církev jako tělo - to je jeden z nejčastějších obrazů, který se zejména v Novém zákoně opakuje. Jaké důsledky má tento obraz pro život církve?

O naší (ne)schopnosti naslouchat tělu, o signálech, které je dobré nepřehlížet a vůbec o provázanosti duše a těla je řeč v setkání věnovaném psychosomatice. Nechybí výzva k celistvému vnímání sebe sama.

Proč je dobré a důležité být trpělivý sám se sebou? „Duchovní zralost zahrnuje schopnost akceptovat, že věci jsou daleko víc v Boží ruce a mimo naši kontrolu, než si představujeme,“ konstatuje psycholog Marek Macák. Řeč bude také o trpělivosti a umění čekat.

Otázka tělesnosti jde hlouběji než jen k tomu, co děláme, říká psycholog Marek Macák. Právě na tělesnost jako tíhnutí k hříchu se zaměří rozhovor, který také ukáže, proč je dobré, aby byla církev místem, kde na sebe budou lidé více vidět.

Duchovní téma může být i to, jak dobře spím, za co jsem ochotný umřít, jaké mám hodnoty. Učit se dívat na všechny věci jako na věci duchovní, k tomu zvou Uši k duši s psychologem Markem Macákem v debatě o vztahu k tělu.

Ve vztahu k druhému si nemáme vymýšlet, idealizovat, ale složitě milovat. Vzorem k tomu, jak to dělat, může být Ježíš jako Bůh, který na sebe vzal lidské tělo, říká Marek Macák při posledním nahlížení do Etiky Dietricha Bonhoeffera. Text, o kterém je řeč, je následující: "Existuje však i upřímně míněná láska k člověku, která vyjde nastejno jako pohrdání člověkem. Spočívá v tom, že člověka posuzuje podle jeho skrytých hodnot, podle jeho vnitřní charakternosti, rozumnosti a dobroty. Tento druh filantropie pokvete nejvíce v klidných časech, ale základem této těžce vydobyté a upřímně míněné lásky k člověku se může stát i příležitostný záblesk těchto hodnot za velkých krizí. S nucenou shovívavostí pak zlo vykládá jako dobro, přehlíží podlost a omlouvá zvrhlost. Z rozličných důvodů se člověk bojí jasného „ne“ a nakonec přitakává ke všemu. Člověk miluje obraz člověka, který si sám vytvořil a který se sotva ještě podobá skutečnosti, a pohrdá tak nakonec opět skutečným člověkem, kterého si Bůh zamiloval a jehož bytnost na sebe vzal. Znát skutečného člověka a nepohrdat jím – to je možné jen skrze Boží vtělení. Skutečný člověk pak smí před Bohem žít a my ho můžeme nechat vedle sebe před Bohem žít, aniž bychom jím pohrdali nebo ho zbožňovali. Ne proto, že by měl hodnotu sám o sobě, ale jenom proto, že si Bůh skutečného člověka zamiloval a že ho přijal. Důvod Boží lásky k člověku nespočívá v člověku, ale jen v Bohu samém."

V turbulentních dobách je možné zareagovat různými způsoby. Řešením rozhodně není distancovat se od okolí, které bylo rozpoznáno jako nevhodné nebo dokonce chybné. Na každém místě a v každém čase je člověk povolán milovat, připomíná třetí pokračování série V bouři, kterou přináší Uši k duši. Text, o kterém je řeč, je následující: "Stejnému pokušení pohrdat člověkem jako ten zlý podléhá ale i slušný člověk, jestliže to všechno prohlédne, s nechutí se odvrátí, ponechá ostatní, aby si poradili sami, a raději si staví na svém vlastním písečku, než aby se poskvrnil ve veřejném životě. Jeho pohrdání je vybranější a přímější, ale také méně plodné a činorodé. Před Božím vtělením neobstojí o nic lépe než pohrdání tyranovo. Pohrdá totiž člověkem, jehož si Bůh zamiloval, ba pohrdá podobou samého Boha, který se stal člověkem."

Když stojíme v bouři, je jkednou z nejdůležitějších věcí pojmenovávat věci pravými jmény. O tyranovi, který může chtít společnost svést na nepravou cestu, bude řeč nad textem z Etiky Dietricha Bonhoeffera. Text, o kterém je řeč, je následující: "Tyran, který pohrdá lidmi, snadno v takové chvíli využívá nízkosti lidského srdce tím, že ji živí a že jí dává jiná jména: strach se nazývá zodpovědností, chtivost horlivostí, nerozhodnost se stává soudržností a krutost panským a energickým jednáním. Při takovém nestoudném zacházení s lidskými slabostmi se stále znovu rodí a rozmnožuje nízkost a podlost. Největší pohrdání lidmi se dovolává nejsvětější lásky k lidem a koná své nejtemnější dílo. Čím je podlost větší, tím ochotnějším a kujnějším nástrojem se v rukou tyrana stává. Na malou hrstku poctivců se hází špína. Jejich statečnosti se říká vzpoura, jejich slušnosti a kázni farizejství, jejich samostatnosti zvůle a jejich suverénnosti nadutost. Tyranovi, který pohrdá lidmi, se popularita jeví jako největší láska k člověku a jeho utajovaná hluboká nedůvěra vůči všem lidem se skrývá za ukradenými slovy o pravém společenství. V přítomnosti davu se vydává za jednoho z nich a zároveň s odpornou marnivostí pěje chválu na sebe sama a právy každého jednotlivce pohrdá. Pokládá lidi za hloupé – a oni se stávají hloupými, pokládá je za slabé – a oni se stávají slabými, pokládá je za zločinné – a oni se stávají zločinnými. Jeho nejvážnější vážnost je frivolní hra, jeho dobrácká starostlivost je nejdrzejší cynismus. Čím více však – s hlubokým opovržením – vyhledává přízeň těch, jimiž pohrdá, tím jistěji vyvolává v davu zbožný vztah ke své osobě. Pohrdání člověkem a zbožňování člověka jsou si velmi blízké."

Turbulentní doby mají tendenci vyvolávat některé druhy chování. Píše o nich na stránkách své etiky teolog Dietrich Bonhoeffer /bonhéfr/, který se sám stal obětí nacistického režimu. V čem mohou být jeho slova inspirací dnes? Sledujme v cyklu Uší k duši nazvaném V bouři.

Závist jako reakci máme "po ruce" více než vděčnost, protože jde o vývojově starší emoci. O souvislostech mezi závistí a vděčnosti, o práci s obojím i o tom, jak se závistí dále pracovat.

Jsou chvíle, kdy nám není do skoku, do radosti, a ani do vděčnosti. O životě v údolích i na horách a o cestě, která je navzájem propojuje, je tentokrát řeč v dialogu Lucie Endlicherové a psychologa Marka Macáka.

„Vážíme si toho, že můžeme být tady,“ vzkazují psycholog Marek Macák a moderátorka Lucie Endlicherová. Řeč je nejen o tom, proč to říkají, ale i o spojení vděčnosti a radosti, o schopnosti vděčnost nabízet i přijímat nebo o tom, co způsobuje v životě člověka, když přijde vděčné poděkování od druhého.

Být vděčný je lepší než nebýt vděčný. Přesto není vděčnost jako vděčnost - a je třeba odlišit ji například od laciného pozitivismu, který natírá věci na růžovo. Jaký benefit má vděčnost na zdraví člověka, i o tom mluví psycholog Marek Macák.

Jedna rada za druhou týkající se nesení zátěže – to je často naše každodenní realita. Ale k zátěži a jejímu zvládání je možné zvolit i alternativnější přístup. Bůh je totiž ten, kdo může pomoci nést těžká břemena.

Problémy a potíže by si v životě dobrovolně nevybral asi nikdo a přiznejme si, někde hluboko v nás je touha žít pohodový a klidný život bez stresu a tlaků. Ale Bůh nás právě skrze těžkosti učí mnoho věcí, které za „bezvětří" prostě nezjistíme. Jak tedy zvládat tlak a přitom prožívat Boží blízkost a vedení?

Žít život bez stresu prostě nejde, a tak místo jeho potlačování bychom se měli naučit s ním pracovat. Dobrá zpráva je, že je možné se to naučit. Pár tipů, jak na to, přináší Uši k duši.

Mnoho lidí si dnes stěžuje na rychlé životní tempo a mnoho věcí, které se na nás valí ze všech stran. A rychlé životní tempo si skutečně vybírá svou daň... Jak zvládat zátěž a stres a jak si v životě udělat alespoň rámcově pořádek? Řeč je o smysluplné zátěži, jak se zastavit a umět si dělat revizi v životě.

Svoboda se ztrácí, pokud není sdílena s ostatními, konstatuje poslední setkání věnované svobodě. O solidaritě, která dává druhému prostor k vyjádření vlastního názoru, ke svobodnému pohybu, k možnosti být sám sebou, mluví psycholog Marek Macák.

Fakticita je jedním ze základních rysů svobody. Zvláště v této době stojí za to připomínat, že pravda je něco, co není možné vlastnit, co je mimo nás. Jak volit to, co je faktické?

Ne každé chybění omezení znamená nutně svobodu. O propojení mezi nepředvídatelností, mobilitou a svobodou přemýšlí psycholog Marek Macák inspirován knihou Timothyho Snydera O svobodě. Kdy můž být svoboda znesvobodňující? K čemu pomáhá pohyb v čase, prostoru, myšlenkách?

Jak přistupuji ke svému tělu a jak s ním nakládám, vypráví mnohé o tom, jak přistupuji ke svobodě své i ostatních. Skrze zdraví, nemoc, růst a péči o sebe, skrze suverenitu nahlíží svobodu Uši k duši s psychologem Markem Macákem.

Svobodou skloňovanou ve všech pádech se zaštiťuje kde co a kde kdo. Jak se pozná svoboda a kdy začíná končit? Jak se svobobou nakládat a jak ji budovat. Inspirováni knihou Timothyho Snydera /tymotyho snajdra/ se k přemýšlení o svobodě scházejí moderátorka Lucie Endlicherová a psycholog Marek Macák.

Jako je Bůh tři v jednom, tak i člověk byl stvořen do vztahu s druhými. Proč tomu tak je? Jak nakládat se současnou častou vysokou mírou izolovanosti? Platí, že žádný člověk není ostrov? Otázky závěru série Tělo jako úkol.

Jdi k Bohu a pochopíš sebe sama. I tohle jednoduché konstatování vysvětluje psycholog Marek Macák v pokračování seriálu Tělo jako úkol.

Rovnováha mezi důstojností a křehkostí naplní druhé setkání věnované člověku jako stvoření. Jak žít se svým tělem v souladu? A proč vlastně máme tělesnou schránku, k čemu nás odkazuje? Poslechněte si rozhovor Lucie Endlicherové a psychologa Marka Macáka.

Bůh stovřil lidi, aby měl s kým tančit, říká psycholog Marek Macák. V sérii Tělo jako úkol je řeč o tom, jak uchopit a prožít lidství naplno. Proč jsme byli stvořeni k Boží podobě?

Několik rad, "jak na to" a "co dělat pro dobré přátelství" nabídne závěrečné vydání série o přátelství, kterou nabízí pořad Uši k duši. Co by se stalo, kdyby se váš život stal součástí lepších a kvalitnějších přátelství?

Psycholog Marek Macák vykresluje přátelství jako vztah, ve kterém je člověk přijímán takový, jaký je, může žít svobodně, má prostor spočinout. A přesto je třeba upozornit také na nebezpečí, která se v přátelství mohou ukrývat.

Když se řekne přátelství. určitě se nám vybaví především pozitivní emoce a dobré zážitky. Vždyť přítel je bratr pro dobu soužení. Existují ovšem i druhy přátelství, které mohou být nedobré, dokonce nebezpečné. Jak se jim vyhýbat a jak budovat ta pravá a pravdivá přátelství, toho se dotkne psycholog Marek Macák v relaci Uši k duši.

Přátelství ukazuje šíři Boží lásky, manželství její hloubku, konstatuje ve druhém setkání věnovaném přátelství pyscholog Marek Macák. O přátelství a manželství uvažujte spolu s námi v relaci Uši k duši.

Ptáte-li se, kdo je skutečný přítel a jak ho najít, co je podstatou pravého přátelství a jak k němu dorůstat, pusťte si Uši k duši. O přátelství, které nastavuje zrcadlo, o aktuálně prožívané vzájemnosti i tom, že nejde o vztah postavený na nutnosti, ale o vyvolení, mluvíme s psychologem Markem Macákem v ...

Boží láska k člověku je podivuhodná a mnohokrát nás zahanbuje svou silou, pestrostí a hloubkou. Někdy nemá smysl přemýšlet o tom, proč Bůh je, jaký je, ale nechat se okouzlit krásou Jeho charakteru. Právě k tomu zve čtvrté pokračování série o odpuštění v programu Uši k duši.

„Starší syn, ten „komplikovaný“ z příběhu o marnotraném synovi z 15. kapitoly Lukášova evangelia, by potřeboval přemýšlet o tom, že by se na to celé mohl vykašlat,“ myslí si psycholog Marek Macák. Pokračování série o odpuštění se zaměří na to, proč je odpuštění bezpodmínečné, zatímco smíření má podmínky, a ukáže, jak se podívat na Boží odpuštění.

Zakusit, že Bůh nám odpouští bez podmínek, je vzácná zkušenost. Nezevšední, a přesto je třeba jednou za čas ji zakusit znovu, pro volnost a odpoutanost, kterou takové odpuštění nabízí. Druhé zastavení u odpuštění v pořadu Uši k duši nahlíží celé téma optikou marnotratného syna, hrdiny příběhu z 15. kapitoly Lukášova evangelia. Zastavení u ní nabízí Lucie Endlicherová a psycholog Marek Macák.

Odpuštění není lehká disciplína. Jaké jsou předpoklady toho, aby člověk odpustil a co se děje, pokud odpustit nemůže, nechce, nemá sílu? Vězení, které buduje neodpuštění, navštívíme v první části série na toto téma.

Závist, sebelítost a lenost. O kořenech nespokojenosti a léku na ni mluví psycholog Marek Macák v relaci Uši k duši.

Vděčnost jako cestu ke spokojenosti připomenou Uši k duši. Psycholog Marek Macák uvažuje tentokrát o dobrém pojmenovávání kořenů nespokojenosti, o opouštění představ i o brzdách, které spokojenosti zabraňují.

Mít pojmenované důvody k vlastní spokojenosti i nespokojenosti doporučuje psycholog Marek Macák jako dobrou cestu k trvalé spokojenosti. O tom, proč potlačování nefunguje a kterými aktivitami spokojenost narůstá, je řeč v Uších k duši.

Být v životě spokojený se jistě vyplatí. Že se dá spokojenosti naučit a jak souvisí s naším poznáním Boha, to odkrývá první setkání na toto téma - s psychologem Markem Macákem v pořadu Uši k duši.

Psycholog Marek Macák často deklaruje, že nechce přinášet „návody na život“ nebo instantní řešení problematických situací. V závěru série o konfliktech se ovšem na jisté postupy dostává. V posledním „konfliktním“ setkání si poslechněte přehled reakcí na konfliktní situace i popis toho, kam takové reakce ústí.

Čtvrté zastavení u tématu konfliktu se zaměří na to, jak konflikty vznikají i na jejich řešení. Co jsme ochotní obětovat tomu, abychom něco získali? Psycholog Marek Macák připomíná, že v konfliktu jsme jako lidé svědectvím o Bohu těm, kdo přihlíží.

O pokoji, který nabízí svět, i o tom, ke kterému přichází člověk v kontaktu s Bohem. Kdy klid znamená nic nedělat, a kdy naopak velkou aktivitu? Pokoj vnější i vnitřní v pohledu psychologa Marka Macáka.

Jak moc je důležitý bezpečný prostor pro to, aby člověk mohl vybojovat konflikt, který si nese sám v sobě? O nepokoji, který zažívá každý z nás, mluví psycholog Marek Macák v pokračování série o konfliktu.

Konflikt – nejspíš se nenajde člověk, ve kterém by toto slovo vyvolalo pozitivní reakce. Ale konflikt může být dobrou příležitostí, může dokonce být budující. Kam nás může konflikt posunout a jak v konfliktech stát – to zkoumají Lucie Endlicherová a psycholog Marek Macák.

Bůh se jednou nebude ptát, zda jsme měli věci dobře zorganizované nebo jestli jsme měli správnou teologii. Ty hlavní otázky, na které upozorňoval svým životem i Ježíš, se týkají našeho života ve společenství s druhými lidmi. Jak se na takovém místě uplatňuje vůle člověka?

Když zvolíme určitý úhel pohledu, mohlo by se zdát, že Bůh chce člověka vtlačit do svých představ – a pokud se to nepovede, všechno je špatně a člověk se minul cíle. Co když je to ale ještě jinak? O sebezapření a o jhu, které je sladké, je řeč ve třetí části série Vůle a sebeovládání.

Jak souvisí náš pohled na Boha s uplatňováním vůle a na co všechno je třeba myslet, pokud člověk chce vůli dobře používat – i o tom bude řeč v druhém pokračování seriálu Vůle a sebeovládání při setkání s psychologem Markem Macákem.

Kdo z nás by nechtěl mít vůli dostatečně pevnou natolik, aby jí uměl ovládat to, na co by se rád zaměřil. A přitom si mnozí stěžujeme, že pohnout sebou samým je někdy horší než pohnout s příslovečnou horou. Jak nakládat s vůlí a sebeovládáním tak, aby nám byly k dobrému?

Obě strany popisují problém stejnými slovy, a přitom svalují vinu na tu druhou. Kdo za to může? Otázka, kterou řeší Uši k duši v závěru série o rozdělení. Jak přistupovat k dialogu a proč je dobré být vždycky připraven vidět chybu u sebe? I o tom uvažuje psycholog Marek Macák.

Jak najít cestu k tomu, kdo má naprosto rozdílný názor? Psycholog Marek Macák vidí cestu v hledání naprosto jiné perspektivy než je nutné „vítězství pravdy“. Nový úhel pohledu zahlédnete ve třetím pokračování série Rozdělení nazvaném Slyšet druhého.

Jak by opravdu vypadalo, kdybych v kontaktu s druhými lidmi chtěl ukazovat lásku? Otázka, kterou završuje psycholog Marek Macák rozhovor věnovaný umění dialogu.V sérii o rozdělení tentokrát sahá hluboce do svědomí každého z nás a odhaluje, jak je možné přispět k stavění mostů více než k rozdělování.

Kde a pod vlivem čeho se stalo, že se společnost dělí? Jak vznikají nejrůznější názorové komunity a echo místnosti, ve kterých se člověk pohybuje? Jak nemít druhé jen za hloupé a nechápavé? Rozdělení se věnují Uši k duši; první zastavení dostalo titulek Země je placatá.

Vyvážit lásku k Bohu, k lidem a k sobě je někdy náročné. Když člověk vstupuje do smlouvy s Bohem, získává příslib budoucích věcí – a mimo jiné i schopnost vyvažování všech těchto stran trojúhelníku. O smlouvě a lidech v pořadu Uši k duši.

Život ani Bůh nám nic nedluží. Čekat, že když se budu chovat dobře, přijdou dobré věci, je dobrá cesta ke zklamání, míní psycholog Marek Macák. Proč to říká? Mluví o tom ve čtvrtém pokračování série Smlouva a závazek, tentokrát na téma Něco za něco. Pusťte si pořad Uši k duši.

„Do smluvních závazků není možné vstupovat pod vlivem emocí,“ konstatuje psycholog Marek Macák, když do přemýšlení o smlouvě a závazku přibírá i vědomí té smlouvy, kterou Bůh Hospodin uzavřel se svým lidem. Kam až je možné dohlédnout při uzavírání závazku a kde nastupuje důvěra, i o tom je řeč v pořadu Uši k duši.

Přijetí závazku bývá často spojeno se strachem, obavami. Obstojím? Mohu se vůbec k něčemu takovému zavázat? Z jaké pozice je možné nejrůznější závazky přijímat a dále rozvíjet, o tom je druhé setkání s psychologem Markem Macákem věnované závazku.

Závazek není něco, co by našemu uchu znělo příjemně – a přece závazek vytváří prostor ke svobodě. Jaké možnosti otevírá vztah, který stojí na závazku – i o tom mluví psycholog Marek Macák v první části série Smlouva a závazek. Čemu mohou pomoci uniformy a je vždycky potřeba říkat si o pomoc?

Nakolik spolu souvisí tajemství a svět médií? Jak nakládat s obrazem, který o sobě chceme vytvářet před druhými? Voláním Vzhůru k realitě bude završeno poslední setkání série tajemství, kterou nabízí Uši k duši. O tajemství a médiích rozmlouvají Lucie Endlicherová a Marek Macák.

Dát Bohu prostor, abychom se naučili se vidět Jeho očima. I k tomu zvou Uši k duši ve třetím zastavení na téma tajemství. Přiblížíme se k tajemství, které chceme někdy nejvíce utajit – k sobě samým.

Ježíš mluvil o světle, které – pokud se schová pod postel – nemůže plnit svou funkci. Jsou věci, které mají zůstat utajeny a jiné, které je dobré vynášet na světlo. O obou bude řeč ve druhém pokračování série o tajemství, kterou nabízí pořad Uši k duši.

Jaká je role tajemství v životě člověka? Jaký je rozdíl mezi tajemství a soukromím a co mají společného? Proč je tajemství důležité i dnes, v době sociálních sítí a nejrůznějších kontaktů? To jsou některé otázky, které se otevřou v seriálu o tajemství, který nabídne pořad Uši k duši v průběhu dubna.

Velmi transformační proměnou prochází ten, kdo zakouší samotu ve vztahu s Bohem. Na místo, které by si člověk sám nevybral, a přesto je velmi důležité, vede závěr série o samotě v programu Uši k duši.

Když samota bolí, není to nic jednoduchého. Ale i tady je možné něco dělat. Co, o tom mluví psycholog Marek Macák v pořadu Uši k duši.

Pozitiva samoty chce vypočítat další setkání s psychologem Markem Macákem. V pořadu Uši k duši se tentokrát dostane na samotu jako prostor vnímat.

Je v dnešní době samota spíše vítaný host nebo nechtěný vetřelec? Umíme s ní nakládat? Kdy samota bolí a kdy je pomocí? I o tom bude řeč v sérii, kterou otevře program Uši k duši.

Vědomí toho, co mají křesťané připraveno ve „věku budoucím“, nesmí být důvodem k tomu, že ztratí zájem o „tady a teď“, konstatuje poslední setkání série o čase, kterou nabízí program Uši k duši.

Lidé, kteří žijí především s pohledem upřeným do budoucnosti, nemají úplně jednoduchý život. A přitom právě takový pohled je potřebný. Jak v rámci nakládání s časem přistupovat k budoucnost?

Přítomnost je jediné místo, kde můžeme čelit tomu, co se děje. Na to nejdůležitější místo lidské existence - do přítomnosti - se staví relace Uši k duši.

Minulost nás ovlivňuje, ať chceme nebo nechceme. Můžeme s ní ovšem pracovat, může se stát pokladem, ze kterého čerpáme do svého současného života. Jak přistupovat k minulosti?

Pokud se nám něčeho jako společnosti nedostává, je to čas. Říká se, že čas jsou peníze? Máte alespoň patnáct minut? Pokud ano, poslechněte si první zastavení věnované času - dost možná, že i díky němu zjistíte, že času je vlastně dostatek. Na slyšenou se těší moderátorka Lucie Endlicherová a psycholog Marek Macák.

V okamžiku, kdy zakoušíme potřebu schovat se, ukrýt se, objeví se něco, za co se stydíme, něco není v pořádku. Je dobré podívat se pravdě do očí a uvidět, co to způsobuje. Jak důležitý je v takové chvíli kontakt s Bohem, i o tom je závěrečná část série Stud v programu Uši k duši.

Postavit se na pravdu znamená jistotu, která nemusí být stále dokazována pocity, připomíná třetí zastavení u tématu studu. Právě jemu se v současné době věnuje relace Uši k duši. O radosti a pokání a studu v církvi mluví psycholog Marek Macák.

Stud je do života dobrá výbava. To, zda se v životě člověka dobře rozvíjí, je ovlivněno mnoha faktory - a právě o nich bude řeč v pořadu Uši k duši. Znovu uslyšíme o tom, co stud v životě způsobuje a že se nejedná o žádné slabošství.

"Že se nestydíš!" Tak tohle zvolání by mohlo uvozovat další setkání pořadu Uši k duši. Že ve vás vyvolává pocit trapnosti, studu a touhu se schovat? Tak i tom bude řeč - a nejen o tom. O studu a vině v pořadu Uši k duši s psychologem Markem Macákem.

Protože se Bůh stal člověkem a prošel vším, co lidé, kromě hříchu, může se stát zdrojem našeho pokoje. Radostnou naději do dalších dní přináší závěrečná část seriálu v programu Uši k duši.

Je věta "Mám v tom pokoj" dobrou odpovědí na správnost dané věci? A jak poznat, co je a co není dobré dělat, pokud člověk touží být tvůrcem pokoje? I o tom přemýšlíme spolu s psychologem Markem Macákem ve čtvrtém pokračování série o pokoji.

Jak zaměnit to, když druhému říkáme "Dej mi pokoj" za prostor prosby o pokoj do srdce, i o tom bude řeč ve třetím setkání pořadu Uši k duši věnovaném pokoji. Co přináší pokoj do společnosti, i na to se zaměří setkání Lucie Endlicherové a psychologa Marka Macáka.

"Být sám k sobě necitlivý je podobně nezralé jako být na sebe přecitlivělý," konstatuje psycholog Marek Macák ve druhém vydání pořadu Uši k duši věnovaném pokoji.

Zprávu o pokoji přináší do prosincových dnů pořad Uši k duši. O pokoji pro tělo, o dechu, tepové frekvenci nebo důležitosti vnímání vlastního těla s psychologem Markem Macákem.