Nedávno odvysílané pořady

V něčem to máme všichni, i když to není zrovna lichotivé... Řeč je o dlouhém vedení. Co nám to často nedochází, uslyšíte ve Svátečním slově Pavla Coufala.

Žijeme v době, kdy se cení síla a hlasitost. Ale Bůh se vždycky zastával těch slabých. Ne že by jim stranil, ale prostě se zastává tam, kde je to potřeba. Ale potřebují tedy ochranu i ti silní? Víc uslyšíte ve Svátečním slově Jana Vopaleckého.

"Pane Bože, pomoz!" Kdo z nás se tak nikdy nemodlil? Ale - přichází Bůh opravdu? Zasahuje? Mění okolnosti? Inspiraci i povzbuzení k modlitbě přináší Sváteční slovo Dáši Pospíšilové.

Boží slovo, to zjevené i zapsané, představuje Marek Prosner v aktuálním Svátečním slově jako zdroj síly a proměny.

Následování znamená odevzdanost a to dnes, v době zdůrazňování osobnosti a individuality, není vůbec lehké. Přesto Ježíš opakovaně říká: Pojď a následuj mě! Skutečně našel lidi, kteří všeho nechali a okamžitě za ním šli. Ale jiní říkali - počkej, ještě musím tohle a tamto... Kde jsou hranice nezodpovědnosti a víry? Více zazní ve Svátečním slově Petra Stoye.

Je docela časté, že padáme pod množství úkolů a povinností a i když se snažíme, málokdo si všimne, že děláme, co můžeme. Ale je takový život to, co po nás Bůh chce? Rozumíme dobře jeho vůli s námi lidmi anebo se necháme tvarovat nároky okolí, které nejsou moudré? Sváteční slovo pro tuto neděli připravil Karel Fridrich

Určitě znáte Ježíšovo podobenství o dvou stavitelích - jeden stavěl svůj dům na skále a druhý na písku. Ti dva měli mnoho věcí společných, ale základ domu všechno rozhodl. Co je základem našeho života? A proč je důležité to vědět? Přemýšlet můžete s Janou Frantíkovou ve Svátečním slově.

Když Bůh tvoří nové věci, je to definitivní. Nic nemůže zkřížit Jeho plány. Sváteční slovo Dany Kenningové je inspirované heslem Jednoty bratrské pro rok 2026 "Hle, Všechno tvořím nové".

Závěrečné zamyšlení v rámci letošního Aliančního týdne modliteb připravil kazatel Církve bratrské v Litomyšli David Beňa. Hovořit v něm bude o Ježíšově nanebevstoupení i hledících apoštolech.

Jednotlivá setkání s Ježíšem po jeho zmrtvývstání prochází série zamyšlení zveřejněných v rámci Aliančního týdne modliteb. Doplněna jsou otázkami k reflexi a osobnímu zamyšlení, stejně jako náměty k modlitbám - ty najdete v kompletním průvodci k ATM, zveřejněném na webu pořádající České evangelikální aliance, www.ea.cz

Bůh má v Bibli různá jména a přízviska; jedno z nich zní Bůh naděje. Co to znamená a jak to prakticky uchopit promýšlí pastor Křesťanského společenství Ostrava Pavel Kolegar v dnešním Svátečním slově.

Každý den je dar - to připomíná ve svém Svátečním slově Karel Káňa, pastor Apoštolské církve. A dar má vždy hodnotu, protože je za ním konkrétní dárce, v tomto případě dokonce Dárce s velkým D.

Lze Boha vidět? Lze se ho dotknout? Bible říká, že ano - a jak konkrétně, to uslyšíte v Svátečním slově Libora Osoucha.

Sváteční vysílání Rádia 7 vás nenechá na pochybách, že je skutečně co slavit. Jen musíme hlídat, aby nám neunikla podstata. Více prozradí v dnešním Svátečním slově Marie Frydrychová.

Každá věc v životě, každé rozhodnutí znamená, že něčemu říkáme 'ano' a něčemu jinému 'ne'. Platí to i ve vztahu s Bohem - když s ním vstoupíme do blízkého vztahu, znamená to od něčeho jiného se odvrátit. Jaká je cena blízkosti, prozradí v dnešním Svátečním slově Marek Prosner.

Jsou vánoce jenom pro ty, kteří si umí vychutnat jejich idylu? Luděk Brdečko ve Svátečním slově uvažuje o tom, kdo měl a má důvod k radosti.

Neděle: Jak zkrotit moc Tady na Radiu 7 zvolili pro letošní Vánoce stručné, dvouslovné motto: Moc Vánoc. Je „moc“ dobrá nebo špatná? Nedokážu říct, za mě je rozhodně problematická. To nejhorší, co se mohlo kdy lidem přihodit, způsobil někdo, kdo zneužil svou moc. Možná bychom mohli říct i opačnou větu, že mnoho dobrého vzniklo proto, že více lidí spojilo svůj vliv a možnosti ve prospěch ostatních. Deset let v čele školy mě naučilo oceňovat moc peněz v tom, že přesně pojmenovávají to, co je důležité – ne co si myslíme, že je pro nás důležité, ale co opravdu je důležité. Podívat se na náš rozpočet je pohled pravdě do očí. Přijde mi, že dosáhnout toho, aby moc spíš pomáhala než ubližovala, je vlastně totéž jako zapřáhnout čerta, aby oral – jak zkrotit velmi nebezpečnou sílu tak, aby nám sloužila? Jak udržet mocného na uzdě? Co může být mocnější než moc? To je ten veliký problém. A Ježíšovo řešení této těžké rovnice mě neustále fascinuje a neodpustím si ho tady nepřipomenout dnes, o 4. adventní neděli právě proto, že Vánoce jsou za dveřmi. V čem spočívá moc Vánoc, díky které Ježíš udržel svou moc na uzdě?! Spojím Ježíšův příběh a jeho komentář. Jeho příběh – Pán vesmíru, který se narodí jako miminko v nevýznamné rodině. Když vyroste, je možné ho potkávat jako obyčejného člověka. A v rozhodující chvíli, kdy stojí obžalovaný před – ve srovnání s Ním, před jakýmsi páprdou, římským protektorem Pilátem, on to nechá dojít až tak daleko, že ho ti Římané odsoudí a popraví. Máme tento dech vyrážející příběh. A k tomu máme komentář, kterým Ježíš vysvětluje, jak to dělá: Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech. (Evangelium podle Marka, kapitola 9, věta 35.) Evangelisté nám zapsali i o něco delší verzi, ale je to totéž: Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Evangelium podle Marka, kapitola 10, věty 42-45.) „Syn člověka“, takto Ježíš mluví sám o sobě – takto ten složitý úkol, jak zapřáhnout čerta, řeší Ježíš u sebe a tak to mají řešit i všichni, kdo zvolili stejnou životní cestu: Službu. Jaká síla udrží moc na uzdě? Služba. Kdo je silný a mocný, ať považuje sám sebe především za služebníka. To je ježíšovské řešení problému. Církev v této věci celá staletí selhává, neumíme to. Moc korumpuje duchovní stejně jako politiky. Chybí nám ten duch Ježíšův. Beru vážně, že v armádě jsme ve služebním poměru, stejně jako všichni státní zaměstnanci. My totiž sloužíme. Také v politice právem mluvíme o „veřejné službě“, „službě veřejným zájmům“. Máme moc – někdo větší, někdo menší, ale vědomí služby ji dokáže zkrotit tak, aby neškodila. Začíná to tím říkat si „služebník“ (latinsky „ministr“), a pokračuje to tím druhým sloužit. O Vánocích to začalo – vynálezce tohoto vesmíru, jeho jediný reálný vládce, Pán života se rozhodl podívat se na celou věc očima obyčejného člověka, narodil se jako jeden z nás. Svou moc dokázal udržet na uzdě, možná bychom řekli až moc, opravdu ze sebe udělal služebnictvo. To je jeho recept, užijte si Vánoc moc a moc.