• 2021 advent
Playlist

Živé vysílání

16:30 Písničky z archivu
skupina Přátelé (R)
17:00 Bohoslužba archiv
Nakupujte, nakupujte
18:05 Sváteční slovo
Adventní kalendář (5/25): Neodchýlit se od Golgoty (R)
18:10 Písničky
18:30 Zákoutí
Druhá vlna rokenrolu
19:00 Za obzor
Anglie (R)

Vysíláním vás provází

Petr Matoušek

Petr Matoušek vystudoval VUT v Brně a od roku 2005 pracuje jako odborný asistent na Fakultě informačních technologií VUT v Brně. Jeho specializací jsou počítačové sítě, bezpečnost a analýza síťových dat. Dálkově vyučuje na univerzitě Strathmore v Keni. Je členem Evangelikálního společenství Brno, kde slouží jako kázající. Je zapojen v Síti křesťanských učitelů, účastní se také aktivit křesťanské akademické sítě v rámci sdružení European Leadership Forum.

 

Jmenuji se Petr Matoušek a narodil jsem se v Ústí nad Labem. Žili jsme tam s bráchou a maminkou, která se o nás moc hezky starala, i když to nebylo vždy jednoduché. Po základní škole jsem studoval na gymnáziu. Když jsem byl ve třeťáku o prázdninách u tety, dostal se mi do rukou Nový zákon. Nikdy předtím jsem Bibli nečetl, ani doma jsme ji neměli. Líbilo se mi, co Ježíš vyučoval. Zázraky, o kterých píše, jsem ale nebral vážně. To bylo moje první setkání s křesťanstvím.

Po nástupu na vysokou školu v Brně mi začaly jiné starosti. Studoval jsem výpočetní techniku, což byl náročný obor. Studium mě bavilo, na škole jsem měl i hodně kamarádů. V pátém ročníku jsem přemýšlel, co dál v životě.  Přál jsem si mít rodinu, dobrou práci, bydlení a přátele. Ale na lidech kolem sebe jsem viděl, že to samo o sobě nepřináší člověku uspokojení. Je život něco víc než jen práce, rodina a odpočinek?

Jednoho dne k nám na kolej přišli mladí lidé z křesťanského hnutí Studenti pro Krista s anketou týkající se životních hodnot. Ptali se také, zda věřím v Boha. Odpověděl jsem, že věřím, že nějaký Bůh existuje. Byla to určitým způsobem pravda, bez Boha mi lidský život nedával smysl. Pozvali mě na přednášku, kterou pořádali na právnické fakultě. Už si ani nevzpomínám, o čem byla. Co mi utkvělo v paměti, byly vztahy, které jsem nikde předtím neviděl - zájem jeden o druhého, radost, otevřenost a ochota zajímat se o nového člověka. Poprvé mě napadlo, že na křesťanství možná něco je. Začal jsem se setkávat s jedním věřícím klukem, na kterého jsem měl spoustu otázek o Bohu. Těšilo mě poznávat křesťanství, zároveň jsem si uvědomoval, že mé srdce není v pořádku. Chtěl jsem žít správně, ale byly okamžiky, kdy jsem to nezvládal. Uvědomil jsem si, že sám se nedokážu změnit, že potřebuji Ježíše. Modlil jsem se tehdy se starším sboru, kam jsem chodil, a prosil Boha za odpuštění. Požádal jsem Ježíše, aby vstoupil do mého srdce a očistil mě. Vydal jsem mu své touhy a plány a poprosil, aby mě vedl na cestě životem.

A Bůh to udělal. Bylo to, jako když mi spadne kámen ze srdce. Měl jsme takovou radost, že jsem hned napsal domů. Maminka to zpočátku vzala dobře, pak jí ale vadilo, že si každý den čtu Bibli, modlím se, chodím v  neděli do shromáždění a jezdím na křesťanské akce. Trvalo jí delší dobu, než pochopila, o čem víra je.

Dnes tomu bude dvacet let, co jsem přijal Ježíše do svého života. Po skončení školy a po civilní službě jsem dostal nabídku učit na VŠ v Brně, kde pracuji dodnes. Jsem členem Evangelikálního společenství v Brně, kde společně s manželkou sloužíme. Před rokem, když se připravovalo celodenní vysílání rádia TWR, se mě zeptal ředitel rádia Luděk Brdečko, s kterým jsme společně studovali na biblickém institutu TCMI v Rakousku, zda bych nechtěl společně s Mariánem Možuchou moderovat a připravovat pořad Průsečíky, který se týká umělé inteligence a biblického pohledu na ni. Jeho nabídka mě překvapila, zároveň jsem si uvědomil, že je to možnost propojit to, co jsem studoval a co dělám na vysoké škole se svou vírou. Modlil jsem se a Bůh mě vedl, abych nabídku přijal. I když jsou přípravy relací časově náročné, dává mi tato služba možnost přemýšlet o dopadu moderních technologií na lidský život. Tento pohled nám chybí při výuce na VŠ. Sice studenty učíme, jak různé IT technologie fungují, ale už je nevedeme k přemýšlení o vlivu technologií na život člověka a společnosti. To se netýká jenom studentů. Také jako věřící bychom se měli ptát, kde jsou hranice moderních technologií, co dobrého nám přinášejí a kdy se z nich stávají modly, na které se spoléháme a kterým bezmezně důvěřujeme. Mým přáním i modlitbou je, aby Průsečíky sloužily k budování věřících a ukázaly i hledajícím, že Boží slovo přináší moudrost a odpovědi do života moderního člověka.  

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.