Playlist

Živé vysílání

02:45 Písničky
03:00 Klíčové slovo
Modlitba a půst (R)
04:00 Písničky
04:15 Modlitby podle Bible
Já jsem… živý (R)
04:45 Písničky
05:00 Uši k duši
Samota (2/4): Prostor vnímat (R)

Vysíláním vás provází

Glosa Petra Rause

Nebinární dítě a ovládání vlastních pocitů


Kateřina Fridrichová

Čím je pro tebe práce v rádiu?

V tento moment především výzvu vyzkoušet něco nového. Jsem člověk, který se živí přemýšlením a formulováním myšlenek (učím na vysoké škole), a věřím, že je to i můj talent… Takže výzvou je předávat dobré myšlenky jasně a srozumitelně a tím být také užitečná lidem kolem sebe a Božímu dílu.

Popiš nějaký zlomový bod na tvé cestě k Bohu.

No, neuvědomuji si, že by některý byl skutečně zlomový, protože jsem se pro Krista rozhodla ve velmi raném věku a pamatují si to jen rodiče. Co následovalo, byl takový jakýsi vytrvalý postup Jeho směrem s různými lepšími nebo ne tak skvělými obdobími. Ale celkem nedávno jsem si uvědomila, jak pro mě modlitba přestala být něčím, co jen dělám v určený čas sama nebo s jinými, ale je to něco, co je také stálou součástí mého myšlenkového světa. Bylo to velmi radostné uvědomění, ale žádný velký zlom, prostě si myslím, že jsem do té fáze dorostla.

Jak odpočíváš?

Různě. Čtu a šiju patchwork. Občas dokonce vyběhnu i do zahrady a pokouším se něco vypěstovat… Chodím na dlouhé procházky po vesnici, kde bydlím.

 

Jak už to ve svědectvím bývá, začíná rodinou. Ta moje byla vytvořena dvěma čerstvě obrácenými mladými lidmi, kteří se vzali a rozhodli se  své děti vychovávat křesťanským způsobem. Po mém narození postupně do rodiny přibylo dalších pět dětí a z nich se postupně stali lidé ve středním věku. Můj otec založil sbor a více než dvacet sedm let pracoval jako pastor, matka strávila sedmnáct let na mateřské dovolené a pak se vrátila ke své původní profesi zdravotní sestry. Otec odešel ze svého pastorského místa před rokem a teď je ředitelem konferenčního centra a hotelu. Sourozenci, kromě dvou nejmladších, mají za sebou vysoké školy i svatbu.

Byli jsme vychováváni v  konzervativním prostředí, nicméně s určitou svobodou projevu – otázky i diskuse byly povoleny, což v šesti dětech někdy znamená velmi zajímavé a rozhodně dramatické nedělní obědy.

Osobně jsem vždycky věděla, že Bůh existuje a byla jsem velmi malá, když jsem se z nedělní besídky vrátila a tvrdila, že jsem ztracená ovečka a Pán Ježíš mě našel. Tento příběh předávám tak, jak jsem ho přijala, protože si to nepamatuji. Nepamatuji se ani, že jsem se asi ve věku pěti let začala modlit v jazycích a údajně se modlila i za svoji mladší sestru a ta se také začala modlit v jazycích. Jen matně si vzpomínám, že jsem se ve dvanácti letech nechala pokřtít. Modlitby v jazycích mi zůstaly a o svém rozhodnutí pro Krista jsem v hloubi srdce nikdy nepochybovala. Moje víra se ale v průběhu života mění a zraje. Na gymnáziu jsem v častých diskusích svou víru obhajovala, a díky nim jsme si musela promyslet a ujasnit některé námitky mých spolužáků vůči víře a vyjasnit si je – pro sebe i kvůli nim. Další Boží škola mě čekala na vysoké. Když jsem končila magisterské studium, nějak jsem při psaní diplomky zanedbala otázku duševní hygieny a skončila na půl roku v depresích. V té době jsem měla jiné otázky než tehdy na gymnáziu, ale znovu jsem si uvědomila, že je to Ježíš, kdo má slova věčného života. Můj příběh není otázkou náhlého a zázračného obrácení, ale spíše zachovávání věrnosti v klíčových momentech a, díky Bohu, růstu.

O téměř další dekádu dál je to stále Kristus, komu sloužím. Moje sklony a obdarování se odráží v mém pracovním životě – učím na vysoké škole mezinárodní vztahy – a zároveň mě naplňuje předávat to, co jsem se naučila o Božím slově jiným lidem tam, kde to pomáhá směřovat a přispívat k jejich růstu. Když dostanu příležitost, sloužím slovem. Ve svém předchozím sboru jsem dělala i spoustu jiných věcí, protože byl malý, ale Boží slovo je to, co mě naplňuje nejvíc.

Asi i proto je pro mě Rádio 7 přirozené prostředí. Seznámila jsem se s ním, když tam můj otec začal jezdit a nahrávat různé příspěvky – biblická zamyšlení a úvahy a pak také rozhovory o misii v Africe. Občas se i někteří redaktoři objevili, aby nahráli svědectví v našem sboru nebo prezentovali svoji práci. A tak jednou slovo dalo slovo a stal se ze mě externí moderátor. Původně jsem si myslela, že u toho poznám spoustu nových lidí, což je sice pravda, ale obvykle mimo studio. Moderování je osamělá disciplína. Vy, vaše myšlenky, pultík, počítač, a černý mikrofon. Ale pak vám někdo zavolá do studia nebo napíše SMS a vy víte, že na druhé straně jsou lidé a poslouchají. No a když mi pak přijdou do rukou ohlasy posluchačů, tak vím, že jsou konkrétní lidé, kterým jsem mohla posloužit a oni si toho cení.

Přihlášení Vám umožní rozšířený přístup k některým částem tohoto webu.
Pokud ještě nemáte svoje přihlašovací jméno a heslo pro tyto stránky, vytvořte si nejprve účet.

Save
Nastavit cookies
Aby vše správně fungovalo, používáme soubory cookie. Některé jsou nutné pro chod webu, jiné umožňují měřit návštěvnost.
Přijmout všechny
Odmítnout všechny
Analytics
Cookies používané k měření návštěvnosti.
Google Analytics
Přijmout
Odmítnout