Tomáš Tyrlík

Tomáš Tyrlík, biskup Slezské církve evangelické augsburského vyznání

Měl jsem tu výsadu, že jsem byl od dětství veden mými rodiči k víře. Každý den nám dětem rodiče četli z obrázkové Bible, učili se zpívat dětské písně a společně jsme se modlili, za což jsem Pánu velmi vděčný. Rovněž prarodiče, zvláště babičky byly pro mě velkým vzorem víry a pokorného následování Pána a oddanosti ve službě vyučování dětí na nedělní besídce. Moje cesta k osobní víře neprošla nějakým dramatickým zlomem či vzdorem. Pán Bůh se velmi intenzivně a mocně dotkl mého srdce na jednom letním pobytu mládeže, když mi bylo 14 let. Tehdy jsem si uvědomil, že Pán zemřel i za moje hříchy a provinění a v modlitbě jsem svěřil svůj život Pánu. Od toho okamžiku se učím žít s Ním a toužím, aby mě vedl a formoval svým Slovem a naplňoval Duchem svatým ke každému dobrému dílu.  

Po několika letech od onoho doteku Boží milosti jsem se stal vedoucím skupiny mládeže v našem sboru a postupně jsem vstupoval do dalších služeb a odpovědností ve sboru.

Pak ve mně, po celkem dramatických událostech vzpoury a odmítání Božího povolání, dozrálo rozhodnutí jít studovat teologii a věnovat svůj život pastýřské a kazatelské službě, v níž mohu za velké a obětavé podpory mé milované manželky sloužit už téměř 30 let. Bez opory a podpory manželky bych už mnohdy tuto službu možná vzdal a opustil, ale je to ona, která  se za mě modlí (a modlíme se i společně), neustále mě povzbuzuje, dodává sil a pomáhá vstát a jít dál, když člověk mnohdy klesá, padá únavou a vyčerpáním. Jsem za ní nesmírně vděčný Pánu Bohu. Je pro mě velkou oporou.   

Pán Bůh mě stále učí lásce, trpělivosti, pokoře, a především vědomí toho, že bez Něho, bez Jeho lásky a dobroty bychom byli ztraceni, bez pravého smyslu a cíle v životě. Každý den se modlím, abych byl dobrým nástrojem v Božích rukou a následoval Jeho záměry a vůli pro život v rodině i ve službě Jemu.

Moje první kontakty s rádiem TWR byly za hlubokého socialismu, kdy jsme doma společně u jednoho nekvalitního rádia poslouchali relace TWR. Poté jsem se osobně při studiu na VUT v Brně seznámil s bratrem Jiřím Dedeciusem, který byl tehdy plně zapojen do nahrávání a přípravy pořadů rádia TWR.

V posledních letech jsem pak byl jako pastor několikrát pozván pracovníky Rádia 7 ke spolupráci na různých pořadech nebo požádán o napsání nějakého článku či zamyšlení.

A před několika léty přišla nabídka Katky Hodecové, zda bych měl ochotu se zapojit a stát se součástí rady Rádia 7. Po zvážení jsem nakonec s pokorou přijal tuto výzvu. Chtěl bych svým malým dílem sloužit k šíření evangelia v naší zemi a povzbuzovat tým pracovníků redakce Rádia 7 v jejich náročné, ale věřím také požehnané práci a službě. Jsem si vědom, že tato práce vyžaduje velké nasazení a vytrvalou obětavost. Proto jsem za celý tým pracovníků Rádia 7 velmi vděčný a vyprošuji pro ně u Pána sílu, neutuchající inspiraci Duchem svatým, vytrvalost, radost a svěžest ducha a také pevné zdraví.