Vladimír Drbal st.

Můžete popsat svou cestu k Bohu?

Měl jsem tu milost, že jsem již od dětství slyšel o Pánu Bohu a byl vychováván k lásce k Němu. Myslel jsem si, že je se mnou vše v pořádku. Byl jsem jako farizeus z evangelií, který děkoval Bohu, že není tak špatný jako ten celník. Pak jsem ale poznal, že i já jsem hříšník a potřebuji odpuštění hříchů od Pána Ježíše. Proto jsem Mu své hříchy vyznal a poprosil o odpuštění. Po celý svůj život jsem v Boží škole a učím se chodit s Pánem. Jsem Mu vděčný za trpělivost, kterou se mnou má.

Jak odpočíváte?

Rád se procházím s fotoaparátem krásnou přírodou. Obdivuji, co všechno mocná Boží stvořitelská ruka vytvořila a snažím se to vnímat nejen svým zrakem ale zachytit i fotoaparátem. Nejraději však odpočívám v přítomnosti našich vnoučat. Možná to pro někoho zní jako fráze, ale je tomu tak. Každé z nich je trochu jiné, mají spoustu nápadů a je mi s nimi dobře. Mají smysl pro můj humor a lišácky čekají, čím je zase překvapím. Jsem pro ně velký “malý kluk“ se spoustou nápadů.

Čím je pro vás práce v rádiu?

S Rádiem 7 spolupracuji od roku 2014. Tehdy jsem prožil pěknou zkušenost s jednou z našich vnuček a napsal jsem svůj první příspěvek a pokračuji dodnes. Kdo poslouchá Sváteční slovo, možná ví, že většina mých příspěvků je právě z oblasti mého dědečkovského života. Pán Bůh ke mně mluví dost často právě skrze vnoučata. Mluví ke mně i tím, co denně vidím nebo zažívám. Nechci si to  nechat pro sebe, ale předávám to druhým lidem přes mikrofon.