Kateřina Vávrová

Čím je pro tebe práce v rádiu?

Je pro mne potěšením a radostí. Fascinuje mne tento Boží prostor, prostor tvořený lidmi, kteří na Boha očekávají a znovu a znovu vyprošují Jeho přítomnost. Práce v rádiu je pro mne ctí a místem, kde se mohu proměňovat.

Jaká byla moje cesta k Bohu?

Věřím, že někde daleko v mém rodu byl alespoň jeden člověk, který chodil s Hospodinem, a pro jeho věrnost se mi dal Hospodin poznat. Díky tomu začíná moje vlastní rodina psát nové dějiny víry. Je to jedna z věcí, na kterou se budu chtít Pána ptát v Ráji...

Jak odpočívám?

Miluji chození po lese a kopcích, ale víc času trávím ve městě, tak chodím tancovat izraelské tance. Vzhledem k tomu, že čtení už pro mne není odpočinek, ale nutnost, potřebuji nějakou fyzickou zátěž, která mne nadchne, stále ji ještě vyhlížím.

Znám Tě jménem a znal jsem Tě dávno předtím, než ses narodila. Tvé jméno mám vyryté ve své dlani a miluji Tě.

            Tato slova lásky mi Pán Bůh věnoval jako zásnubní dar. A já mu k tomu ve svých devatenácti letech řekla ano.

            Toužila jsem po Bohu už dávno a On ke mně mluvil už v útlém dětství. Když mi v roce 1987 byly čtyři roky, šla jsem se svými velmi mladými rodiči, násilnickým otcem a podrobující se maminkou, městem. Potkali nás nějací lidé, co nabízeli barevné letáčky. Dva jsem si směla vzít. Na jednom z nich byla vyobrazena autonehoda. Dítě, matka i otec stoupali do nebe, kde se klenula barevná duha a čekal tam Bůh. Tento obrázek jsem si často prohlížela doma na podlaze, zřejmě mi dělal dobře, asi mi přinášel útěchu a bezpečí. Bůh sám tam se mnou byl.

            Když jsem povyrostla, pocit bezpečí vystřídal pohled na katolického kněze kráčejícího přes náměstí nebo jen pouhá existence katolické fary - viditelné znamení, že uvnitř přebývá Bůh - pomoc v nouzi. Nikdy jsem tohoto přístřeší nevyužila, ale dodnes mám mezi bratry katolíky věrné a dobré přátele...

            V době gymnaziálních studií jsem se směla stýkat s husitským knězem, který mi o Kristu neřekl ani slovo, zato mi byl trpělivě naslouchající vrbou a partnerem v literárních diskusích, a na gymnáziu jsem chodila do semináře starých textů. A co druzí četli jako rocková skupina Genesis, já zatoužila po čtení jedné z knih Bible, kterou jsem nemohla sehnat. Místo ní jsem získala Exupéryho Citadelu, již jsem nikdy nedočetla, protože mne nebyla s to naplnit.

            A čas plynul a přišla vysoká škola a obrovská samota. Opuštěnost se přidružila k pocitu zoufalství z neutěšené domácí situace, k pocitu nenávisti otcovské autority. A pak přišlo ono zásnubní slovo, neboť mi můj budoucí manžel na kolejích svědčil o tom, že Bůh není ani myšlenka, ani konstrukt, nýbrž On je živý Pán a Stvořitel všeho. A když jsem z těch kolejí odcházela na ty svoje, věděla jsem, že můj vztah s Bohem je navázán už navždy. Zůstávám věrná svému "ano" Božímu majestátu a toužím po tom, aby si mne On proměňoval - jsem mu tady k dispozici s těmi dary, které mi dal a které nechci zakopat hluboko pod zem, ale chci je používat, abych čas od času žasla, jak je On rozmnožuje a cídí. Jsem šťastná, že mohu Pánu sloužit.

            V lednu 2017 jsem dostala nabídku spolupracovat s TWR na živě vysílaném monologickém pořadu Noční můry. Myslím, že jsem do hodiny na tento email odpověděla svým "ano" a záhy se sešla s redaktorkou tohoto pořadu Lídou Hojkovou. Začala jsem se učit nové věci. Především se spoléhat na Pána Ježíše, že On bude ve vysílání se mnou, že je to celé Jeho věc a že On má tu moc mi dát správná slova do úst - pokud jej k tomu pustím a neochrnu hrůzou z vlastní nedostatečnosti. Díky Rádiu 7 jsem objevila nový rozměr služby Bohu a lidem - ukazovat na Něj - mluvit o Jeho skutcích. A protože dnes již spolupracuji na jiném pořadu, dialogické Rozmarýně, těší mne, pokud mohu hosta svým tázáním se doprovodit k jeho vlastní zkušenosti s Božím jednáním v jeho životě. Příběhy Božího lidu nemohou být z podstaty věci "obyčejné", neboť se do nich otiskuje Ježíšova probodená dlaň a tato dlaň má moc život člověka proměnit v tak krásnou perlu, jak moc si člověk dovolí nechat se obrušovat a milovat svým Spasitelem.

            Jsem Pánu vděčná, že mne ochránil v první polovině mého dosavadního života a že mne používá k aktivní službě - a využívá všeho, co jsem se v životě naučila, nebo prožila - všeho.