Jmenuji se Jiřina Gina (druhé oslovení mám raději). Je to už 34 let, ale jako by to bylo včera. Sedím v pokojíčku u spícího dvouletého syna a rozdýchávám svoji nepřiměřenou reakci na maminčinu větu, kterou v těch dnech opakovala stále: Jiřinko, Ježíš tě miluje. Už jsem to déle nesnesla, třískla jsem dveřmi, div nevyletělo sklo, a teď tu sedím jako hromádka neštěstí. O štěstí se v mém životě mluvit nedalo. Byla jsem před rozvodem, bez peněz i bez práce, závislá na rodičích – to nebyl život, který jsem chtěla. Představovala jsem si, že mé manželství bude harmonické, ale místo toho jsme se s mužem neustále hádali. Žili jsme u manželových rodičů a to ke štěstí nepřispělo. 

Lukáš je pastorem církve Element v Hradci Králové, kde slouží se svou ženou Ditou už přes 20 let. S Rádiem 7 spolupracuje od samého začátku, tedy od roku 2006. Jádro pořadu Překročit hranice tvoří část jeho vyučování v církvi, o kterém pak pár minut ještě hovoří s Kateřinou Hodecovou. Oproti záznamům bohoslužeb tak v tomto pořadu máte možnost slyšet jednotlivé myšlenky rozvinuté. Lukáš je organizovaný, cílevědomý a zároveň velmi pozorný a vnímavý člověk. Vedoucí na svém místě.

Je to pro mě výsada

Když jsme před léty dělali ve Vsetíně službu s mládeží a jednou za měsíc jsme měli setkání mladší a starší mládeže, bylo nás i okolo sedmdesáti, což bylo na poměry české církve docela slušné. Když jsem ale jednou večer po mládeži šel večerním Vsetínem, viděl jsem, kolik mladých lidí vychází z hospod a diskoték. Došlo mi, kolik mladých nezná Pána Boha a Jeho lásku, dobrotu a moudrost. A najednou mi přišla naše mládežnická práce jako zrnko písku v poušti. V té době jsem dělali i první pokusy o Půlnoční pod širým nebem. Byli jsme nadšeni, přišlo přes tři sta lidí. Kromě toho, že ochutnali vánoční punč a zpívali koledy, slyšeli také dobrou zprávu o tom, že Ježíš Kristu se může narodit i v jejich srdci. Přišlo mi, že to už je trošku více zrnek evangelia. Za pár dní byl Silvestr a tak jsem vyrazil do města, podívat se na ohňostroj. Na místě bylo asi čtyři tisíce lidí. Starosta dal pár minut před odpočtem nového roku prostor nějakému panu faráři, aby řekl duchovní zamyšlení. To mi přišlo neskutečné, taková příležitost! Byl jsem napnutý, co pan farář řekne. Jeho proslov byl velmi krátký. Řekl jen: „Přátelé, tolerance – naše šance, naše šance – tolerance“ a pak ten slogan ještě jednou zopakoval. Říkal jsem si, že je to hrozný trouba, že to úplně prošvihl. V tu chvíli jsem měl pocit, že mi Pán Bůh pokládá otázku: „A co bys jim řekl ty, Petře?“. „Já, Pane Bože, nic, ale musíš uznat, že ten farář to projel,“ odtušil jsem.

Vilém s námi spolupracuje tak dlouho, že si nepamatujeme, kdy to začalo :-). Jisté je, že od začátku byla jeho doménou hudba, kterou má dodnes moc rád. V současné době vytváří Magazín z Prahy a mapuje tak pro vás novinky v církvi i kolem ní. 

Vilém je velmi přesný a dochvilný muž, na rozhovor vždy pečlivě připravený a má rád vyčerpávající odpovědi. Spolupracovník, na kterého je spolehnutí a jeho vytrvalost je opravdu obdivuhodná.