Playlist

Živé vysílání

19:15 Kanafásek
Co vyprávěla mořská pěna (14/15): Bázlivý chlapec
19:30 Písničky
19:45 Klika
Čtyři ctnosti (1/4): Moudrost (R)
20:00 Písničky
20:15 Světem Bible
2. Královská 18,1-37
20:45 Písničky

Vysíláním vás provází

Karolína Vološinová

Pocházím z nevěřící rodiny, resp. z rodiny, kde se věřilo, že nad námi „něco“ je, nějaká vyšší moc, a tak mě odmalinka vedli k respektu k ostatním náboženstvím.

V roce 2012 mě spolužačka pozvala na E-camp. Chtěla jsem tam jet, chtěla jsem strávit prázdniny smysluplně a ne jenom gaučingem nebo poflakováním. Zajímalo mě, o co v křesťanství kráčí, ale nemohla jsem to pochopit. Kladla jsem si otázky: „Jak jako ten Ježíš zemřel za mě, proč? Navíc to věděl, že bude trpět, když byl Syn Boží, tak co tam lezl na ten kříž?“

Pak jsem se ještě párkrát kempů účastnila, ale nic se nestalo. Navíc mě čekala maturita. Hlavou se mi honily myšlenky o tom, jestli jdu životem správně. Vlastně kam směřuji, co bude po maturitě, v budoucnu?

Ale na mém přístupu se nic nezměnilo. Až nastalo první zkouškové období na vysoké škole a přede mnou velmi těžká zkouška. Učila jsem se společně se spolužačkou, ale kromě učení jsme si hodně povídaly. A brzy z řeči vyplynulo, že je křesťanka. To mě přivedlo k hlubším otázkám. „Hele, zkus to s Ježíšem a uvidíš, neboj se,“ řekla kamarádka, což mě nakoplo. Poprvé jsem se modlila upřímně, vyznala jsem Bohu svoje hříchy, všechno, co mě tížilo. Všecko jsem to ze sebe vydolovala a řekla: „Jestli JSI, prosím tě dej se mi poznat. Chci tě znát. AMEN.“ V tom okamžiku jsem pocítila hřejivý příjemný pocit v dlaních, na srdci, začaly jsme se z ničeho nic smát. Takový opilý pocit v naprosté střízlivosti.

Pár dní po tomto prožitku jsem šla na tramvajovou zastávku a cestou jsem uviděla projíždějící tramvaj s jedinou reklamou, která říkala: „BŮH EXISTUJE“. A měla jsem jasno. Před obrácením jsem vnímala sebe sama jako ustrašenou bytůstku, neměla jsem důvěru k lidem, trápily mě obavy z budoucna, ze smrti. Člověk se musí spolehnout jen na sebe, co si neudělá, nemá. Všechno sama. Já vám ukážu, co dovedu. V tomto ohledu jsem byla pyšná, ale pak jsem přijala Boží autoritu a hlavně jsem si uvědomila, že nejsem sama.

Jak jsi našla Rádio 7?           

Po několika letech jsem se na akci History Makers setkala se členy týmu R7. Zvědavost mi nedala a oslovila jsem přítomnou redaktorku Bohdanku Medřickou, jestli by bylo možné nějakým způsobem spolupracovat. Tou dobou jsem žila v Praze a na sklonku svého studia jsem dostala skvělou příležitost dozvídat se více o rozhlasovém řemesle v elévském programu Českého rozhlasu. Moc mě to bavilo. Po státnicích jsem se domluvila v brněnské redakci Rádia 7 a zajela tam na návštěvu. Sotva jsem vkročila poprvé do budovy, uvnitř v srdci jsem věděla, že jsem doma. Strávila jsem tam celý týden a zdálo se, že jsme si oboustranně „padli do noty“.

Takže ses hned zapojila?

Naplno ještě ne, ale už na sklonku vysokoškolských studií jsem Boha prosila, aby si mě použil pro svou službu. (Pokud vás něco takového napadne, předem si dobře rozmyslete, za co se modlíte - mohlo by se vám to totiž vyplnit J.) „Dělej, jak bys dělal Bohu.“ Věta z Koloským 3,23, která mi uvízla v paměti. Skutečně to žiju? Proč to neprožívám? Je to špatně?

Začala jsem chodit do práce ve větší IT firmě, kde se ke mně přítomní nadřízení a kolegové zejména v obchodním oddělení chovali velmi přátelsky. Cítila jsem se tam dobře a vnímala jsem zájem a možnost rozvoje. V takové atmosféře, navíc s vidinou slibné kariéry v perspektivním oboru, chce přece pracovat každý! Ale počáteční zápal pro věc a vidina kariérních výšin v podobě zajištění, majetku, respektu okolí, vědomí toho, že jsem něco v životě dokázala, nandala to ostatním, mě postupně opouštěla. Až jednou za mnou přišel šéf a zeptal se mě: „Karolíno, proč chodíte do práce? Co je smyslem Vašeho života?“

Odpověděla jsem, že z něčeho je třeba žít. „Je skvělé se těšit na kolegy a společnou práci prošpikovanou humorem. Smyslem mého života je ale udržet si vztah s Bohem a s lidmi v mém okolí a mít vlastní rodinu by bylo také super,“ pokračovala jsem. Šéf byl celkem překvapený.

A kdy jsi tedy změnila působiště a přestěhovala se z Prahy do Brna?

Uběhl nějaký pátek a oslovila mě Lída Matušková s možností moderace pořadu Momentky na Rádiu 7. S radostí jsem tuto nabídku přijala a jednou měsíčně se začala podílet na vysílání, zdálky přes ZOOM. Přibližně po třech měsících se mi opakovaně zdál komiksový sen jak moje kreslené, barevné srdíčko s nožičkama utíkalo po D1 z Prahy do Brna! Nechyběly ani biblické výjevy, jak lezu z loďky místo apoštola Petra a jdu po vodě za Ježíšem nebo jsem procházela jako Mojžíš po dně rozestoupeného moře. Viděla jsem kolem sebe jen ty děsivě vysoké vlny a věděla, že musím jít skrz úzkou cestičku na druhý břeh.

Zpocená jsem se probudila: „Jsem blázen? Mně už dočista hráblo!“ Přemítala jsem nad tím, radila se s lidmi ve službě a odborníky, nechyběla modlitba. Nemohla jsem přestat myslet na práci v rádiu. Zavolala jsem jedné z redaktorek: „Já tomu nerozumím, jsem úplně mimo?“ Lucie: „Chceš nápovědu?" A já: „No daj!" Lucie: „Včera se kolegyně Lída modlila za posilu rádia. Prosila za někoho, kdo má rád rádio a Pána Boha...“ „To mám být jako já?“

Byl to důležitý moment, ale ještě jsem se nerozhodla. Po čase jsme telefonovaly s šéfredaktorkou Katkou Hodecovou, jednalo se o nabídku pomoci s jedním projektem. Jen tak mimochodem jsem zmínila, že mám dojem, že mě Bůh volá do služby Rádia 7 na plný úvazek. Katka vyslovila památnou větu: „Karoli, pokud tady neplácáme jen tak, přijeď do Brna." Tak jsem jela. Nedlouho potom následoval rozhovor s další redaktorkou Lídou, ptala jsem se jí, jak to bylo s tou modlitbou za novou posilu do týmu. „Víš,“ řekla Lída, „od té doby, co moderuješ Momentky a poznáváme se hlouběji, se modlím konkrétně za Tebe, abys k nám nastoupila.“

Okolnosti směřující k životní změně se mi potvrdily i v rámci několika kázání. Jedno mělo titulek JUST DO IT! Prostě to udělej! Kazatel v něm odkazoval mimo jiné na list Jakubův v první kapitole 22. verš: „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!” To bych tedy klamala, protože jako moderátorka a redaktorka nemůžu být jen posluchač. V rádiu je spousta práce, tak se činím! :)

Vytisknout E-mail

Save
Nastavit cookies
Aby vše správně fungovalo, používáme soubory cookie. Některé jsou nutné pro chod webu, jiné umožňují měřit návštěvnost.
Přijmout všechny
Odmítnout všechny
Analytics
Cookies používané k měření návštěvnosti.
Google Analytics
Přijmout
Odmítnout