Kniha Jeremiáš se nese ve znamení smutku nad odpadnutím judského lidu od Boha. A zatímco první kapitoly zdůrazňují důsledky odvrácení od Hospodina, ty závěrečné odhalují obnovu vztahu Boha s jeho lidem. Ve své touze obnovit vztah s Izraelem Bůh dokonce oznamuje novou smlouvu, která nebude napsána na kamenných deskách jako ta Mojžíšova, ale bude vepsána přímo do lidských srdcí.

Tato kapitola obsahuje dopis, který Jeremiáš adresoval Judejcům přesídleným do Babylónu za vlády krále Jójakína. Přináší zásadní poselství: přijmout Hospodinovo vedení, usilovat o pokoj v cizí zemi a plánovat budoucnost navzdory pokoření. Boží trest za nevěrnost je nevyhnutelný, avšak jeho další záměry jsou plné naděje a pokoje.

Prorok Jeremiáš nás zavede do jedné z nejsvízelnějších dob v historii Judska – do období babylónského obléhání Jeruzaléma. Prorok, vězněný na nádvoří chrámu, hlásá nejen o přicházejícím soudu, ale i o zaslíbení a obnově země pod vládou Davidova potomka. Přináší naději a jasné světlo do temnoty kolem.

Jeremiášova prorocká služba se v této části zaměřuje na poslední varování judskéhu lidu. Líčí Jeremiášovy těžkosti, kdy byl pro své poselství označen za buřiče a rouhače. Prorok se stává hlasatelem Božího poselství nejen pro Judsko, ale i pro okolní národy. Přináší střet s falešným prorokem Chananiášem, který vzbuzuje v lidech falešné naděje na rychlé vysvobození z babylónského zajetí.