Dotýkáme se konce 4. a začátku 5. kapitoly listu Efezským. Apoštol Pavel nás vybízí, abychom nezarmucovali Ducha svatého, ale dělali to, co si přeje. Povzbuzuje nás k posvěcenému životu, k životu v lásce. Hořkost produkuje tvrdé jednání vůči druhým. Způsobuje, že vidíme okolí ve špatném světle a prohlubuje propast mezi námi. Jak na to? Jak se přiblížit k pravé duchovní realitě, abychom mohli lépe odmítat hřích zloby a hněvu? Pojďme se nechat vést a podpořit v rozhodnutí k laskavosti, k odpouštění. A změnu života, který máme vědomě opustit a nebrat jako běžný způsob lidského jednání, začněme ve své mysli.

V tomto oddílu listu Efezským ve 4. kapitole, ve 14. – 24. verši čteme výroky adresované Božím dětem. Apoštol Pavel nás vybízí, abychom se odvrátili od zlého. Chce nás nasměrovat na předlohu zralého člověka. Ví, že až kdybychom dosáhli zralého lidství, přiblížili se k dokonalosti Krista a zůstávali v plném poznání Syna Božího – pak můžeme mluvit o duchovní zralosti. O novém člověku. Popisuje tu však i podstatu života lidí bez Boha, a ví, že se lehko do tohoto stavu můžeme dostat také. Jak se to děje? I o tomto nenápadném postupu se v tomto pořadu mluví.

V závěru 4. kapitoly listu Efezským apoštol Pavel předkládá to, co máme odložit, co zarmucuje Ducha svatého. Také ukazuje řadu kladných projevů, které má věřící člověk přijmout do své mysli a jednání. Jsme vybízeni, aby obnova smýšlení byla naší stálou činností. V naší mysli začíná proces hodnocení, vznikají postoje a formuje se konání. Naše pomyslná pravda vychází často pouze z domněnek a z pohledu daného člověka. S tím Boží děti nemají být spokojeny. Klíčová je změna postojů, smýšlení. Pojďme se věnovat tomu, jak se vyhnout naší prohře.