Ve 12. kapitole listu Židům otevíráme otázku kázně - ale ne trestu, nýbrž výchovy. Ne vždy je příjemná, ale vždy promyšlená a cílená. Směřuje k životu, ke svatosti i ke zrání. Nechme se vést textem proloženým příběhy, postřehy i osobním svědectvím o tom, jak nás Boží láska přetváří.

Dvanáctá kapitola listu Židům nám klade výzvu: běžme! A ne ledajak, ale s očima upřenýma na Ježíše. Po vzoru těch, kdo před námi obstáli ve víře, máme odhodit, co nás tíží, a vytrvat. Duchovní život není statický, je to závod, který volá k odevzdání.

V doprovodu výkladu Johna Vernona McGeeho se podíváme do 12. kapitoly listu Židům, kde se otevírá nelehká, ale zásadní otázka: proč Boží lid trpí. Biblický text mluví o Boží výchově jako o projevu lásky, nikoli trestu. Ukazuje, že utrpení může mít různé příčiny, ale ve všech případech nás Bůh vede k růstu a svatosti.

Tímto dílem zavíráme část výčtu hrdinů víry. Zastavíme se u jmen, která v krátkém sledu shrnují celé období dějin Izraele – u Gedeóna, Davida, Samsona a dalších. Jejich víra měla různé tváře, někdy vedla ke slavným vítězstvím, jindy ke krutému pronásledování. Zamyslíme se nad tím, co vlastně znamená osvědčit víru, i když se nenaplní očekávání, i když nepřichází zázrak.