Jsme u druhé kapitoly listu Titovi. Zamýšlíme se nad tím, proč Pavlova slova mohou i dnes vyvolávat kontroverze, přestože nesou poselství Boží milosti o proměně lidského srdce. Dotkneme otázky věrnosti a důvěry v Boží vedení i v těch nejtěžších životních okolnostech.

Minule jsme skončili u náročných požadavků na starší v církvi, které jsou důležitým měřítkem duchovní zralosti a charakteru. Tohoto tématu se opět dotkneme. Odpovědi nebudou černobílé, ale nabídnou prostor k přemýšlení.

Nahlédneme do textů Pavlova praktického a přímého učení určených pro život křesťanského společenství na Krétě. Minule jsme hovořili o stínech, které mohou dopadnout i na život církve, když se do něj vkrádá zlo, lži a povrchnost. Nyní uslyšíme o tom, co Pavel radí jako lék, a to způsobem velmi konkrétním a srozumitelným.

Od časů, kdy apoštol Pavel napsal svou epištolu Titovi, uběhla dvě tisíciletí, ale její naléhavost a moudrost nepřestávají promlouvat do života církve i dnes. Vydáme do sborů na Krétě, kam byl Titus vyslán, aby „uvedl do pořádku, co ještě zbývá“.