Minule jsme si povídali o tom, že člověk není rád dlouho sám a že potřebujeme nějakého blízkého člověka. Najdeme o přátelství něco v Bibli? Jasně, že ano. Třeba tento verš v knize Přísloví "Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král." Je to vlastně rada pro to, jak získal dobrého kamaráda - mít čisté srdce a ušlechtilé rty. A o tom je i další pohádka.

V Pohádkách pod polštář nám do pětice prstů na ruce pana Forejska chybí ještě malíček - skromný a dobrotivý prst. Víc vám neprozradím, ale přidám verš z Lukášova evangelia: „Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké." (Lukáš 16:10) Ten, kdo umí být vděčný a radovat se z drobností a maličkostí, ten je většinou rád na světě. A takovému taky Pán Bůh přidává k těm maličkostem i velká požehnání. Na rozdíl od toho, když někdo pořád brblá a není s ničím spokojený, bude nadávat, i kdyby mu Pán Bůh poslal královské dary. Co říkáte, kterou cestu byste si vybrali vy?

Máte rádi samotu? Možná někdy ano, když se člověk zabere do nějaké hry, zahloubá se do napínavé knížky nebo si třeba lepí modely. Ale po takové chvíli samoty jsme všichni rádi, když můžeme přijít mezi lidi. Nebo když máme aspoň jednoho člověka na blízku. Jsme tak stvoření, abychom žili společně a pomáhali si. Pojďme se podívat za panem Forejskem. Zdá se, že už ho mládenecká samota taky omrzela…

Čeká na nás dobrodružství, které zažije prst Prsteníček. A ten je, jak známo, veliký parádník. Na tom jistě není nic špatného být učesaný, upravený, v čistých pěkných šatech. Problém nastane tehdy, když to začneme přehánět – trávíme spoustu času před zrcadlem zkoušením účesů a nebo přemýšlením, co na sebe a jak vypadáme. Něco vám prozradím – tím nejkrásnějším šperkem – a to platí pro holky i pro kluka – je úsměv.