"Psal jsem vám ve veliké stísněnost a se sevřeným srdcem, s mnoha slzami, ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je moje láska k vám," dává nahlédnout do svého nitra apoštol Pavel, když věřící z korintské církve vyzývá, aby vyvrhli hřích ze svého středu. Zcela nový pohled na kázeň v církvi nabízí výklad z 5. kapitoly listu Korintským, který posílá kazatel Jiří Hurta.

Jak porozumět významu slov apoštola Pavla, kterými vyzýval korintskou církev, aby s hříšníky neměla nic společného? Vždyť sám Pán církve, Ježíš Kristus, se ve svém pozemském životě s hříšnými lidmi stýkal. O síle Božího působení, které dokáže nejen vylepšit, ale zcela změnit člověka přemýšlí kazatel Jiří Hurta při studiu textu z 5. kapitoly 1. listu Korintským.

Hříchy v sexuální oblasti, které nacházel apoštol Pavel v korintské církvi, byly výrazné a do očí bijící. Není ale moudré zaměřit se jen na jednu oblast. Je toho ale mnohem víc, od čeho je třeba se oddělovat, aby čistota křesťanů ukazovala na Boží dílo proměny.

K fatálnímu selhání jednotlivce nebo i celého společenství nedochází naráz, zničehonic. Vede k němu nenápadná cestička dílčích kompromisů a neochoty postavit se vlastnímu chtění. Začíná v maličkostech a dokáže se rozbujet jako kvas, který prokvasí celé těsto. Výzva apoštola Pavla „odstranit starý kvas", kterou napsal do korintské církve, se tedy stává naléhavým voláním ke každému z nás.