V turbulentních dobách je možné zareagovat různými způsoby. Řešením rozhodně není distancovat se od okolí, které bylo rozpoznáno jako nevhodné nebo dokonce chybné. Na každém místě a v každém čase je člověk povolán milovat, připomíná třetí pokračování série V bouři, kterou přináší Uši k duši. Text, o kterém je řeč, je následující: "Stejnému pokušení pohrdat člověkem jako ten zlý podléhá ale i slušný člověk, jestliže to všechno prohlédne, s nechutí se odvrátí, ponechá ostatní, aby si poradili sami, a raději si staví na svém vlastním písečku, než aby se poskvrnil ve veřejném životě. Jeho pohrdání je vybranější a přímější, ale také méně plodné a činorodé. Před Božím vtělením neobstojí o nic lépe než pohrdání tyranovo. Pohrdá totiž člověkem, jehož si Bůh zamiloval, ba pohrdá podobou samého Boha, který se stal člověkem."

Premiéra: pátek 18. 4., 8:30, Reprízy: pátek 18. 4., 10:15, pondělí 21. 4., 19:45, úterý 22. 4., 5:00

Turbulentní doby mají tendenci vyvolávat některé druhy chování. Píše o nich na stránkách své etiky teolog Dietrich Bonhoeffer /bonhéfr/, který se sám stal obětí nacistického režimu. V čem mohou být jeho slova inspirací dnes? Sledujme v cyklu Uší k duši nazvaném V bouři.

Premiéra: pátek 04. 4., 8:30, Reprízy: pátek 04. 4., 10:15, pondělí 07. 4., 19:45, úterý 08. 4., 5:00

Když stojíme v bouři, je jkednou z nejdůležitějších věcí pojmenovávat věci pravými jmény. O tyranovi, který může chtít společnost svést na nepravou cestu, bude řeč nad textem z Etiky Dietricha Bonhoeffera. Text, o kterém je řeč, je následující: "Tyran, který pohrdá lidmi, snadno v takové chvíli využívá nízkosti lidského srdce tím, že ji živí a že jí dává jiná jména: strach se nazývá zodpovědností, chtivost horlivostí, nerozhodnost se stává soudržností a krutost panským a energickým jednáním. Při takovém nestoudném zacházení s lidskými slabostmi se stále znovu rodí a rozmnožuje nízkost a podlost. Největší pohrdání lidmi se dovolává nejsvětější lásky k lidem a koná své nejtemnější dílo. Čím je podlost větší, tím ochotnějším a kujnějším nástrojem se v rukou tyrana stává. Na malou hrstku poctivců se hází špína. Jejich statečnosti se říká vzpoura, jejich slušnosti a kázni farizejství, jejich samostatnosti zvůle a jejich suverénnosti nadutost. Tyranovi, který pohrdá lidmi, se popularita jeví jako největší láska k člověku a jeho utajovaná hluboká nedůvěra vůči všem lidem se skrývá za ukradenými slovy o pravém společenství. V přítomnosti davu se vydává za jednoho z nich a zároveň s odpornou marnivostí pěje chválu na sebe sama a právy každého jednotlivce pohrdá. Pokládá lidi za hloupé – a oni se stávají hloupými, pokládá je za slabé – a oni se stávají slabými, pokládá je za zločinné – a oni se stávají zločinnými. Jeho nejvážnější vážnost je frivolní hra, jeho dobrácká starostlivost je nejdrzejší cynismus. Čím více však – s hlubokým opovržením – vyhledává přízeň těch, jimiž pohrdá, tím jistěji vyvolává v davu zbožný vztah ke své osobě. Pohrdání člověkem a zbožňování člověka jsou si velmi blízké."

Premiéra: pátek 11. 4., 8:30, Reprízy: pátek 11. 4., 10:15, pondělí 14. 4., 19:45, úterý 15. 4., 5:00

Závist jako reakci máme "po ruce" více než vděčnost, protože jde o vývojově starší emoci. O souvislostech mezi závistí a vděčnosti, o práci s obojím i o tom, jak se závistí dále pracovat.

Premiéra: pátek 28. 3., 8:30, Reprízy: pátek 28. 3., 10:15, pondělí 31. 3., 19:45, úterý 01. 4., 5:00