Živé vysílání

04:00 Doteky
Zdroj naší síly (7/14): Když nás zneužili a týrali (2/2) (R)
04:30 Život víry
(R)
05:00 Okno do historie
Inkvizice (19) (R)
05:30 Houpací křeslo
Nejhlubší kořeny (6/6) (R)
05:50 Čtení z Bible 21

Vysíláním vás provází

Vysíláme
noční reprízy

Myšlenka na den

Znovuzrozená mrtvola duchovní


8. Odpuštění

Odpuštění je jako když se před vámi otevřou dveře vězení, ze kterého jste se sami dostat nemohli. A to nejen v případě, že je vám odpuštěno, ale dokonce i v případě, že vy odpustíte někomu, kdo se provinil proti vám. Neodpuštění naopak, toto vězení vytváří a to opět v obou případech - když odpuštění potřebujete, ale je vám odepřeno nebo když někdo prosí o odpuštění vás a vy odmítnete.

 

 

Ne nadarmo se totiž v modlitbě Páně, kterou učil Ježíš své učedníky, modlíme - a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Pokud nejsme ochotni odpustit, ani my se odpuštění nedočkáme. A přitom je to taková úleva a svoboda, jako kdyby vám někdo sundal ze zad velmi těžký náklad a vám se chtělo létat.
V jednom podobenství, které najdeme v 18. kapitole Matoušova evangelia, vypráví Ježíš příběh o muži, který měl vůči králi tak veliký dluh, že ho nikdy nemohl být schopen splatit. Nezbylo mu proto nic jiného než prosit o milost. Nedovolil si sice prosit o odpuštění, ale prosil alespoň o trpělivost. Král šel však mnohem dál a celý dluh mu naráz odpustil. Tento muž však vzápětí potkal svého přítele, který mu dlužil mnohem menší částku a nebyl mu ochoten odpustit ani mu se splacením dluhu počkat. Když se to král dozvěděl, rozhodl se změnit svoje rozhodnutí, dluh opět ožil a tento muž byl vsazen do vězení. Neochota odpustit nás přivádí do vězení stejně tak, jako neodpuštění našich vlastních vin.
Co když se ale proviníme proti někomu, koho už dnes o odpuštění žádat nemůžeme? Ať už proto, že odešel z našeho života a my na něj nemáme kontakt, nebo proto, že odešel z tohoto světa úplně. Nebo co když sami nejsme schopni odpustit? Křivda, kterou jsme utrpěli, se nám zdá příliš veliká, než aby se dala jednoduše odpustit. V obou případech je zde řešení a v obou případech je odpovědí Ježíš.
Ať už jsem se dopustil jakéhokoliv hříchu a potřebuji odpuštění, mohu vždy v modlitbě přistoupit k Bohu a On je věrný a laskavý a naše provinění nám odpouští. Jak ale může Bůh odpustit zranění, kterého jsem se dopustil na někom jiném - namítnete? Právem Stvořitele a Majitele. Představte si například, že v parku nechtěně šlápnete na ocas psovi, který je tam se svým pánečkem na procházce. Omluvíte se možná i psovi, ale především se obrátíte na majitele, kterému se omluvíte. No, a protože je Bůh Stvořitelem celého vesmíru a veškerého života, pak je také vlastně svým způsobem i naším majitelem. Proto nás jeho odpuštění skutečně může zbavit viny a my můžeme opět svobodně a lehce vykročit vpřed.
V případě, že mám problém někomu odpustit, mohu se k Bohu modlit o sílu k odpuštění. Přiznat Bohu v modlitbě svojí slabost a neschopnost někomu odpustit je první a přitom velmi důležitý krok k odpuštění samotnému. Někdy se stane, že se dlouhou dobu modlíte k Bohu ze sílu k odpuštění a ani si nevšimnete, že vlastně osobě, které jste nebyli schopni odpustit, v modlitbě žehnáte a vyprošujete pro ní Boží milost - odpuštění již nastalo!

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.