Živé vysílání

04:00 Doteky
Zdroj naší síly (7/14): Když nás zneužili a týrali (2/2) (R)
04:30 Život víry
(R)
05:00 Okno do historie
Inkvizice (19) (R)
05:30 Houpací křeslo
Nejhlubší kořeny (6/6) (R)
05:50 Čtení z Bible 21

Vysíláním vás provází

Vysíláme
noční reprízy

Myšlenka na den

Znovuzrozená mrtvola duchovní


14. Bůh ano, ale církev?

Už mnoho let se v různých výzkumech objevuje Česká republika jako jedna z nejateističtějších zemí Evropy. V poslední době ale bylo zjištěno, že to není až tak úplně pravda. Co se týká spirituality, jsme na tom srovnatelně. V čem ovšem Česká republika skutečně vede, je obrovská nedůvěra v církev. A proto je téma další kapitoly základů vcelku nasnadě. "Bůh? Ano, nějaký určitě je. Ale církev? Tak to ani náhodou - do té mě nikdo nedostane!"

 

Co to vlastně církev je? Velmi zjednodušeně by se dalo říct, že je to společenství lidí, které spojuje stejná víra v Boha. Tuto zjednodušenou definici však musíme trochu upřesnit, protože potom by církví bylo i jakékoliv společenství hinduistů, muslimů, židů a tak dále. O církvi však mluvíme pouze tehdy, pokud, se jedná o víru v Boha, který se nám dává poznávat skrze písma Starého a Nového zákona - tedy Boha Otce, Syna Ježíše Krista a Ducha svatého. Počátek církve tedy vidíme až po seslání Ducha svatého o Letnicích, což je událost, kterou nám popisuje kniha Skutků ve 2. kapitole. Proč se Boží slovo nezmiňuje o církvi dříve? Proč není společenství Izraele po celou dobu od svého vzniku nazýváno církví? Proč není společenství apoštolů, nebo dokonce i ten širší okruh Ježíšových učedníků, který zahrnoval i některé ženy doprovázející Ježíše na jeho cestách, nazýváno církví?
Pán Ježíš říká svým učedníkům tato slova v Janově evangeliu 13:35 "Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." Cožpak před sesláním Ducha svatého se neměli rádi? Rozhodně dal Ježíš dohromady velmi zajímavou skupinu lidí, a kdyby to nebyl Ježíš, Boží Syn, pak by se tito lidé v mnoha případech ani nedokázali tolerovat, natož respektovat. Vidíme zde například na jedné straně Matouše celníka, tedy vlastně kolaboranta Římského impéria a na druhé straně Šimona Zélotu, revolucionáře, který se zavázal k tomu, že i za cenu vlastního života bude s takovými kolaboranty bojovat. V Ježíšově přítomnosti však byli schopní spolupracovat! Na několika různých místech však je jasně napsáno, že mezi sebou měli spory. Kdo je největší v Božím království? Kdo bude sedět Ježíšovi po levici a po pravici?
Po seslání Ducha svatého o Letnicích, však vidíme úplně jiný obraz. Lidé najednou prodávají svoje majetky a rozdělují se s chudými, mají všechny věci společné, je mezi nimi láska a respekt. Samozřejmě to neznamená, že mezi sebou neměli různé spory, ale přesto je to společenství drženo pohromadě něčím výjimečným a stále roste a překonává dokonce hranice států a provincií, hranice rasové nesnášenlivosti, hranice tvořené majetkem, vzděláním, postavením. Co se to stalo? Apoštol Pavel říká v listu Římanům 5:5 - a naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Skrze Ducha svatého nám byl dán výjimečný dar - schopnost milovat takovým způsobem, jakým miluje Bůh, totiž bezpodmínečně. A to je rozhodně jedním z nejdůležitějších průvodních znaků církve. To je totiž důkaz, že je mezi námi živý Bůh.
Kolikrát jsem slyšel svědectví o tom, že se lidé obrátili k Bohu na základě vlastní zkušenosti s bezpodmínečnou láskou, kterou poznali v církvi. A není to vlastně i moje svědectví? Co se tedy stalo s tímto průvodním znakem - Boží přítomností zjevenou skrze lásku? Mám za to, že byla na mnoha místech nahrazena něčím jiným. Dech beroucí stavby, nádherná výzdoba, propracovaný program, služby pro každou skupinu obyvatelstva, nádherná hudba a sborové zpěvy, při kterých vám běhá mráz po zádech a mohli bychom jmenovat dál a dál. To základní se však začalo nějak vytrácet. A co víc, na mnoha místech byla láska nahrazena pokrytectvím, chamtivostí, manipulací, touhou po moci a vlivu. Přitom Boží láska, ta bezpodmínečná, která není závislá na vnějších okolnostech a podmínkách, ale pouze a jenom na rozhodnutí toho, kdo miluje - tak tato láska je tak mocnou zbraní, proti které vlastně neexistuje vůbec žádná protizbraň. Církev je společenství lidí, které dohromady spojuje tato Boží láska. Pokud se vrátíme zpět ke kořenům a základům, na nichž církev vznikla a rostla, tak potom se můžeme těšit na to, že bude opět přitahovat ty, kteří touží po bezpodmínečné lásce, po přijetí, po odpuštění a po vztahu s všemohoucím, vševědoucím a všudypřítomným Bohem, který je sám láska.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.