Ve dveřích Charitativního fondu Betánie v Polianě na Ukrajině potkávám maminku s malým dítětem v náručí. Přišla se rozloučit a poděkovat za rehabilitační pobyt. Mladá krásná žena, hezky oblečená, decentně namalovaná, jen tváře má červené. Vypadá to, že přes den je silná pro děti a v noci pláče. Má ještě jedno malé dítě a pak většího kluka, který je na frontě. Měla ještě jednoho syna, ale ten před měsícem ve válce padl. Před třemi týdny přijel z fronty na čtrnáct dní její manžel. Říkala mu, ať si nechá u zubaře opravit tu špatnou korunku. On na to, že teď na tom nezáleží a že pokud by se něco stalo, tak ho podle té korunky alespoň rozpoznají. Před týdnem ho zasáhla raketa. Celý shořel a ano, identifikovali ho podle jeho špatné korunky. Čekal jsem, že paní bude rezignovaná, zahořklá, ale ona je milá a otevřená. Vnitřně je to pro ni nejspíše devastující. Ona je ale silná. Musí být. V tomto pro ně temném období je jediným záchytným bodem pro své děti.
Jmenuji se Petr Húšť a už dva roky pracuji jako humanitární pracovník na Ukrajině. Rád vám o tom řeknu více v pořadu Klíčové slovo v sobotu 24. února v 8 hod ráno. Těším se na vás.