Kateřina Hodecová
Čím je pro Tebe práce v rádiu? Co pro tebe znamená?
Dar shůry, doslova. Když jsem tu nabídku dostala, hodně jsem váhala a řešila různá „ale“. ALE Bůh mě tenkrát vedl tak jasně, že je to pro mě i po letech ujištěním v situacích, kdy o mnohém pochybuji. Ale většinou jsem vděčná :-). Za práci samotnou, která mě baví, inspiruje a naplňuje, za kolegy a spolupracovníky, stále nová setkání s hosty. Za společné modlitby a tvůrčí setkání. A nejvíc za Boží provázení, za ty chvíle, kdy je úplně zřejmé, že se k nám Bůh (zase!!) sklonil a dal řešení, nápad nebo některé dveře zavřel a my po čase zjistili, jak to bylo dobře.
Popiš nějaký svůj zlomový bod na cestě k Bohu.
To zásadní se asi odehrálo v době, kdy jsem za jedné mrazivé lednové noci dala Bohu svůj život – a nestalo se nic, co popisují jiné křesťané. Žádné světlo, hluboký pokoj nebo radost. Prostě nic. Naopak v následujících dnech a týdnech vzrůstal můj vnitřní nepokoj a chaos a já nerozuměla, proč. A pak – a to byl můj „bod obratu“ – mi došlo, že nenávidím jednoho mně velmi blízkého člověka. Nenáviděla jsem ho opravdu celou duší, žádná nesympatie nebo povýšení, ale hluboká nenávist, která vás zevnitř stravuje. A najednou jsem hluboce věděla – a to jsem prosím do té doby Bibli nikdy nečetla a netušila, co obsahuje! – že dokud neodpustím já tomu člověku, nebude odpuštěno mně. Že si nemůžu nárokovat Boží lásku a toužit po ní, zatímco nenávidím jiného člověka. Zkrátím to: Nastaly dny skutečného vnitřního boje, které vyústily v rozhodnutí odpustit. Což jsem udělala, vnitřně i verbálně. Různé pocity se mnou ještě občas cloumaly, ale vždycky jsem se vracela k tomuto rozhodnutí a k touze napodobovat ne lidi kolem, ale Krista – a postupně mi Bůh dal k tomu člověku lásku. A pak se skutečně dostavil hluboký pokoj.
Jak odpočíváš?
Málo :-). Ale na tom pracuji. Snažím se v poslední době trochu víc chodit, baví mě turistika a ruční práce, vyšívání, patchwork. A hluboce mě uklidňují západy slunce, které pozoruji z terasy.
Co bys chtěla „mimo mikrofon“ vzkázat posluchačům?
Nebojte se. Není čeho. A to říkám při hlubokém vědomí všech těžkostí, které se na nás valí ze všech strach. Apoštol Petr se taky topil, jenom když se díval na ty vlny kolem. Když se díval na Ježíše, po vlnách chodil. Těžkosti pominou, Ježíš je navěky.