Roman Mazur

„Věřím, že jediné, co nám v životě zbývá, je buďto se hluboce zamilovat, nebo se věnovat duchovním věcem.“ (Cat Stevens, britský hudebník).

Do svých 16 let jsem žil navenek úplně typický a asi úspěšný život českého teenagera: nerad chodil do školy, sportoval, četl, koukal po holkách a běhal za nimi. Internety tehdy ještě nebyly, počítačové hry teprve začínaly. :-) Duchovní život či literatura, kostely, „někdo“ či „něco“ nad námi, křesťanská víra nebo církev - to vše zcela míjelo mou pozornost.

Uvnitř mne ovšem už od počátku puberty klíčily otázky, na které jsem ve svém okolí nenašel žádné přesvědčivé odpovědi: “Proč všechno krásné a silné je vždycky jen na chvíli? Je v životě něco, co má skutečně hlubší smysl a není to jenom „pěna“? Jak má být dobrým manželem a tátou, když vidím, kolika lidem v mém okolí to nejde?”

Když mne spolužák pozval do skupiny evangelické mládeže, šel jsem tam jenom ze slušnosti, abych neurazil. Nejprve mne tam zaujaly holky. Potom písničky s kytarou (učil jsem se na ni). Až během několika dalších návštěv jsem zaregistroval, že se tam mluví právě o věcech, které ve mně klíčily a o kterých jsem nikdy nikomu nic neřekl. A ta vyprávění z Bible, především o Ježíšovi, mi nabídla odpovědi, které mě vnitřně zasáhly: To by mohl být ten správný smysl a životní směr.

Po několika měsících jsem začal chodit s jednou holkou z té party a po necelém roce jsem se nechal pokřtít. Obojí mě drží až dodnes. Jsem evangelickým farářem, abych mohl druhým ukazovat cestu, která se stala i mou cestou. Nyní už 17. rokem v Praze–Libni. A s manželkou Aničkou máme za sebou 28 let krásného manželství a 3 velké děti. 

Rádio 7 i rádio Proglas sleduju z dálky už dlouhou dobu, jsem rád, že na mediálním trhu existují i křesťanské alternativy. Nabídky oslovit jejich posluchače v pořadu Nejen chlebem si velmi vážím, jako evangelický farář pracuji s Biblí pravidelně a i po mnoha letech s velkou radostí a požehnáním. Snad něco z toho „přeteče“ i do mých úvah o biblických textech.