„Nerada vyprávím svědectví, protože mám pocit, že můj příběh není tolik zajímavý,“ říká host pořadu Stopy, Anna Tužinčin. Výjimečnost však spočívá v zásadním životním rozhodnutí a ochotě jednotlivce následovat principy, hodnoty a příklad Ježíše Krista, i když se okolnosti nevyvíjejí příznivě, církev prochází neshodami a duše akorát utrží rány. Proč má smysl držet se desatera? Jaká vlastnost ji na Bohu fascinuje?

„Dej to Bohu a jdi spát!“ to byla průvodní věta Jiřího Rohleny, který se účastnil intenzivního pobytu o duchovním boji. Měl spoustu otazníků. Působí třeba samotné vydání života Kristu jako imunita vůči hříchu? Stačí to, nebo je třeba se s pokušeními dál vypořádávat, přestože člověk řekl Bohu ano?

Vojtěch Brisuda, host pořadu Stopy, popisuje svou proměnu v pohledu na život – kariéra a dobrá práce už pro něj nejsou hlavními cíli, místo toho se jeho zaměření přesunulo k šíření evangelia. Poslechněte si inspirativní příběh mladého člověka, který vyrůstal v prostředí, kde byla víra jakoby předem daná rodiči, ale časem se si kladl zásadní otázku: pokud je Bůh osobní, záleží na víře rodičů, nebo na té jeho vlastní?

Julie sice vyrůstala ve věřící rodině, ale když jeden příbuzný spáchal sebevraždu, zacloumalo to její osobní vírou a postojem k životu. Zažila fyzické uzdravení, jak tvrdí, euforické duchovní období, ale přes to začala mít sklony k přílišnému asketismu, který vedl až k anorexii. „A dost!“ řekli rodiče. „Budeme to řešit!“ Stačilo to a kde byl v té situaci Bůh?