Nedávno odvysílané pořady

I dalším úsekem listu Židům nás provede teolog John Vernon McGee. Text 4. kapitoly o důvěře, poslušnosti a víře, silné biblické výzvě ke vstupu do Božího odpočinutí, není jen obrazem minulosti, ale především pozváním pro dnešek.

V pokračování výkladu listu Židům se autor obrací k tématu Božího odpočinutí. Teolog John Vernon McGee nás provede pasáží, v níž nejde jen o dávnou historii izraelského putování pouští, ale především o důvěru, o víru, a o to, jak snadno může nevěra připravit i věřícího o pokoj, který Bůh nabízí.

Pod vedením teologa Johna Vernona McGeeho si připomeneme, že nevěra není jen pasivní selhání, ale čin, který může mít vážné duchovní následky. U setkání nad listem Židům budeme rozvažovat nad klíčovými otázkami víry, poslušností a Božím odpočinutím, které nejsou jen historickým poselstvím, ale i výzvou pro dnešního člověka.

V pokračování výkladu třetí kapitoly listu Židům se spolu s teologem Johnem Vernonem McGeem zamyslíme nad tím, co znamená nevěra vůči Bohu, a jak působí zatvrzelost srdce. Ponoříme se do slov, která nejen odhalují skutečný kořen duchovního pádu, ale zároveň ukazují cestu zpět – k odpočinutí, které Bůh připravil těm, kdo mu zůstávají věrní.

V další části výkladu listu Židům s teologem Johnem Vernonem McGeem a hlasem Pavla Vopaleckého se podíváme na text, který ukazuje na vnitřní postoj důvěry – nebo jejího nedostatku – jako rozhodujícího klíče k životu víry. Minulé chyby izraelského lidu nejsou jen historií, ale zrcadlem, které ukazuje na naši vlastní ochotu následovat Boží hlas.

Dnešní pasáž nás zavede do textu, který odkrývá jedinečné postavení Krista vůči Mojžíšovi a připomíná, že základem Božího domu není jen služebnost, ale především synovství. Zaměříme se nejen na rozdíl mezi stavitelem a domem, ale i na to, co znamená patřit do Božího lidu v pravém slova smyslu.

Ve studiu listu Židům jsme se přesunuli k textu, který zdůrazňuje jedinečné postavení Ježíše Krista vůči Mojžíšovi, postavy s výjimečnou autoritou v izraelských dějinách. Uslyšíme, že Kristus nejen naplnil Mojžíšovu službu, ale zcela ji přesahuje, tak jako stavitel přesahuje dům, který postavil.

List Židům nám nabídne hluboký pohled na skutečnost vtělení Krista, jeho soucit s lidmi i naplnění role věrného velekněze. Ukážeme si, proč bylo nutné, aby Mesiáš přijal lidskou podobu a prošel utrpením – a jak tím prolomil moc smrti i strachu, který s ní souvisí.

Opět se vnoříme do druhé kapitoly novozákonního spisu Židům. Uslyšíme biblický text, který mluví o Ježíšově utrpení, posvěcení a jeho vztahu k těm, které se nestydí nazývat svými bratry. Čeká nás nejen teologické rozjímání, ale především výzva k víře, která se opírá o dílo dokonalé oběti.

Otevíráme druhou kapitolu, která nabízí nejen důležitý prorocký výhled do budoucnosti, ale především hluboké zamyšlení nad tím, kým je Kristus v Božím plánu – jako ten, který se stal člověkem, a přesto mu bylo vše podřízeno. Nahlédneme do pasáže, která staví do kontrastu anděly a Krista. Teolog John Vernon McGee nás provede souvislostmi mezi Starým a Novým zákonem.

Před námi se rozprostírá téma Kristova ponížení a jeho hlubokého významu pro smíření člověka s Bohem. Budeme sledovat, jak se Boží Syn stal člověkem, nižším než andělé, aby mohl jako dokonalý prostředník přivést člověka k Bohu. Komentář Johna Vernona McGeeho nás navede k prvnímu z šesti duchovních varování, které tato epištola obsahuje — půjde o výstrahu před duchovní nedbalostí.

Jaké místo zaujímá Boží Syn v duchovním řádu a co o něm svědčí Starý zákon? Podíváme se do textu, který nám přibližuje postavení Pána Ježíše Krista ve vztahu k andělům. A budeme sledovat, jak novozákonní svědectví vyzdvihuje výjimečné postavení Krista, ponoříme se hlouběji do tajemství Kristovy identity.

V pokračování listu Židům se podíváme na srovnání Božího Syna s andělskými bytostmi. Proč je Kristovo jméno slavnější než jména andělů? Jakou roli sehráli andělé v dějinách zjevení a kde začíná jejich hranice ve vztahu k Mesiáši? Autor listu na ně nejen zodpoví, ale budou i zasazeny do širších souvislostí Písma.

List Židům je adresován těm, kteří stáli na rozhraní dvou epoch. Tito Izraelité vyrůstali s úctou ke svým duchovním předkům, ale nyní jsou oslovováni Božím Synem, skrze nějž Bůh promlouvá novým způsobem. Vyslechneme si srozumitelný výklad o tom, co znamená, že Kristus není jen prostředníkem mezi Bohem a člověkem, ale také samotným odleskem Boží slávy a výrazem jeho podstaty.

Novozákonní list Židům klade důraz na Boží zjevení v Kristu, ale výrazně čerpá z dědictví Starého zákona. Právě tuto hloubku a nadčasovou aktuálnost společně objevujeme s pomocí výkladu teologa Johna Vernona McGeeho, který nás dnes znovu zve k uvažování nad tím, jak mluvil Bůh dřív, a jak promlouvá dnes.

Nově vstupujeme do listu Židům - knihy, která stojí na hluboké znalosti Starého zákona a představuje nám Ježíše Krista ve vší jeho slávě. Naším průvodcem je opět teolog John Vernon McGee, jehož výklad nám pomáhá lépe porozumět nejen biblickému textu, ale také smyslu vlastního života ve světle Božího slova. S pokorou si přiznáváme, že i po letech studia je stále co objevovat.

Uzavíráme putování knihou Daniel, která vrcholí výhledem k době konce. V doprovodu výkladu Johna Vernona McGeeho se zastavíme u veršů, jež hovoří o Velkém soužení, vzkříšení starozákonních svatých i o naději, která čeká Boží lid. Budeme hledat odpovědi na to, co znamená, že prozíraví budou zářit jako hvězdy navěky, a jak rozumět slovům, která mají být zapečetěna.

Zastavíme se v jedenácté kapitole knihy Daniel, ve které prorok zachycuje temný obraz svévolného vládce a směřuje k proroctví o antikristu posledních dnů. Výklad nás provede hlubokými souvislostmi přes Nový zákon až k apokalyptickým obrazům knihy Zjevení. Poukáže, co znamená vzpoura člověka proti Bohu, a jaké bude její konečné rozuzlení.

Biblický úsek jedenácté kapitoly knihy Daniel navazuje na předchozí popis mocenských střetů mezi králem Jihu a králem Severu. Uslyšíme o vítězstvích Antiocha Velkého i o dramatickém nástupu Antiocha Epifana, vládce, kterého historie zná jako krutého. Tento text nám poslouží nejen jako výklad minulých dějin, ale také jako klíč k porozumění nepřestávajícímu duchovnímu zápasu, i jako směrník k budoucnosti, která před námi teprve leží.

Teolog John Vernon McGee nás provede jedním z nejpodrobnějších biblických proroctví, od předpovědí perských a řeckých vládců, dění v Palestině, až po prorocký obraz budoucích zápasů izraelského národa. Odhalíme podrobnosti o době mezi Starým a Novým zákonem.

Dnes budeme sledovat pokračování Danielova vidění - postavy muže oděného ve lněném šatu, s tváří jako blesk a očima jako ohnivé pochodně. Jeho rysy se překvapivě podobají zjevení Pána Ježíše Krista. Ukážeme si, jak důležitou roli hraje samota v Boží blízkosti, nebo jak může být modlitba skutečným zápasem.

Otevřeme závěrečné vidění prorocké knihy Daniel. Pod vedením teologa Johna Vernona McGeeho budeme sledovat nejen pohled do izraelské budoucnosti, ale i neobvyklé zjevení Ježíše Krista a nahlédneme do reality duchovního boje, který se odehrává za oponou viditelného světa.

Posledně jsme naslouchali Danielově vroucí modlitbě, ve které s pokorou a bolestí vyznával hříchy své i hříchy svého lidu. V tomto dílu navážeme na tuto pasáž a uslyšíme, jak se Danielovi zjeví anděl Gabriel s poselstvím. V centru našeho studia pak bude i prorocký úsek o „sedmdesáti týdnech“. Náš průvodce, americký teolog John Vernon McGee, nám pomůže porozumět souvislostem tohoto pozoruhodného proroctví.

V modlitbě na začátku 9. kapitoly Danielova proroctví jsme si ukázali obecné rysy tohoto pokorného volání k Bohu. Rádi bychom postoupili k jednotlivým částem, jak je podrobně rozebírá náš průvodce teolog John Vernon McGee. A to od Danielova postoje a jeho konkrétního vyznání hříchu, až po důvěru v Boží slitování, která přináší nebeskou odpověď skrze anděla Gabriela.

Společně otevřeme 9. kapitolu – text, který biblický učitel John Vernon McGee označuje za jednu z nejpozoruhodnějších a nejdůležitějších kapitol Písma. Kapitola spojuje hlubokou modlitbu pokání s prorockým zjevením o sedmdesáti týdnech, které významně předjímá Boží plán s Izraelem i celým světem.

Jsme u dalšího pokračování pohledu na proroctví knihy Daniel. Znovu se ponoříme do osmé kapitoly. Těžištěm je vidění o dvourohém beranovi, nápadném kozlovi i „malém rohu“. Společně s výkladem teologa Johna Vernona McGeeho budeme hledat porozumění prorockým obrazům, které Daniel měl, a jež ukazují nejen na minulost, ale podle Písma také na dobu konce.

Postupným čtením knihy Daniel se dostáváme k 8. kapitole. K dalšímu vidění, které tento zvláštní a pokorný Boží muž prožil. Vidění o vzestupu a pádu světových říší i osudu Jeruzaléma, která se sice tehdy týkala budoucnosti, se již od té doby naplňovala.

Prorok Daniel vidí čtyři podivuhodná zvířata, symboly mocností, které ovlivní běh světa. Daniel je těmito obrazy natolik zneklidněn, že žádá o výklad. Dostává vhledy do budoucnosti, vidí prorocké obrazy říší i na jejich souvislosti pro náš život.

Pokračujeme v četbě a výkladu knihy Daniel, konkrétně sedmé kapitoly, která nás přenese do náročnějších částí prorockých vidění. Zároveň nám objasní spojitost se světovými dějinami, příchodem Mesiáše a s nadějí Božího království.

Navážeme přesně tam, kde jsme společné přemýšlení přerušili – u prorocké 7. kapitoly knihy Daniel. V ní prorok popisuje děsivé noční vidění čtyř velkých zvířat vystupujících z rozbouřeného moře. Spolu s výkladem teologa Johna Vernona McGeeho budeme sledovat duchovní význam těchto obrazů i jejich spojitost s naším dnešním světem. Jak se Boží proroctví naplňovalo i nadále naplňuje.

Otevíráme sedmou kapitolu knihy Daniel. Se změnou dějové linie tohoto starozákonního díla, která se zde mění z historické na prorockou, přecházíme k viděním a symbolům. Těšíme se, že spolu s vámi nahlédneme do podstaty čtyř říší tak, jak je Bůh zjevil Danielovi.

Sledujeme napínavý příběh víry, která se nezalekne mocenských intrik ani smrtelné hrozby. Jde o situaci, do které se dostal muž jménem Daniel. Závist lidských srdcí ho uvrhla do pasti a jeho věrnost Bohu byla vystavena krajní zkoušce – měl být za svou modlitbu vhozen do lví jámy. Přesto se nezalekl.

Jsme u jednoho z nejznámějších biblických vyprávění: Daniel ve lví jámě. Teolog John Vernon McGee v něm upozorňuje nejen na Boží ochranu, ale i na prorocké souvislosti a připomíná, že žít v královském paláci bylo možná ještě nebezpečnější než noc mezi lvy.

Uprostřed hostiny krále Belšasara se na zdi paláce náhle objeví tajemné písmo. Nikdo z přítomných mudrců mu nerozumí. Až přichází prorok Daniel, aby toto poselství králi Babylóna vyložil. S výkladem teologa Johna Vernona McGeeho se ponoříme do událostí, které předcházely nečekanému a definitivnímu konci babylónského krále.

Vydáme do páté kapitoly knihy Daniel – k ohlušující hostině krále Belšasara, během níž dojde k dramatickému zjevení. Zdi paláce ožívají tajemným písmem a král, ještě před chvílí pyšný a opojený vínem, je náhle přemožen strachem. Teolog John Vernon McGee nás provede výkladem nejen biblického textu, ale i souvislostí s historickým pozadím.

S teologem Johnem Vernonem McGeem se zastavíme u silného příběhu krále Nebukadnesara, jeho pýchy, duševního pádu a nakonec i duchovního obrácení. Uslyšíme, jak Bůh jedná s pyšným králem, který se považoval za střed světa, a jak se vše mění ve chvíli, kdy konečně pozvedne oči k nebi. Nechme se inspirovat tímto silným svědectvím.

V setkání nad knihou proroka Daniela se opět vrátíme k předchozímu textu a zaměříme se na fascinující vizi, kterou měl král Nebukadnesar. Prozkoumáme, jak jeho sen o obrovském stromě odhaluje pravdy o moci Boha nad královstvími světa.

V příběhu knihy Daniel se budeme věnovat králi Nebukadnesarovi a jeho duchovní proměně. Podíváme se na to, jak král, jenž byl svědkem Božích divů, hledal pokoj skrze vztah s Bohem.

Přinášíme příběh z biblické knihy Daniel. Společně se zaměříme na událost, kdy tři mládenci, Sadrak, Méšak a Abed-nego, čelí rozhodnutí, které by pro většinu lidí znamenalo jistou smrt. Král Nebukadnesar vydal rozkaz, aby se před jeho zlatou sochou klaněli všichni lidé, a ti, kteří odmítnou, mají být hozeni do rozpálené ohnivé pece.

Příběh začíná v okamžiku, kdy se po výkladu Nebukadnesarova snu otevřela nová scéna. Král dal zhotovit zlatou sochu a postavil ji na pláni v babylonské krajině. Všichni byli povoláni, aby se jí poklonili. Tři mladí muži, Sadrak, Méšak a Abed-nego, odolali tomuto rozkazu a nepoklonili se. Co to znamená pro nás dnes, vysvětlí teolog John Vernon McGee.

Opět se zaměříme na prorockou knihu Daniel, konkrétně na její druhou kapitolu, kde král Nebukadnesar vidí sen o soše složené ze čtyř různých kovů. Daniel tento sen nejen připomněl, ale také podal jeho výklad, který odhalil Boží plán pro národy světa. Teolog John Vernon McGee nám poskytne pohled na tento text a jeho význam pro dnešní dobu.

V předchozích dílech jsme se seznámili s příběhem proroka Daniela, jeho vírou a odvahou v novém pohanském prostředí královského paláce. Nyní se podíváme na klíčový moment, kdy Daniel předkládá výklad snu babylonskému králi Nebukadnesarovi a odhaluje Boží plán pro budoucnost národů a dějin. Nabídneme vám nejen historický kontext, ale i duchovní poučení pro současnost.

Ve výkladu knihy Daniel vracíme k příběhu, který jsme minule přerušili. A to v okamžiku největšího napětí, kdy babylonský král Nebukadnesar měl znepokojivý sen, a žádný z jeho mudrců mu jej nedokázal objasnit. Tento sen však nebyl jen noční můrou – byl to záblesk budoucnosti, který mu svěřil samotný Bůh nebes.

Ponoříme se do příběhu věrného Daniela a jeho tří druhů. Počínaje známou druhou kapitolou s výkladem Nebukadnesarova snu o soše, nám bude čtení tentokrát přecházet do oblasti prorockého sdělení. Zajímavý je i jazykový posun v knize, kdy se text mění z hebrejštiny do aramejštiny – jazyka národů – což ukazuje na univerzálnost Božího plánu.

V první kapitole biblické knihy Daniel otevíráme příběh o víře, rozhodnosti a Boží věrnosti uprostřed duchovně nepřátelského světa. Ponoříme do životního zápasu mladého Daniela a jeho tří přátel. Teolog John Vernon McGee nám ukáže, jak vztah s Bohem proměňuje nitro a přirozeně vede i k vnější přeměně života.

První kapitola knihy Daniel nás zavede do doby úpadku Judského království a pádu Jeruzaléma, tedy do historického období kolem roku 606 př. Kr. V tomto čase přitáhl babylonský král Nebúkadnesar k Jeruzalému a spolu s první skupinou zajatců odvlekl do Babylóna i mladého Daniela. Právě zde, daleko od domova, se začíná odehrávat příběh čtyř judských mládenců, kteří navzdory těžkým okolnostem zůstávají věrní svému Bohu.

Otevíráme knihu proroka Daniele, jednu z nejnapínavějších a nejdiskutovanějších knih Starého zákona. Zatímco její první polovina plná dramatických příběhů je dobře známá i dětem v nedělních školách, druhá, prorocká část zůstává pro mnohé záhadou. Na úvod se ponoříme do svědectví o Boží svrchovanosti, které kniha Daniel nabízí jako klíč ke správnému pochopení i jiných biblických textů.

Tento osobní list, napsaný apoštolem Pavlem, je odpovědí na výjimečně citlivou situaci – setkání otrokáře a jeho uprchlého otroka, kteří se oba stali následovníky Krista. V pořadu zazní otázky: Co znamená odpustit? Jak zacházet s těmi, kdo nám ublížili?

Často se tenhle list apoštola Pavla Filemonovi ztratí mezi ostatními epištolami, tak je nenápadný. Ale my toto Pavlovo mistrovské propojení teologické hloubky a srdečného přístupu rozkryjeme. Je to vzácný osobní dopis, ve kterém se snoubí víra, odvaha a láska.

Otevřeme poslední část výkladu epištoly Titovi. Konkrétně třetí kapitolu s textem, který křesťanskému životu dává jasný a nezaměnitelný směr: „Tato slova jsou spolehlivá a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním“ (Tit 3,8).

Začínáme třetí kapitolu listu Titovi. Ukážeme si, jaký pořádek Bůh očekává v církvi. Podíváme se na náročné, ale důležité výzvy k vlídnosti a otevřeme téma znovuzrození a působení Ducha svatého v životě křesťana.

Jsme u druhé kapitoly listu Titovi. Zamýšlíme se nad tím, proč Pavlova slova mohou i dnes vyvolávat kontroverze, přestože nesou poselství Boží milosti o proměně lidského srdce. Dotkneme otázky věrnosti a důvěry v Boží vedení i v těch nejtěžších životních okolnostech.

Nahlédneme do textů Pavlova praktického a přímého učení určených pro život křesťanského společenství na Krétě. Minule jsme hovořili o stínech, které mohou dopadnout i na život církve, když se do něj vkrádá zlo, lži a povrchnost. Nyní uslyšíme o tom, co Pavel radí jako lék, a to způsobem velmi konkrétním a srozumitelným.

Minule jsme skončili u náročných požadavků na starší v církvi, které jsou důležitým měřítkem duchovní zralosti a charakteru. Tohoto tématu se opět dotkneme. Odpovědi nebudou černobílé, ale nabídnou prostor k přemýšlení.

Od časů, kdy apoštol Pavel napsal svou epištolu Titovi, uběhla dvě tisíciletí, ale její naléhavost a moudrost nepřestávají promlouvat do života církve i dnes. Vydáme do sborů na Krétě, kam byl Titus vyslán, aby „uvedl do pořádku, co ještě zbývá“.

Tentokrát se v pořadu Světem Bible zaměříme na list Apoštola Pavla Titovi – dopis, který je součástí tzv. pastýřských epištol. I přesto, že se jedná o osobní dopis, obsahuje mnoho hlubokých pokynů pro život církve, její správu a duchovní zrání.

S knihou proroka Ezechiele uzavíráme jednu z nejdramatičtějších prorockých výpovědí Starého zákona. Závěrečné kapitoly jsou nabité symbolikou, zaslíbením i varováním. Do babylónského vyhnanství Izraelského národa zazní slova naděje.

Prorocká kniha Ezechiel není určena pouze k letmému čtení, její výklad bývá často náročný. V dosavadních pořadech jsme prošli Ezechielova vidění i praktická poselství, která měl lidu předat. Nyní se vracíme zpět k izraelskému národu, k lidem žijícím v babylónském zajetí, kteří marně doufali v brzký návrat domů.

Kniha proroka Ezechiela shrnuje nejen dosavadní varování a volání k nápravě, ale přináší i nový rozměr Boží spravedlnosti a milosrdenství. Ezechiel se stává obrazem každého z nás, kdo byl povolán k tomu, aby nesl svědectví o Bohu – a to i v době, kdy lidé neposlouchají.

Ve výkladu starozákonní knihy Ezechiel se dostáváme k soudu nad mocnou starověkou říší. Budeme sledovat pád Egypta, jehož pyšný faraón se stavěl proti Hospodinu, stejně jako dříve Asýrie, Elam či Edóm. Naslouchejme hlasu proroka Ezechiela, který mluví nejen k dávným civilizacím, ale i k našim srdcím.

V předchozích dílech jsme sledovali Boží soud nad slavným přístavním městem Týrem. Nyní se pozornost přesouvá k jeho vévodovi – ke králi, jenž zosobňuje pýchu, vzpouru a touhu stát se rovným Bohu.

Pokračujeme v napínavé, ale i těžké pasáži Starého zákona, kde Ezechiel míří prorockými výroky proti Amónovcům, Moábcům, Edómcům, Pelištejcům a městu Týru. Boží soudy nad pohanskými národy, které obklopovaly Izrael, nejsou nijak příjemné, ale jsou naléhavým Ezechielovým svědectvím o Boží svrchovanosti.

V minulém dílu jsme sledovali, jak izraelský lid selhával v poznání své viny a zůstával vzdorný a zaslepený ve své pýše. Prorok Ezechiel tedy dostává od Boha nový úkol – svá poselství má lidem předávat jinak než dosud.

Příběhy proroka Ezechiele jsou zrcadlem, v němž se může spatřit každá generace. Ve Starém zákoně jeho hlas zní jako varovný zvon uprostřed národa, který ztratil směr. Skrze symboliku meče, věštby a soudního rozsudku nad Jeruzalémem i pohanskými národy budeme svědky, jak hluboko sahá lidská zkaženost a jak vážně Bůh bere neposlušnost.

V poselství knihy Ezechiel se nacházíme ve chvíli, kdy starší přicházejí za Ezechielem – hledají Boží vůli, ale Hospodin jim připomíná jejich hříchy. Přestože je vyvedl z Egypta a dal jim zákon vedoucí k životu, oni se od něj odvrátili. Bůh skrze Ezechiela promlouvá nejen k Izraeli, ale i k nám. Jeho slovo je živé a mocné, platné pro každou generaci.

Izraelité byli odvlečeni do babylonského zajetí, kde mnozí doufali v rychlý návrat. Bůh však skrze proroka Ezechiela ukazuje, že cesta k obnově vede jedině přes pokání a věrnost Hospodinu. Pořad nám pomůže pochopit souvislosti mezi tehdejšími událostmi a Božími principy platnými dodnes.

Prorok Ezechiel promlouval k izraelskému lidu v době jeho odpadnutí od Hospodina. Izraelité se klaněli modlám a následovali pohanské zvyky, čímž se vzdálili od svého Boha. Pán Bůh proto ohlašuje soud nad zemí, ale zároveň přináší naději na obnovu.

Varování, které Bůh skrze proroka Ezechiele adresoval Izraeli je aktuální a nadčasové téma. Boží vyvolený národ odpadl od Hospodina a začal sloužit modlám a falešným prorokům. Proto Bůh vyhlásil nad izraelskou zemí soud a skrze proroka varuje, že kdo se obrací k falešným prorokům, ponese stejný trest jako oni. Pořad se dotkne zodpovědnosti každého jednotlivce za svůj vztah s Bohem.

Izraelité často nedbali Božího hlasu, spoléhali na falešné proroky a doufali v klamné vize o budoucnosti. Uslyšíme, jak na tato odpadnutí od víry reagoval prorok Ezechiel. Budeme zkoumat hlubší význam jeho proroctví, ale také se zabývat také otázkou, jaký význam mají Boží soudy.

Prorok Ezechiel nás zavede do doby soudů. Svému lidu přináší varování - tvrdé, ale pravdivé slovo od Hospodina. Prorokuje proti vlastnímu lidu, který se vzdal pravého Boha a přijal falešné jistoty. Izraelité se utěšovali tím, že chrám v Jeruzalémě zůstane neporušený a že návrat do domoviny je blízko. Avšak Boží rozsudek byl jiný.