Ve výkladu 1. kapitoly 1. listu do Tesaloniky uslyšíte myšlenky o Pavlových modlitbách, jejichž součástí nebyly jen prosby, ale především díky. Zaměříme se také na téma Božího vyvolení, které mezi křesťany často vyvolává otázky. A zamyslíme se nad tím, jaký význam má skutečnost, že Boží slovo k nám přichází v moci Ducha svatého, jak to Pavel zmiňuje v této epištole.

Rozloučíme se s výkladem prorocké knihy Izaiáš. Společně s teologem Johnem Vernonem McGeem budeme zkoumat vizi nového nebe a nové země. Zavede nás k úžasné budoucnosti Božího království, kde nebude pláč ani bolest, kde zvířata i lidé budou žít v míru a radosti. Kdy dlouhověkost a prosperita budou přirozené, a kde každý nalezne své místo a naplnění. Společně budeme objevovat, jak Bůh přetváří tento svět na základě své svrchované spravedlnosti a milosrdenství.

Přestože je dopis Tesalonickým v Novém zákoně zařazen mezi pozdějšími knihami, byl pravděpodobně Pavlovou první epištolou, napsanou kolem roku 52 nebo 53 n. l. Církev tu vznikla během Pavlovy druhé misijní cesty a přestože Pavel v tomto městě strávil jen několik týdnů, stačil založit živý sbor, jehož víra a oddanost se staly příkladem pro věřící v celé oblasti Makedonie a Acháji.

Prorok Izaiáš se bude věnovat otázce Boží svrchovanosti a lidské odpovědnosti. A připomíná, že Bůh je Hrnčířem, jehož ruce tvoří podle svého záměru. V rozhovoru o duchovním životě pak teolog John Vernon McGee vysvětluje, že člověk skrze hřích ztratil původní podobu i duchovní život, avšak skrze Krista může být znovuzrozen jako Boží dítě. McGee vysvětluje, že i když Izrael v mnohém zklamal, Boží plán s ním nebyl zmařen.