Text proroka Izaiáše otevírá pohled nejen na budoucnost Izraele, ale i na osobní poselství pro každého z nás v našem vztahu s Bohem. Soud je zde představen jako akt Boží spravedlnosti, která uvede svět do pořádku před nastolením Mesiášova království. Na pozadí tohoto hrozivého líčení však zaznívá ujištění, že Boží láska a milosrdenství nikdy nepřestanou.

Izaiáš hovoří o svém pohledu na budoucnost, o proměně světa během milénia, kdy sám Hospodin bude světlem národům a Izrael zažije obrodu v plném požehnání. Prorok ho přirovnává k vnímání dvou horských masivů z dálky – události prvního a druhého příchodu Mesiáše se jeví blízko sebe. My, kteří se nacházíme mezi těmito dvěma body v dějinách, můžeme lépe rozlišit jejich časovou vzdálenost.

V závěru 61. a v 62. kapitole se prorok Izaiáš dívá až k budoucímu tisíciletému království. Skrze jeho slova zní pozvání k radostnému životu s Bohem, plnému jásotu a oslav. Nejde jen o obnovu země, ale i o duchovní probuzení. Pravá proměna nastane, až národ pozná živého Hospodina osobně, obnoví s ním vztah, a bude nádhernou korunou v Hospodinově ruce.

Tato poslední část Izaiášova proroctví je mnohdy považována za duchovně neprobádané území. Výklad nám otevře nové pohledy na proroctví týkající se Mesiáše a budoucího tisíciletého království. Představí nám zaslíbenou dobu, kdy přijde světlo Hospodinovy slávy a Izrael se stane odrazem Boží přítomnosti. Toto proroctví odkazuje na milénium, kdy Pán Ježíš, jako Slunce spravedlnosti, nastolí svou vládu na zemi.