Neděle: Jak zkrotit moc Tady na Radiu 7 zvolili pro letošní Vánoce stručné, dvouslovné motto: Moc Vánoc. Je „moc“ dobrá nebo špatná? Nedokážu říct, za mě je rozhodně problematická. To nejhorší, co se mohlo kdy lidem přihodit, způsobil někdo, kdo zneužil svou moc. Možná bychom mohli říct i opačnou větu, že mnoho dobrého vzniklo proto, že více lidí spojilo svůj vliv a možnosti ve prospěch ostatních. Deset let v čele školy mě naučilo oceňovat moc peněz v tom, že přesně pojmenovávají to, co je důležité – ne co si myslíme, že je pro nás důležité, ale co opravdu je důležité. Podívat se na náš rozpočet je pohled pravdě do očí. Přijde mi, že dosáhnout toho, aby moc spíš pomáhala než ubližovala, je vlastně totéž jako zapřáhnout čerta, aby oral – jak zkrotit velmi nebezpečnou sílu tak, aby nám sloužila? Jak udržet mocného na uzdě? Co může být mocnější než moc? To je ten veliký problém. A Ježíšovo řešení této těžké rovnice mě neustále fascinuje a neodpustím si ho tady nepřipomenout dnes, o 4. adventní neděli právě proto, že Vánoce jsou za dveřmi. V čem spočívá moc Vánoc, díky které Ježíš udržel svou moc na uzdě?! Spojím Ježíšův příběh a jeho komentář. Jeho příběh – Pán vesmíru, který se narodí jako miminko v nevýznamné rodině. Když vyroste, je možné ho potkávat jako obyčejného člověka. A v rozhodující chvíli, kdy stojí obžalovaný před – ve srovnání s Ním, před jakýmsi páprdou, římským protektorem Pilátem, on to nechá dojít až tak daleko, že ho ti Římané odsoudí a popraví. Máme tento dech vyrážející příběh. A k tomu máme komentář, kterým Ježíš vysvětluje, jak to dělá: Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech. (Evangelium podle Marka, kapitola 9, věta 35.) Evangelisté nám zapsali i o něco delší verzi, ale je to totéž: Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Evangelium podle Marka, kapitola 10, věty 42-45.) „Syn člověka“, takto Ježíš mluví sám o sobě – takto ten složitý úkol, jak zapřáhnout čerta, řeší Ježíš u sebe a tak to mají řešit i všichni, kdo zvolili stejnou životní cestu: Službu. Jaká síla udrží moc na uzdě? Služba. Kdo je silný a mocný, ať považuje sám sebe především za služebníka. To je ježíšovské řešení problému. Církev v této věci celá staletí selhává, neumíme to. Moc korumpuje duchovní stejně jako politiky. Chybí nám ten duch Ježíšův. Beru vážně, že v armádě jsme ve služebním poměru, stejně jako všichni státní zaměstnanci. My totiž sloužíme. Také v politice právem mluvíme o „veřejné službě“, „službě veřejným zájmům“. Máme moc – někdo větší, někdo menší, ale vědomí služby ji dokáže zkrotit tak, aby neškodila. Začíná to tím říkat si „služebník“ (latinsky „ministr“), a pokračuje to tím druhým sloužit. O Vánocích to začalo – vynálezce tohoto vesmíru, jeho jediný reálný vládce, Pán života se rozhodl podívat se na celou věc očima obyčejného člověka, narodil se jako jeden z nás. Svou moc dokázal udržet na uzdě, možná bychom řekli až moc, opravdu ze sebe udělal služebnictvo. To je jeho recept, užijte si Vánoc moc a moc.

Premiéra: neděle 21. 12., 8:00, Reprízy: neděle 21. 12., 12:00, neděle 21. 12., 18:00