Nedávno odvysílané pořady

Jakmile mladý člověk opustí domov, dostává se do reality života. Šalomoun nás na začátku třetí kapitoly knihy Přísloví vybízí, ať chceme a držíme se poznání Božího zákona, jeho myšlení a vůli. Bůh si totiž přeje, abychom měli stejné vlastnosti jako on, abychom mu byli co nejvíce podobni. A to za všech okolností. Poznávání Hospodina je nejlepším způsobem, jak napřímit své klikaté životní stezky. Základem je důvěra Bohu. Ta má mít v našem životě jasnou převahu nad vlastními názory. Král Šalomoun nás ve svém textu orientuje právě na oblast každodenního života, kdy nám hrozí, že bychom si mohli vystačit s vlastní zkušeností a rozumností. Ale pozor, tak to není.

Zkuste si představit, jaké by to bylo, kdybyste se museli se svou rodinou přestěhovat do úplně cizího města – opustit své kamarády a oblíbená místa, kde si rádi hrajete. Zkrátka opustili byste s rodinou vše, co znáte a najednou byste bydleli ve městě, kde neznáte nic a nikoho. Moc příjemná představa to není, viďte. Cože? Že jste to už někteří zažili? Tak to nejste sami. Zažila to i dívenka Ela. Jenže Ele se do cesty připletla jedna podivuhodná mňoukalka. A co všechno způsobila? To se tedy poslechněte – ona je totiž kouzelná.

Ve čtení na pokračování dnes naposledy Starý dům Zonnehoek/zonenhúk/ vzpomíná nejen na své židovské obyvatele, kteří v něm našli útočiště za druhé světové války, ale také na situace, které byly velmi nebezpečné.

Mezi nejvlivnější teology 20. století byl nejrůznějšími anketami řazen také Angličan John Stott. Přitom většinu svého život strávit v okruhu několika bloků v londýnské čtvrti Marylebone. V místním anglikánském kostele All Souls Church byl pokřtěn, zde vyrostl a zde byl také celý život kazatelem. Jak se tedy stal oním nejvlivnějším teologem? Samozřejmě cestoval, inicioval nejrůznější aktivity mezi evangelikálními křesťany, ale především – celý život stavěl na Kristu a Jeho slovu. K přátelům Johna Stotta patřil také Pavel Černý, kterého do pořadu Řeka života pozval Petr Vaďura.

Zredukovat, znovu užívat a recyklovat – trojice výzev, které se vztahují k tématu recyklace. Jak to zní v angličtině a jak rozvinout smysluplnou konverzaci na toto téma, s tím vám pomůže rozhlasová lektorka Ailsa.

Jak víte, zkoumání biblických textů nám přináší vysoký užitek. Poznání totiž nepřichází samo sebou. Je závislé na nás samotných, na ochotě obětovat čas a energii. Pokud dostává prostor Boží slovo, Boží vůle, Bůh se stává naší pomocí, je ochráncem a dohlíží na naši cestu. Poznávání Pána Boha a jeho věcí otevírá možnost stát se novými lidmi. Ztrácí se totiž naše falešná sebejistota, naše pýcha. Pakliže si uvědomujeme svoji nedokonalost, jsme ochotni přijímat rady a napomenutí, pak jsme také připraveni k růstu a k získávání moudrosti. Autor textu, král Šalomoun, nám v začátku druhé kapitoly probírané knihy Přísloví sděluje, že ti, kdo mají s Bohem vyjasněný vztah, mohou též počítat s tím, že moudrost vejde do jejich srdce. Ukryjme i my Boží příkazy ve svém nitru.

Poslední setkání s knihou Kristy Gerloffové "Širel a děti z Jeruzaléma" v podání Petry Eliášové připomene, že i šťastnou rodinu navštíví smutné chvíle, do kterých jako hojivý lék promlouvá verš ze 36. žalmu v Bibli.

Ve čtení na pokračování starý dům Zonnehoek vzpomíná na další své židovské obyvatele, kteří tam v době druhé světové války našli útočiště. Někteří byli velmi svérázní a nebylo to s nimi lehké - jako třeba Robert a Áns, nebo stará Sára. Poslechněte si další vyprávění v podání Daniela Zemana, který čte z knihy Marise Bochove-Rinkel.

Tichá pošta s obyčejnou epizodkou z cesty brněnskou MHD, která se stává lekcí, otázkou i vykřičníkem.

Vyznání hříchu je běžně používaný křesťanský pojem, ale nejde přesně definovat. Jidáš i Petr si byli vědomi své viny, ale jejich konec byl odlišný. „Vyznání je osobní, upřímné a je součástí našeho příběhu,“ říká pastor ICF Praha Daniel Skokan v Základech.

Když se profesor Thomas Woodward poprvé dověděl, že i na akademické půdě existují lidé, kteří věří v Boha stvořitele, byl přesvědčen, že jim musí vysvětlit pravdu. Během setkávání s křesťany se ze zarytého ateisty postupně stal vášnivý apologeta křesťanského učení. Jaké jsou jeho argumenty pro jeho nynější názory můžete slyšet v Pravdě pod mikroskopem.

Zveme vás k poslechu výkladu konce první a začátku druhé kapitoly knihy Přísloví. Není to jen sbírka lidových moudrostí, ukazuje nám příběh mladíka, který roste v muže, v moudrého člověka, který má rozhled. Ne nadarmo se tato část nazývá „Pozváním do školy moudrosti“. Tato výzva nás volá k tomu, abychom se stali učedníky, kteří se budou proměňovat ve svém charakteru. Tedy abychom byli těmi, se kterými může Bůh počítat pro své dílo. Pojďme se na cestu věrnosti Hospodinu podívat do textu krále Šalamouna, ponořit se do myšlenek Božího slova, které proměňují život. Nebudete zklamáni.

Předposlední setkání se Širel a dětmi z Jeruzaléma vypráví o svátku, na který se děti hodně napracují. Musí totiž nasbírat dřevo na oheň, co má vydržet celou noc. Z knížky Kristy Gerloffové čte Petra Eliášová.

Je dobré nezapomínat na statečnost lidí, kteří za druhé světové války byli ochotní uskromnit se a podat pomocnou ruku Židům, kterým šlo o život. Ve čtení na pokračování si připomínáme jeden holandský dům, který se útočištěm pro pronásledované Židy. Jeho vyprávění pokračuje v podání Daniele Zemana, který čte z knihy Marise Bochove-Rinkel Příběh Zonnehoeku.

„Když člověk změní prostředí a rychlost života, může to změnit perspektivu vnímání toho, co dělá a jak dělá.“ Tuto netradiční rovnici představuje v talkshow No filter host Milana Michalka, pastor Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Těrlicku, Lukáš Sztefek.

V sérii s názvem Největší priorita je řeč o lásce a postupně jsme došli až k lásce k nepřátelům. Proč Ježíš dává takový příkaz? Proč nastavovat druhou tvář, chodit druhou míli nebo se vzdávat i pláště pro člověka, který nám nepřeje nic dobrého? Odpověď můžete hledat a promýšlet v předposlední části tohoto vyučování v programu Překročit hranice.

Vyrůstat v křesťanské rodině může mít dost výhod, ale paradoxně také dost mínusů; jedním může být jakýsi automatický předpoklad, že všechno důležité vím, a že nemám Bohu co vyznávat, že přeci žiju příkladným morálním životem... Jak svou křesťanskou výchovu vnímal Jaroslav Pospíšil, uslyšíte v pořadu Stopy.