Nedávno odvysílané pořady

V pořadu Světem Bible se zabýváme tématem hříchu. Lidé v Izaiášově době zaměňovali dobro se zlem, a také museli snášet následky takového jednání. Teolog John McGee nám ukáže, že tato varování platí i pro naši současnost, kdy se morální hodnoty stále více vytrácejí. Ponořte se s námi do hlubokého zamyšlení nad Boží spravedlností a láskou, která se v Bibli prolínají.

Podíváme se na hříchy Izraele, které Hospodina popudily k soudu. Teolog John Vernon McGee přiblíží, jak podobenství o vinici symbolizuje izraelský národ a jeho pád do otroctví. Také nám ukáže důvod, proč je potřeba všímat si svých osobních hodnot a priorit.

Prozkoumáme, jak se prorokův varovný hlas vztahuje k naší současnosti. Soustředí se na dynamiku vztahů v dnešní době. Při výkladu knihy Izaiáš se zamyslíme se nad dynamikou jednotlivých oblastí života a vztahů. Kazatel John Vernon McGee nám připomene, jak důležité je pečovat nejen o krásu tělesnou, ale i o duševní a duchovní. Jak potřebná je cesta vzájemného porozumění.

Prorok Izaiáš varuje svůj lid před blížícím se Hospodinovým soudem. Lidská pýcha a povýšenost budou pokořeny. V prorokově poselství najdeme silné obrazy: lidé se budou skrývat v jeskyních a prasklinách, aby unikli strachu před Boží velikostí. Výklad nám pomůže porozumět, že se prorocké slovo týká nejen tehdejšího Izraele, ale i dnešních dnů. I nám jsou určena slova o víře, pokání a naději.

Máme tu úsek o tom, jak Hospodin volá svůj lid k návratu k sobě a nabízí mu odpuštění. Pokud se Izrael odvrátí od svých hříchů a obrátí se k Bohu, zažije ochranu a požehnání. Naopak, pokud zůstane v modlářství, čeká ho soud. Ponoříme se podrobněji do Izaiášových proroctví a prozkoumáme, jak Bůh vidí svůj národ jako celek, včetně všech dvanácti kmenů.

Uslyšíme výstižná slova, která popisují stav izraelského národa. Bůh je vnímán jako soudce, který nezapomíná na svůj vyvolený lid. Jeho spravedlnost volá po odpuštění a obnově. Připojte se k průzkumu historických a duchovních souvislosti izraelského úpadku, mravního rozkladu a důsledků duchovního odpadnutí. Podíváme se na Boží slovo a jeho jasné výzvy pro náš život.

Izaiášovo proroctví je jedinečné nejen svým obsahem, ale také svou strukturou, která překvapivě odpovídá celému Písmu. Se svými 66 kapitolami je jako celá Bible. Rozděluje zvěst na dvě části, které odrážejí Starý a Nový Zákon. Zjistíme, proč je Izaiáš nazýván pátým evangelistou a jak jeho slova promlouvají k našim dnešním životům.

Otvíráme prorockou knihu Izaiáš. Prozkoumáme, jak proroci, ač lidé jako my, přinášeli nezměnitelné Boží slovo. A to i v těžkých obdobích, jako byly krize za vlády judských králů. Viděli nejen hrozby, ale také naději a slávu, která přijde. Zaměříme se také na to, jak prorocké slovo ovlivnilo Nový zákon a jak bylo inspirováno Duchem svatým.

Dostáváme se k závěrečné části apoštola Pavla v listu Koloským. Nabízí nám cenné rady a pozdravy, které platí i pro dnešní dny. Vybízí nás k moudrosti při styku s okolním světem. Právě ve svých každodenních činnostech svědčíme světu o Kristu. Prozkoumáme příběhy Pavlových přátel a spolupracovníků, kteří byli součástí Božího díla.

Teolog John Vernon McGee ve svém výkladu objasní, že výchova dětí nám byla svěřena s odpovědnosti, a velikou roli v tom hraje i naše víra. Také prozkoumáme výzvu apoštola Pavla, jak můžeme ve své práci projevovat oddanost Kristu a co to znamená žít pro Boha v každodenních činnostech. Objevíme nové pohledy na naše vztahy a každodenní úkoly!

Tentokrát vám nabídneme odpověď na otázku: Jaký význam má Boží slovo pro náš každodenní život a víru? Zaměříme se proto na text, kde apoštol Pavel povzbuzuje k proměně našeho srdce a prohloubení pokoje v našich životech. Budeme se zabývat schopností odpouštět a projevovat lásku v našich vztazích. Jak můžeme přenášet Boží poselství dál a být přínosem pro společenství církve.

Co znamená být Božím vyvoleným a jakým způsobem nás to vybízí k aktivnímu životu v Kristu? Podíváme se na to, jak můžeme odevzdat naše slabosti Bohu a nechat se proměnit Duchem svatým. Které praktické kroky je třeba podniknout k rozvoji milosrdného soucitu, dobroty a trpělivosti v našem každodenním životě. A jak můžeme skrze lásku, která všechno spojuje k dokonalosti, žít ve společenství s ostatními a odpouštět si navzájem.

Sledujeme, jak apoštol Pavel vyzývá křesťany k odložení zlých vlastností jako jsou zloba, hněv, špatnost, rouhání a pomluvy. Jaký význam má tato výzva pro naše každodenní životy. Ukážeme si také, že víra v Krista není dědičná. Každý z nás má svou cestu k víře, ta zahrnuje opuštění a proměnu myšlení. Nenechte si ujít inspirativní diskusi o praktických krocích na cestě k osobní svatosti.

Apoštol Pavel se zamýšlí nad tím, co skutečně znamená duchovní život. V diskusi plné praktických aplikací pro váš život se zaměříme na Krista, který sedí na pravici Boží, ne na prázdný duchovní proud. Objevíme, jak usilovat o nebeské věci a jakou roli hraje naše myšlení v tomto procesu.

Apoštol Pavel nás vede k zamyšlení nad tím, jak se nenechat ovlivnit lidskými předpisy a zbytečnými obřady, které mohou zakrývat pravou křesťanskou svobodu. Prozkoumáme, jak může být okázalá pokora projevem pýchy, a jak se vyhnout klamům, které nás odvádějí od opravdového spojení s Kristem. Co to znamená pro naši víru a jaké jsou důsledky uctívání čehokoli a kohokoli mimo Pána Boha. Nezmeškejte tuto příležitost k reflexi našeho duchovním života a vztahu k Bohu.

Začínáme výkladem apoštola Pavla: „Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána.“ Co znamená žít v Kristu a jaké jsou klíče k plnému a spokojenému křesťanskému životu? Jak důležité je mít pevný základ víry, aby nás Kristus mohl proměňovat. Abychom žili život naplněný Kristem!

Budeme se zabývat tématem Božího tajemství tak, jak je zjeveno v Kristu. Hlubšímu poznání Krista a jeho lásky. Ukážeme si, co znamená, že Kristus přináší naději pro všechny generace. Jak můžeme v našem každodenním životě žít a sdílet tuto dobrou zprávu s ostatními. A jak se tento dnešní přístup liší od starozákonního chápání?

Společně se podíváme na Kristovo utrpení a jeho význam pro naše smíření s Bohem. Objasníme si, že Pán Ježíš nesl nejen fyzickou bolest, ale i duševní a duchovní utrpení. Tím celému lidstvu otevřel cestu před Boží tvář. Objevíme, jak důležité je být součástí Božího plánu!

Zaměříme se na Kristovu velikost a slávu. Zjistíme, jak Ježíšova plnost božství ovlivňují náš každodenní život. Ukážeme si, jak můžeme rozumět vztahu mezi Kristem a jeho lidem. Proč je důležité rozumět oběti smíření pro celé stvoření, a jak se k jeho výzvě o smíření postavit.

Objevíme, že Ježíš Kristus je ztělesněný Boží obraz, že je prvorozený ze všeho stvoření, že jeho existence přesahuje čas, a co to pro nás znamená. Společně prozkoumáme, jak Slovo, které se stalo tělem, přináší Boží pravdu lidstvu.

Ponoříme se do hlubin veršů, které zdůrazňují Boží milost a naději, jež je uložena v nebesích. Uvidíme, že i křesťané v Kolosích obdrželi radostnou zvěst o vítězství Krista nad hříchem. Evangelium se tehdy s úžasnou rychlostí šířilo po celém světě a přinášelo své ovoce. Autor listu, apoštol Pavel, ukazuje, jak důležité je, aby víra nebyla jen teoretická, ale hluboce osobní, opravdová a proměňovala životy.

Dopis Koloským je známý jako jeden z "listů z vězení". Zavede nás do starověkého města Kolossy, jehož historie je protkána obchodními kontakty a kulturními vlivy. Přiblížíme si, jak nádherně apoštol Pavel vyzdvihuje Ježíše Krista jako pravou cestu k Bohu. Jak se křesťané mohou orientovat v chaotickém světě plném náboženských a filozofických zmatků. Zjistíme také, jaký význam měly pro Pavla hodnoty milosti a pokoje, které přál svým adresátům.

Uzavíráme naše společné putování Šalomounovými spisy poslední kapitolou knihy Písně písní. V minulém díle jsme slyšeli promlouvat převážně ženicha, dnes bude mít hlavní slovo nevěsta. Její touha po blízkosti nám ukáže hlubokou intimitu a vzájemnou oddanost. Ocitneme se ve světě snoubenců, kteří se učí, jak být zajedno. Zaměříme se na krásný dvojzpěv mladého páru a vyzdvihneme otevřenost a zodpovědnost v jejich vzájemném vztahu.

Opět se ponoříme do světa Šalomounových textů, do knihy Píseň písní, jedné z nejkrásnějších a nejzáhadnějších knih Bible. Teolog John Vernon McGee nás provede poetickými popisy lásky, krásy a vzájemného poznání snoubenců, kteří se připravují na manželství. Prozkoumáme, jak se ve vztahu dvou snoubenců prolíná otevřenost a oddanost s čistotou a zodpovědností. Odpovíme také na otázku, proč některé části textu vyvolávají rozpaky. Biblická otevřenost nikdy neznamená vulgaritu.

Pokračujeme v 5. kapitole Písně písní, kde nevěsta vášnivě popisuje svého ženicha a odpovídá na otázku, co na něm vidí tak zvláštního. Ukáže se, že je to otázka hlubokého osobního vztahu. Podíváme se i na to, jak důležité je znát Pána Ježíše osobně, abychom mohli svědčit o jeho lásce a krásách, které prožíváme. Prozkoumáme, co znamená být „bez poskvrny“, a že si Pán Ježíš přeje, abychom žili v úzkém spojení s ním.

Pokračujeme ve čtení 5. kapitoly knihy. Zde se setkáme s napětím a nedorozuměním mezi snoubenci. Doktor John Vernon McGee poukazuje na to, jak je důležité spojení pasivního a aktivního života s Pánem. Pojďme se zamyslet nad tím, jak naše osobní obecenství s Bohem může být zdrojem radosti a síly. Věřte, že i vy můžete nalézt plnost radosti ve společenství s Ježíšem Kristem.

Zveme vás na inspirující poslechový pořad Světem Bible věnovaný knize Písni písní. Odkryjeme krásu Šalomounovy lásky a podíváme se na podobenství, která odhaluje vztah mezi Pánem Ježíšem a jeho církví. I když některé obrazy knihy Píseň písní mohou působit zvláštně, společně se pokusíme porozumět jejich hloubce a významu. Zaměříme se na intimní vyjádření lásky, které rezonuje i v dnešní době. V rámci pořadu si přečteme celou čtvrtou kapitolu, kde se ženich s obdivem dívá na svou nevěstu.

Opět nahlédneme do poznání krásy lásky, kdy nevěsta usilovně hledá, a nakonec nachází svého ztraceného ženicha. Texty popisují intimní chvíle snoubenců, kteří si vyjadřují vzájemnou náklonnost. Příběh spatřujeme ale i v symbolice intenzivního hledání vztahu církve a Krista a cítíme výzvu k setkání s ním, k životu s Pánem Ježíšem.

Můžeme vidět, jak se texty knihy Píseň písní promítají do našeho života s Pánem. Korespondují totiž s obrazem, kdy ženich cele chrání a pečuje o svou milou, a naopak nevěsta cele vzhlíží k ženichovi. Dozvídáme se, že i nás Bůh volá do takového vztahu s ním, do osobního úzkého propojení.

Krásné vyobrazení jemného kvítku je básnickým vyjádřením knihy Píseň písní. Srovnávání je obvykle jeden z velmi účinných vyjadřovacích prostředků pro vyzdvižení některé mimořádně skutečnosti. V naší knize ženich svou nevěstu přirovnává ke svým nejlepším představám hned několikrát, a nevěsta ženicha také. Dávají si tím najevo obdiv a lásku. O těchto obrazech a rozměrech budeme uvažovat. označením kvítek šáronský, lilie v dolinách.

V biblické knize Píseň písní se zabýváme vztahem dvou snoubenců. Zkusme se vžít do jejich způsobu myšlení, do tehdejších hodnot, kterými žili, a které pro ně mnoho znamenaly. U duchovního chápání této knihy se nabízí myšlenka nevěsty jako církve a ženicha jako Pána Ježíše. V tom případě se jedná o usilovný a trvalý kontakt s Kristem. O vztah, který se nedá ničím nahradit.

Malá biblická kniha Píseň písní líčí v některých svých částech příběh a prožitky jedné obyčejné dívky, která žila v hornatém terénu efraimského pohoří. Jednoho dne přišel pastýř, který se do ní zamiloval, a do kterého se zamilovala také ona. Jejich rozmluva je něco velmi osobního a důvěrného. Nezasvěcený člověk by se komunikaci snoubenců přinejmenším divil nebo by jim ani nerozuměl. V některých situacích se na sebe jen podívají a nemusejí nic vysvětlovat.

Malá biblická kniha Píseň písní rozebírá téma, které je spojeno s láskou. V obrysech jejího příběhu, který je spíš cítit v pozadí, než aby vystupoval jako hlavní smysl sdělení, je strhující citově nabité drama, ve kterém promlouvají převážně dvě hlavní postavy. Zároveň nás uvádí do krásných a zvláštních pohledů na vzájemný vztah Boha a člověka. Je to skutečně něco nádherného.

Třetí Šalomounovou knihou je Píseň písní. Tato velice zvláštní kniha nemá v Bibli obdoby. Sám autor ji uvádí jako: Nejkrásnější z písní Šalomounových. Je známo, že věřící lidé nahlížejí na tuto knihu z různých pohledů a v různých obrazech, my se budeme držet myšlenek, ke kterým došel kazatel doktor John Vernon McGee. Šalomounova píseň není primárně příběhem, je pokládána za jedno velké podobenství, příměr, který popisuje hluboké duchovní skutečnosti a jinak těžko popsatelné vztahy.

Celou dobu, co jsme si četli knihu Kazatel a pozorovali kazatelův způsob myšlení, jsme si všimli, že Šalomoun popsal důležité oblasti života a hledá v nich životní náplň a uspokojení. Popravdě řečeno, nebylo to nic příjemného. Prakticky samá beznaděj, pomíjivost, prázdnota duše. Z toho pohledu, že nic na světě nemůže uspokojit člověka v potřebě jeho duše, se nyní po všech pokusech vrací kazatel k doporučení "Vzpomeň si na svého Stvořitele... vrať se k Bohu..."

Těch kdo chtějí činit dobro, je dnes docela hodně. Mají svou představu a předpokládají, že se to Pánu Bohu musí líbit. Samozřejmě, konání dobra je pozitivní věc. Ale to, že konáme dobro, ještě nic neříká o řešení našeho vztahu s Bohem. Někteří lidé mají za to, že všechno by mělo zůstat v tzv. zlatém středu. Ani příliš horký ani příliš studený. Král Šalomoun si uvědomoval zneužití dobra a formuluje ve svém textu své rozeznání a zkušenost s marností tak, že k pozitivnímu, což by jistě všem bylo docela příjemné, připojuje upozornění na Boží stanovisko, na Boží pohled.

S vladařem to může být někdy těžké, ale stejně těžké to může být v případě nadřízeného v zaměstnání nebo v podobných vztazích. A kazatel chybné rozhodování člověka postaveného v nějaké rozhodující roli rozvíjí ještě dál, jakoby se pídil po příčinách. A na to bezprostředně navazuje úvahou o hlupákovi, který se dostal k moci nebo také o hříchu, kterému se dává veřejná důstojnost.

Uvědomili jste si někdy, jak je snadné něco pokazit?! Když máte čistý oděv, je snadné jej zašpinit. Když máte krásnou vázu, není problém ji jediným nešikovným pohybem rozbít. A podobně můžeme uvádět příklady i z mezilidských vztahů. Každý působí na své okolí, každý je vlastně kazatelem. Jaké je to naše působení, o čem káže náš život? Ukazuje náš život správnou a žádoucí cestu? Myšlenku poškození nebo zničení věcí, a také lidských vztahů nebo života jako celku, rozvíjí i Šalomoun v knize Kazatel.

Bible nám nemaže med kolem úst, což není v podstatě nic příjemného. O lidech, kteří žili špatně, říká, že žili špatně, a dokonce celkem podrobně popisuje, v čem to spočívalo. Knihu Kazatel jsme představili jako soubor experimentů, pokusů „pod sluncem“, které by snad mohly uspokojit duši člověka. Z výsledků však na nás dýchá beznaděj.

V Šalomounově knize Kazatel vidíme zlom v duchovním životě tohoto mimořádně obdarovaného moudrého člověka. Šlo o důsledek neposlušnosti Božímu slovu. Šalomoun měl velký počet žen z pohanských národů, které přinesly do jeho života cizí bohy, modly. A celá moudrost, kterou Šalomoun měl, mu k ničemu neposloužila, protože už nebyl schopen správně se orientovat.

Lidé často měří svůj život podle pocitů, a když se jim příjemné pocity nedostávají, tak o ně usilují. I v duchovním životě podléhá mnoho lidí touze po pocitech. "Modlil jsem se, vyznával jsem hříchy a nic se nestalo!" namítne někdo. Ale očekávat pocity je naprostá chyba. Písmo jasně ukazuje že rozhodující je naše víra a poslušnost, nikoli naše pocity. Musíme se opřít o Boží slovo, o jeho pravdivost, jinak v naší víře a v životě s Pánem nikam nedojdeme. Kazatelovy výroky přes všechny výhrady k jeho vztahu s Bohem, zachycují velké životní pravdy.

Úvahy knihy Kazatel nám mohou pomoci lépe porozumět lidem, kteří žijí se stejně beznadějným pohledem na život a na jeho perspektivu, jako měl sám Šalomoun. Drobnými odbočkami a odskoky do jiných míst Bible, Písma svatého, chceme ukázat východiska, která Bůh dává a která jsou platná i v naší době.

Rozhodující otázkou je, pro co vlastně žijeme. Co ponejvíce zaměstnává naši mysl, čemu věnujeme svůj čas, svůj život? Co je naší hlavní vidinou po které toužíme, a na kterou často myslíme? O Šalomounově moudrosti snad nikdo nepochybuje. Dokonce o ní nepochyboval ani sám Šalomoun. Ale podívejte se, kam dospěl i se svou moudrostí, když se vzdálil od Boha.

Kniha Kazatel nám ukazuje, jak to může docela snadno dopadnout s člověkem, který je velice obdarovaný. I Šalomoun, tento Bohem mimořádně obdařený člověk, který měl tolik zkušeností s Hospodinem, člověk, který postavil snad nejkrásnější chrám Hospodinu, a proslavil izraelský národ, i tento člověk v závěru svého života zklamal a nebyl právě vzorem hodným následování.

Beznaděj někdy člověka zachvátí a pronásleduje i dlouhou dobu. Může být důsledkem různých životních zklamání, ztráty nadějí, ideálů nebo zklamáním o sobě samém. Dostaví se pochybnost o smyslu věcí. Kde tedy vzít spolehlivé výchozí informace pro naše úvahy o životě? Bezchybnou logikou totiž můžeme klidně dospět k úplným nesmyslům i v matematice. Pokud výchozí předpoklady nebudou správné, nepomůže ani správná logická úvaha.

Ano, když člověk odmítl Boží cestu a vydal se hned v ráji svou vlastní životní zkratkou, Pán Bůh mu v tom nebránil. Velkoryse jej nechal, aby si sám ověřil, že lepší cesta než ta podle Boží rady prostě neexistuje. Přesvědčili jste se o tom také? Tyto myšlenky dolehly i na samotného Šalomouna a nebyl s tím spokojen.

Je asi těžké odhadnout, jakou část svého života zaměřil Šalomoun na budování domů a měst, na zúrodňování zahrad a vinic, na získávání vzácných předmětů a materiálů. Tato činnost byla jistě velmi zajímavá a dávala mu náplň pro zítřejší den, pro budoucí rok. Ale pak přišlo období, kdy Šalomoun začal uvažovat, k čemu to všechno vlastně bude dobré! A co s tím vůbec bude dál.

Člověk touží stále po něčem novém, po nějakém vzrušení. Proto podniká spoustu věcí a pachtí se za novými zážitky nejrůznějšího druhu. Koneckonců i to lidské poznání je zážitek po kterém lidé touží, a to taky není nic nového. Život člověka v podstatě přes všechnu technickou inovaci zůstává v principu stejný, a především stejně neuspokojený. V Šalomounově textu jde právě o tyto základní principy, které platí dodnes a které budou platit, dokud člověk bude existovat.

Z knihy Kazatel zjistíme, že bez Krista se nemůžeme líbit Bohu a že dokonce ani sami nemůžeme dosáhnout nějakého uspokojení, i kdybychom se zmocnili celého světa. Svět totiž nemůže uspokojit srdce člověka. Klíčovým slovem knihy Kazatel je slovo "marnost".

Závěrečný komentář k listu Filipským nám ukáže, jak si apoštol Pavel uvědomuje odpovědnost, kterou jako vůdce v církvi má. Kterou mu dal Bůh, neboť lidi kolem sebe učí nejen svými slovy, nýbrž především svým příkladem. A utvrzuje, že "Příklad číslo jedna" je sám Pán Ježíš Kristus a Pavel jen zprostředkovává, jak Pána Ježíše následovat.

Apoštol Pavel, stejně jako všichni jeho současníci, předpokládal, že Pán Ježíš přijde velmi brzy, že vlastně už přichází. Proto také své jednání, rozhodování a celý způsob života svému očekávání podřizovali. A s velkým nasazením usilovali o záchranu dalších lidí. Možná by nějak ovlivnilo naše smýšlení, naše hodnocení různých situací i samotné chování, kdybychom si blízkost Pánova příchodu také lépe uvědomovali.

Apoštol Pavel nám v dnešní části listu Filipským ukazuje, že zakotvení v Pánu Ježíši je velmi důležité. Náš život může stát jedině na něm samotném. Nejde tu o věrnost, kterou v sobě nějak vyprodukujeme my sami, ale jedná se primárně o vztah s Pánem, který způsobí naše duchovní zrání.

Přemýšleli jste někdy o tom, že vlastně ve svém životě každý následujeme příklady lidí kolem nás? Aniž nám to někdo radí, od dětství následujeme lidské příklady. Někdy dobré příklady, někdy velmi dobré, někdy i méně dobré, nebo dokonce zlé. Apoštol Pavel používá příklad Pána Ježíše.

Lidé si někdy zakládají na neuvěřitelných věcech a myslí si, jaké nemají přednosti! Totéž si to o sobě myslel apoštol Pavel. Ovšem jen do chvíle, než se osobně setkal s Ježíšem Kristem! To setkání na cestě do Damašku znamenalo pro Pavla nepředstavitelnou proměnu měřítek a hodnot. Všechno, na čem si do té doby zakládal, všechno, čím se chlubil, se mu najednou v přítomnosti Pána Ježíše rozplynulo v páru. A zmiňuje proč.

Radost, o které zde apoštol Pavel hovoří, je "radost v Pánu". Nejde tu jen o nějaký emocionální stav, který přichází na povel, odněkud ze vzduchoprázdna, nebo dokonce stav, který lze určitým způsobem nacvičit, ale tato radost je výsledkem úzkého a radostného vztahu s Pánem Ježíšem. Takováto radost pak už nemusí být tolik závislá na vnějších okolnostech. I když život přinese těžké věci, jak to sám apoštol Pavel v tomto listu velmi zřetelně dokazuje, přesto je možné mít plnou radost v Pánu.

Čím větší je tma, tím více je vidět každé maličké světélko, to je známý efekt. I my máme být třeba jako ta malá světélka ve svém okolí, jako ty docela nenápadné hvězdy na temné noční obloze a svítit. Co to pro nás znamená? Jak se dělá takové svícení?

Náš text hovoří o panství Pána Ježíše. Je nutno vzít na vědomí, že hlavním Božím záměrem je vyvýšení Krista nade vše. To, co činí naši malou planetu Zemi jedinečnou a mimořádně významnou v celém vesmíru, proč Bůh tuto nemocnou planetu ještě nechává existovat a proč se jí dále zabývá, je právě oběť Pána Ježíše. Ježíš Kristus je naplněním mnoha Božích slibů a cestou k uskutečnění Božích záměrů.

Přestože je apoštol Pavel ve vězení, raduje se v Pánu. Dává najevo, že jeho radost může být ještě plnější, ještě bohatší, ještě větší, když bude vědět, že evangelium naplno pracuje v životech filipských věřících i se všemi svými blahodárnými účinky na proměnu jejich myšlení.

Apoštol Pavel před nás staví základní filozofii křesťanova života. "Žít je Kristus" a "zemřít je zisk". Je to člověk zdravě zaměřený na cíle, na účel věcí. Zisk chápe jako to, co dostaneme navíc, když jsme do něčeho investovali. Jestliže tedy "život je Kristus a zemřít je zisk, znamená to získat ještě více z Krista". S čistým srdcem chce sloužit svému milovanému Pánu a lidem ke spáse.

Apoštol Pavel hovoří o lásce. A nejde pouze o city, ale i o rozum, o poznání a o hlubokou vnímavost, která nás má vést k rozpoznání toho, na čem záleží! Mluví o důležitých věcech, které ochraňují a vedou naše myšlenky, směr našeho srdce. A přímo souvisí s rozeznáváním tzv. Boží vůle pro náš praktický život.

Apoštol Pavel měl ke společenství věřících křesťanů ve Filipech opravdu krásný vztah. Kromě projevů díků ale nezapomíná ani na potřebné přímluvy a povzbuzení. Slova z této epištoly, že něco činí s radostí, totiž nápadně vyniknou v okamžiku, kdy si uvědomíme, odkud je píše, z jakých podmínek. Totiž ze svého vězení. Přesto je vhodné nazvat tento dopis dopisem radosti.

Přinášíme rozbor další knihy Nového zákona, epištoly Filipským. Apoštol Pavel navštívil město Filipis na své druhé misijní cestě. Teď píše tamním křesťanům dopis z římského vězení. Tento díl nám nastíní určité dobové a historické zázemí této knihy.