Nedávno odvysílané pořady

Apoštol Pavel popisuje znamení posledních dnů a varuje před odpadnutím některých lidí. Objasňuje negativní jevy, které budou doprovázet závěr církevního věku.

Co znamená očistit se od falešných nauk a usilovat o spravedlnost, víru, lásku a pokoj? Teolog John Vernon McGee nám pomůže rozkrýt hlubší význam těchto veršů z druhého listu Timoteovi. Ukáže, jak mohou ovlivnit náš každodenní život s Kristem.

Apoštol Pavel nás vyzývá nejen k víře, ale i k duchovní odpovědnosti. Zaměříme se důležitost správného zacházení s Písmem a jeho vliv na náš každodenní život. Společně objevíme, jak se Boží slovo může stát pevným základem našeho života.

Navážeme na minulé téma, kde jsme si připomněli tři obrazy křesťanského života – vojáka, závodníka a rolníka – a zaměříme se na jejich hlubší smysl. I když byl Pavel vězněn, prohlašuje, že Boží slovo není spoutáno, a svědčí o jeho nepřemožitelnosti. Historie ukazuje, že žádné lidské síly nezastavily šíření evangelia a výzva k jeho hlásání trvá i dnes.

Zaměříme na obraz křesťana jako vojáka, sportovce a rolníka – příměry, které apoštol Pavel použil k popisu duchovního života. Vysvětlíme si, co znamená bojovat dobrý boj víry, a jak běžet závod podle pravidel.

Tento jedinečný dopis apoštola Pavla, psaný z římského vězení, přináší naléhavou výzvu k věrnosti v kázání, vyučování a životě podle Božího slova. Budeme přemýšlet nad tím, jak může Boží slovo proměnit naše srdce a životy.

Nacházíme se v první kapitole a navazujeme na slova apoštola Pavla k Timoteovi: "Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu..." (2. Tim. 1:8) Pavel, vězněný kvůli hlásání Krista, se nestydí za evangelium – ví, komu uvěřil. Upozorňuje na rizika odpadnutí, ale i na věrnost těch, kdo s ním sdílí víru.

Apoštol Pavel, povolaný Bohem ke zvěstování života v Kristu, píše svému milovanému synu ve víře Timoteovi. Zdůrazňuje Boží zaslíbení a připomíná, že je přijímáme jedině vírou. Oslovuje Timotea s přáním milosti, milosrdenství a pokoje, čímž ukazuje jejich hluboké pouto. Vzpomíná na jeho slzy a touhu opět se setkat.

Apoštol Pavel předává mladému spolupracovníkovi Timoteovi rady ohledně vedení církve, věrnosti učení a duchovní kázně. Apoštol Pavel velice toužil, aby věřící lidé žili v plném vztahu s Pánem Ježíšem, toužil po tom, aby ho všichni lidé poznali jako svého osobního spasitele.

V závěrečné, 6. kapitole, nás apoštol Pavel provede praktickými otázkami každodenního života věřících. Zaměří se na vztahy mezi nadřízenými a podřízenými a varuje před pýchou a láskou k penězům. Jak se postavit k bohatství a bojovat dobrý boj víry?

Zaměříme na vedení církve. Budeme společně hledat, jaké principy utvářely první křesťanské sbory a jak je aplikovat v dnešním životě. Biblický text nás povede k pochopení úlohy starších, jejichž vedení má být založeno na duchovní a morální integritě.

Po teologických a organizačních otázkách se apoštol Pavel dostává k běžným vztahům mezi věřícími. Jeho pokyny zůstávají aktuální i dnes, kdy často řešíme otázku správné pomoci a odpovědnosti v rámci církevního společenství.

Zaměříme se na 1. list Timoteovi, konkrétně na 4. kapitolu od 6. verše. Apoštol Pavel zde vyzývá Timotea k věrnosti pravé nauce a varuje před falešnými učeními. Zdůrazňuje důležitost duchovního růstu, který přináší užitek nejen pro tento život, ale i pro věčnost.

Apoštol Pavel píše Timoteovi, mladému, ale zkušenému pracovníkovi v církvi, který čelí výzvám vedení efezského sboru. Dává mu konkrétní pokyny k ochraně pravého učení a správnému chování. Zmiňuje také problematiku pokrytectví a přetvářky těch, kdo vědomě překrucují Písmo.

V uplynulých dnech jsme se zabývali biskupy a diakony v církvi, dnes dokončíme 3. kapitolu. Společně budeme sledovat Pavlova slova o církvi jako sloupu a opory pravdy.

Ponoříme se do úvahy o starších v církvi a zaměříme se hlavně na postavení diákonů – služebníků v Božím díle. Písmo nám přibližuje jejich charakter, který se nemá řídit lidskými měřítky, ale Božími zásadami.

Tentokrát se zaměříme na otázku biskupství a duchovní odpovědnosti v církvi. Apoštol Pavel zdůrazňuje, že touha po této službě je krásným úkolem, ale klade na starší církve vysoké morální i duchovní nároky.

Apoštol Pavel se věnuje významu veřejné modlitby a otevře téma postavení mužů a žen v církvi. zamýšlí nad modlitbou a postavením mužů a žen v církvi. Zaměří se na to, jaký význam má podřízení, a zajímavě odkazuje až na stvoření člověka.

Minule jsme zakončili první kapitolu, v níž apoštol Pavel zdůrazňuje význam čisté víry, varuje před falešnými naukami a vyzývá k pevnosti ve víře. Tady otevřeme druhou kapitolu, kde se apoštol Pavel zamýšlí nad významem modlitby, autority a pravé víry. Ukážeme si, že Kristus je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi, který za nás dal svůj život jako výkupné.

Apoštol Pavel v této pasáži hovoří o důvěře, kterou mu Pán svěřil, a vyjadřuje vděčnost za Boží milost. Připomíná své předchozí pronásledování křesťanů a zdůrazňuje, že Kristus přišel zachránit hříšníky – což se na něm samotném projevilo jako příklad pro všechny, kdo uvěří. Zaměří se na význam služby, duchovního růstu a na věrnost v povolání.

Budeme zkoumat význam správného učení v církvi, důležitost apoštolské nauky a varování před bludy a prázdnými řečmi. Apoštol Pavel se zaměřuje na správné učení a vedení církve. Varuje před odchylnými naukami a odmítá falešná evangelia, která vedou k duchovnímu úpadku.

Autor textu, apoštol Pavel vystupuje s autoritou danou samotným Kristem, a ve svých listech klade důraz na Boží milost a ospravedlnění z víry. Přestože byl dříve pronásledovatelem církve, Boží povolání z něj učinilo jednoho z nejvýznamnějších učitelů křesťanské víry. V tomto výkladu se zaměříme na to, jak Boží milosrdenství překonává lidskou nedostatečnost a jak nás vede k jistotě spásy v Ježíši Kristu.

Otevře novou biblickou knihu. V Novém zákoně nalistujeme epištolu 1. listu Timoteovi, pastýřský list apoštola Pavla. Budeme se věnovat klíčovým tématům této epištoly a celkovému přehledu tohoto druhu dopisů adresovaných mladým kazatelům.

Jeremiášův žalozpěv nad zničením Jeruzaléma zachycuje nejen smutek nad fyzickou ztrátou, ale především duchovní rozměr této tragédie. Jde o zatvrzelost obyvatel města, kteří odmítli Boží výstrahy. Odpadnutí od Boha mělo svůj důsledek – babylónské zajetí a zpustošení svatyně.

Text knihy Pláč navazuje na rozsáhlé proroctví proroka Jeremiáše. Jeremiáš měl za úkol varovat Izrael před Božím soudem za jeho neposlušnost. I přes jeho výzvy k pokání lidé odmítli Boží slovo, což prorokovi přineslo hluboké zklamání a bolest. Kniha je prorockým nářkem nad zkázou Jeruzaléma, ale zároveň i poselstvím o Boží spravedlnosti a věrnosti.

Jeremiášovo proroctví se naplnilo s úžasnou přesností, což potvrzují i historické záznamy. Hříchy Izraele přivedly národ ke zkáze, pádu Jeruzaléma. Izrael však nezůstane zapomenut – Hospodin vysvobodí svůj lid, protože Boží věrnost zůstává. Hospodinův soud se nyní obrátí proti Babylónu, mocnosti, která se pyšně vyvyšuje. Připomeneme si, že lidská moc je pomíjivá, ale Hospodinovo slovo trvá navěky.

Boží slovo se skrze proroka Jeremiáše tentokrát obrací k národům, jež obklopovaly Izrael – od Damašku až po mocný Babylón. Teolog John Vernon McGee nám pomůže porozumět těmto proroctvím a ukáže jejich naplnění v dějinách.

V knize Jeremiáš Hospodin promlouvá skrze proroka k Moábcům, Amónovcům a Edómcům. Těmto národům, které jsou potomky biblických postav Lota a Ezaua, Bůh připomíná jejich duchovní selhání a předpovídá zánik. Odsuzuje jejich pýchu a vzpouru proti Bohu, ale zároveň nabízí naději.

Pokračujeme v putování knihou proroka Jeremiáše. Společně s teologem Johnem Vernonem McGeem se podíváme na prorocká slova, která Jeremiáš vyslovil nejen k Judejcům, ale i k Egyptu a dalším národům. Judejci doufali, že Egypt jim poskytne bezpečné útočiště před babylonskou hrozbou. Ale Boží varování ukazuje, že spoléhat na lidskou sílu je marné. A tak národy znovu čelí Božímu soudu.

V předchozích kapitolách jsme sledovali, jak se zbytek zuboženého judského lidu, zbavený domova i vedení, rozhodl hledat bezpečí v Egyptě – navzdory Hospodinovu příkazu zůstat ve zpustošené zemi a spoléhat na Jeho ochranu. Strach z Kaldejců je přiměl jednat po svém. A i zde, ve svých posledních dnech, nepřestává prorok Jeremiáš zvěstovat Hospodinovo slovo.

Posledně loučili pohledem na zničené judské království. Rozbitý Jeruzalém, vypálené domy a devastace byly důsledkem lidského hříchu. V troskách zůstali jen ti, kteří nebyli pro Babylóňany zajímaví. Král Nebúkadnesar ustanovil Gedaljáše správcem země, aby zajistil pořádek. Příběh je hlubokým svědectvím o důsledcích lidské tvrdohlavosti. Budeme sledovat další děj plný tragických intrik.

Začneme dramatickým popisem o dobytí Jeruzaléma. Bůh dal Judě více než dostatek času ke změně, ale lidé místo pokání setrvávali v pýše a modloslužbě. Lid desítky let ignoroval volání o návratu k Bohu, místo toho poslouchal falešné proroky, kteří hlásali klamné naděje. Přesto Bůh projevuje milosrdenství vůči těm, kteří mu zůstali věrní. Tyto úvahy nám otevřou prostor pro hlubší zamyšlení nad významem Božích soudů a milosrdenství v našich životech.

Prorok Jeremiáš nepředkládá jen Hospodinovo slovo, ale zároveň přibližuje dramatické historické události své doby. Nahlédneme do situace obléhání Jeruzaléma babylónskou armádou. Dozvíme se, jak prorok nesl těžké břemeno svého poslání, sledoval pád Jeruzaléma a soud nad judským lidem.

Poslechněte si poselství, které přináší kniha proroka Jeremiáše. Zavedeme vás např. k dramatu kolem Božího slova, které prorok Jeremiáš nechává zaznamenat na svitek. Přestože byl uvězněn, Boží slovo nebylo spoutáno a prostřednictvím Báruka zasáhlo srdce posluchačů.

Navzdory tragickým okolnostem obléhání Jeruzaléma a Jeremiášovu uvěznění přináší Hospodin prorokovi povzbuzení. A to nejen slib o návratu zajatců do jejich země, ale také zaslíbení výhonku z Davidova rodu – samotného Mesiáše. Bůh zde hovoří o nové smlouvě, vepsané do srdcí, kterou nezruší ani síly přírody, protože jejím garantem je sám Hospodin.

Kniha Jeremiáš se nese ve znamení smutku nad odpadnutím judského lidu od Boha. A zatímco první kapitoly zdůrazňují důsledky odvrácení od Hospodina, ty závěrečné odhalují obnovu vztahu Boha s jeho lidem. Ve své touze obnovit vztah s Izraelem Bůh dokonce oznamuje novou smlouvu, která nebude napsána na kamenných deskách jako ta Mojžíšova, ale bude vepsána přímo do lidských srdcí.

Prorok Jeremiáš nás zavede do jedné z nejsvízelnějších dob v historii Judska – do období babylónského obléhání Jeruzaléma. Prorok, vězněný na nádvoří chrámu, hlásá nejen o přicházejícím soudu, ale i o zaslíbení a obnově země pod vládou Davidova potomka. Přináší naději a jasné světlo do temnoty kolem.

Tato kapitola obsahuje dopis, který Jeremiáš adresoval Judejcům přesídleným do Babylónu za vlády krále Jójakína. Přináší zásadní poselství: přijmout Hospodinovo vedení, usilovat o pokoj v cizí zemi a plánovat budoucnost navzdory pokoření. Boží trest za nevěrnost je nevyhnutelný, avšak jeho další záměry jsou plné naděje a pokoje.

Jeremiášova prorocká služba se v této části zaměřuje na poslední varování judskéhu lidu. Líčí Jeremiášovy těžkosti, kdy byl pro své poselství označen za buřiče a rouhače. Prorok se stává hlasatelem Božího poselství nejen pro Judsko, ale i pro okolní národy. Přináší střet s falešným prorokem Chananiášem, který vzbuzuje v lidech falešné naděje na rychlé vysvobození z babylónského zajetí.

Jeremiášova varování nejsou určena jen Judsku, ale i širšímu okolí. Hřích a odvrácení od Boha měly dalekosáhlé důsledky nejen pro vyvolený národ, ale i pro ostatní národy, které pohrdaly Boží svatostí. Text začíná prorockým slovem z čtvrtého roku vlády Jójakíma, krále judského, což byl zároveň první rok vlády babylónského krále Nebúkadnesara. Upozorňujeme, že prorocká kniha Jeremiáš není řazena chronologicky, což vyžaduje pozorné studium souvislostí.

Skrze vidění dvou košů fíků ukazuje Hospodin na přicházející rozlišení mezi věrnými a nevěrnými. I zajetí v Babyloně může vést k dobru těch, kteří se k Bohu navrátí celým srdcem. „Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já jim budu Bohem.“ (Jeremiáš 24:7) Tento slib zůstává výzvou i příslibem pro každého, kdo hledá pravdu a naději v Bohu.

Sledujeme proroka Jeremiáše, pověřeného zvěstovat Hospodinova slova. Čelí nejen nepřátelství svého okolí, ale i vnitřnímu zápasu. Jeho úkol je těžký – lidé lpí na modlách, a ještě své nepravosti veřejně oslavují. Jeremiáš, zmožený tíhou okolností, podává rezignaci. Ale Boží slovo v jeho srdci je jako oheň, nelze ho umlčet.

Jeremiáš dostal pokyn, aby navštívil hrnčířův dům, kde byl svědkem jednoduchého, ale silného příkladu. Hrnčíř, jehož ruce formovaly beztvarou hlínu v krásné nádoby, symbolizoval Boží záměr s lidmi – z neposlušných a zatvrzelých stvořit vznešený národ ke své slávě. Nakonec to byl ale rozbitý džbán, který prorok použil jako symbol a varoval, že stejný osud čeká zatvrzelý národ.

Texty Jeremiáše nám připomínají, že každý náš postoj a čin nesou své důsledky. Hospodin znovu vyzývá svůj lid, aby odvrátil své srdce od falešných hodnot a vrátil se k pravdě, kterou přináší Boží zákon. Pořad nabídne pohled na texty plné napomenutí, ale i naděje, které směřují k závěru, že Hospodin je naší pevnou svatyní a útočištěm v těžkých dobách.

Jak už nás Jeremiášovo proroctví mohlo naučit, nejde o lehké čtení plné povznášejících momentů. Naopak – jde o tvrdý pohled na stav Božího lidu, který se odklonil od Božího zákona a zaplatil za to vysokou cenu. Boží lid pohrdal zákony, které měly přinést stabilitu a požehnání, a zvolil si cestu svévolné svobody a chaosu. Přesto se v této temnotě tu a tam rozzáří paprsky Božího milosrdenství.

Období krále Jóšiáše přineslo naději na duchovní obnovu judského lidu, ale jeho tragická smrt zpečetila návrat lidu k povrchnosti. Prorok Jeremiáš byl věrný hlasatel Božího slova, který se setkával s odporem i nenávistí. Jeho vlastní krajané, plánovali jeho smrt. Tato zrada ho zlomila a donutila opustit rodné město. I přes všechnu bolest Jeremiáš dál předával slovo, které volalo k pokání a věrnosti Hospodinu.

Vnoříme se do knihy proroka Jeremiáše a uzavřeme poselství pronášené u bran Hospodinova chrámu. Zamyslíme se nad obdobím reforem a duchovního probuzení za vlády krále Jóšiáše, jež bylo reakcí na nalezení knihy zákona. Jeremiášovo pokorné vyznání závislosti na Hospodinu bude připomínkou, že bez Božího vedení je cesta člověka nejistá.

Zaměříme se opět na proroka Jeremiáše, plačícího proroka, který přinášel svému lidu ostrá varování, ale také hluboké povzbuzení a výzvu k návratu k Hospodinu. Budeme sledovat pasáže, ve kterých Hospodin volá k pokání a Jeremiáš s bolestí sleduje tvrdost srdcí svého lidu. I když národ měl biblické texty, přece je v praxi odmítal. Na pozadí duchovní krize, zazní hlas Boží lásky, který není lhostejný k osudu člověka.

Kniha proroka Jeremiáše nás zavede do období těsně po nálezu knihy Zákona v chrámu. Jeremiáš jako mladý prorok volá lid k opravdovému pokání a varuje před falešným spoléháním na chrámové obřady. Král Jóšiáš, ovlivněn tímto poselstvím, se snaží obnovit vztah národa s Hospodinem, ale mnoho lidí se stále obrací k vnějším rituálům.

Uslyšíme Jeremiášovo proroctví, Izrael i Juda se zachovali věrolomně, popírají Hospodina a odmítají varování proroků. Zazní výčitka i volání k obrácení. Ponoříme se do přísného varování před duchovní zkažeností a pokrytectvím lidu, odpadnutím a důsledky v blížícím se nebezpečím z Babylóna.

Zaměříme se na proroctví z prvních let Jeremiášovy služby, kdy lid Izraele ještě neznal Hospodinův zákon a žil bez psaného Božího slova. Prorok s bolestí sleduje pohyb vojsk na severu a ohlašuje zkázu Jeruzaléma. Jeremiášova slova tehdy povzbudila mladého krále Jóšiáše k reformám, ale vnější změny chrámu a obřadů nestačily. Hospodin volá po vnitřní proměně srdcí, nikoli po povrchních skutcích.

Hospodin se přes proroka Jeremiáše snaží upozornit izraelský národ na jejich duchovní nevěru a modlářství. I když vidí nevěrnost svého lidu, stále je volá k návratu. Vybízí je, aby se zamysleli nad svým hříchem, a varuje je před morálním úpadkem. Jeremiáš připomíná, že osud jejich sousedů, které Bůh potrestal, se může týkat i jich, pokud se nevrátí k Hospodinu.

Hospodin skrze proroka Jeremiáše oslovuje svůj lid a varuje Izrael, že se od svého Boha odvrátil. Připomíná jim, jaké bezpráví spáchali a jak poskvrnili zemi, kterou jim dal. Jeremiáš popisuje duchovní úpadek, který vedl k morální krizi, a zdůrazňuje, že kněží a proroci selhali v poznání Božího slova.

Pokračujeme ve zkoumání první kapitoly proroka Jeremiáše. Hospodin posílá Jeremiáše, aby varoval lid před hříchy a modlářstvím. Toto poselství je odmítáno. Jeremiáš se cítí nezralý a nejistý ohledně úkolu, který mu byl svěřen samotným Hospodinem. Avšak Bůh mu dává vidění, jež mají Jeremiášovi sloužit jako pokyny pro jeho službu. Dostává ujištění, že Bůh je s ním a posiluje ho proti těm, kdo se mu staví na odpor.

V následujících týdnech se budeme podrobně zabývat proroctvím Jeremiáše. Dozvíme se, jak Jeremiáš, ačkoli se cítil nedostatečný a mladý, byl vyvolen Bohem, aby přinášel poselství lásky, soucitu, ale i soudů. Budeme se zabývat těžkostmi tohoto starozákonního proroka, odmítáním a osobními zraněními, kterými trpěl během své prorocké služby. Jeremiášova hloubka emocí a oddanost Bohu z něj vytvořily ideálního proroka pro tuto náročnou dobu.

Nově se zaměříme na biblickou knihu Jeremiáš, proroka, který byl vybrán Hospodinem ještě před svým narozením. Jeremiáš, kněz z Anatótu, prožil svou prorockou službu v těžkých časech, kdy Judsko čelilo zničení a babylónskému zajetí. I přes jeho tragické osudy, jako byl odpor vlastního národa a osobní utrpení, zůstal věrný svému poslání. Plný soucitu sledoval bolestné osudy svého lidu a trpěl spolu s nimi.

Zakončíme naše putování touto biblickou knihou. Zaměříme se na otázky každodenního života křesťana, na spojení víry s prací i na kázeň uvnitř společenství. Společně budeme přemýšlet nad tím, jak být světlem světu, aniž bychom zapomínali na lásku a pokoru v napomínání druhých. Apoštol Pavel přináší praktické rady pro život víry, přičemž zdůrazňuje důležitost osobní zodpovědnosti, oddané práce a příkladného chování.

V textu tohoto listu budeme sledovat Pavlův důraz na moc Božího slova a význam modlitby jako nedílných součástí křesťanského života. Dnešní verše nám připomenou, že pravá duchovní autorita nespočívá v teoretických znalostech, ale v životě žitém v souladu s Božím slovem.

Prošli jsme významné pasáže o příchodu Páně a nyní se zaměříme na Pavlovo ujištění o jistotě spasení, jeho zdroji v Božím slovu a významu posvěcení. Apoštol Pavel zdůrazňuje, že jistota spasení není založena na lidských pocitech, ale na pevné pravdě Písma. Budeme zkoumat dvě klíčové složky spasení: posvěcení, které je možné díky oběti Pána Ježíše, a lidskou odpovědnost, kterou představuje pokání a důvěra.

Tento úsek Písma se zabývá příchodem Pána Ježíše. Apoštol Pavel zde odpovídá na zmatené názory o tom, zda již Den Páně nastal, a zdůrazňuje dvě klíčové podmínky jeho začátku – vzpouru proti Bohu a odhalení Antikrista. Přiblíží, jak Duch svatý působí jako zadržující moc proti rozmachu zla, a co se stane, až bude církev vytržena. Podle Pavlových slov získá Antikrist obrovskou moc a popularitu díky klamavým zázrakům, ale nakonec bude zničen slavným návratem Krista.

Apoštol Pavel v tomto dopise oslovuje věřící v Tesalonice, kteří prožívali radostnou víru navzdory protivenstvím. Jejich životní svědectví bylo inspirací pro široké okolí, a přesto musel Pavel jasně hovořit i o závažných tématech, která měla věřícím pomoci pochopit Boží pravdy. Zvláštním důrazem této epištoly je Pavlova výzva k bdělosti vzhledem k příchodu Páně, který přináší dvě tváře: radostnou naději pro Boží děti a tragické důsledky pro ty, kdo odmítli Krista. Dnes si na základě Pavlových slov uvědomíme, že peklo není mýtus, ale realita.

2. list Tesalonickým, napsaný kolem roku 52–53 n. l., reaguje na otázky a obavy věřících z Tesaloniky, které přinesly falešné zprávy o Kristově druhém příchodu. Apoštol Pavel objasňuje, že čas Pánova návratu ještě nenastal, a přináší ujištění, že Boží soud přijde ve spravedlnosti. Ve svém dopise klade důraz na víru, lásku a vytrvalost i ve chvílích pronásledování a utrpení.

Společně s teologem Johnem Vernonem McGeem se ponoříme do textu plného praktických rad pro život jednotlivců i společenství církve. Apoštol Pavel zde mluví o tom, jak usilovat o dobré vztahy a jak svými postoji a činy přispět ke vzájemné harmonii. Budeme přemýšlet o tom, proč je důležité hledat příčiny v jednání druhých a jak na ně moudře reagovat. Uslyšíte výzvu abychom se radovali, v modlitbách neustávali, a za všech okolností děkovali. Uvidíme, jak tyto jednoduché, ale mocné principy mohou proměnit naše životy.

Teolog John Vernon McGee nás provede bohatstvím Pavlových slov, která zvou věřící k bdělosti, střízlivosti a víře. Pořad se zaměří na klíčové momenty, kdy Pavlovy povzbudivé rady čelí obavám věřících z církve v Tesalonice z budoucího příchodu Páně. Prozkoumáme, proč se věřící nemusejí bát, a jak Pavlova rada „nespěme jako ostatní“ vybízí k aktivnímu a posvěcenému životu. Církev totiž není jen shromáždění, ale živý organismus, kde je každý povolán ke spolupráci a službě.