Nedávno odvysílané pořady

Jedním z prvních Božích příkazů při stvoření světa bylo, aby člověk vládl nad zemí. Toto povolání nebylo pro některé vyvolené, ale pro celé lidstvo. Tedy týká se i každého z nás. Co z toho vyplývá? Nechme se Biblí inspirovat v pořadu Kudy kam, k jehož poslechu pozve Kateřina Fridrichová.

Vševědoucí Bůh klade otázky… Znamená to snad, že něco neví? To asi ne. Co tedy sleduje, když se na člověka ptá? Některé důležité principy Božího jednání s lidmi ilustruje nejen na zkušenosti proroka Jeremiáše důstojník Armády spásy Petr Janoušek.

„Bůh mi řekl a já v tom mám pokoj.” Bible vypráví řadu příběhů, kdy k člověku osobně promluvil Hospodin a je plná zaslíbení, že se to bude dít. Poselství přímo pro daného člověka… Proč i sám Ježíš připomíná, že “svědectví dvou osob je pravé”? Jakou roli mají ostatní při rozlišování, zda slyšíme opravdu Boží hlas - i o tom bude řeč v pořadu Kudy kam se seniorem církve Křesťanská společenství Markem Prosnerem.

„Vejděte těsnou branou,“ vybízel Kristus Pán. „Prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby, těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu.“ Mnozí se od té doby bojí, jestli tou úzkou branou projdou, přičemž mají za to, že to předpokládá neselhat, neudělat chybu, dodržet všechno, co se dodržet má. Je to tak správně? Jestli ne, jak tomu Kristovu obrazu rozumět? A k čemu nás ve skutečnosti vede? O známém podobenství dvou bran či cest a o jeho poselství s Petrem Rausem.

Svoboda je obrovský dar milosti, který dostává každý křesťan. Je to však také obrovská odpovědnost. Umíme s ní zacházet? Co je to vlastně svoboda? Jak s ní mám naložit a proč zrovna svoboda je tak důležitá? Nad těmito a dalšími podobnými otázkami přemýšlejte s Petrem Janouškem.

Jednou ze základních biblických pravd, které se týkají lidí je, že jsou stvořeni jako Boží obraz. Týká se to našich vlastností jako jsou rozum, vůle, osobnost nebo jde o něco jiného? A co to pro nás znamená v našem každodenním životě ve vztahu k jiným lidem? Že to všechno souvisí s příkazem nebrat Boží jméno nadarmo, dokládá Kateřina Fridrichová.

“Nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.” V příběhu o Lazarovi o boháčovi Ježíš vyslovuje alarmující tvrzení na adresu lidí, kteří znali Mojžíšův zákon - tedy věřících. Jak se vystupuje z vlastního přesvědčení? A proč vlastně? Není ochota dát se přesvědčit slabostí? K hloubání pozve host Lídy Matuškové, senior Křesťanských společenství Marek Prosner.

„Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím.“ Podivná slova apoštola Pavla v nás nejspíš vzbuzují mnoho otazníků. Jak to vlastně je s křesťanskou svobodou? A jak jsme odolní vůči názorům ostatních? Jsme vždycky a zásadně proti? Nebo naopak potřebujeme všem vyhovět? O svobodě a svázanosti s Petrem Rausem.

Světlo a temnota jako dva vzájemně se vyučující životní principy a sféry. Žijte jako děti světla, nabádá apoštol Pavel své čtenáře v páté kapitole listu Efezským. Jak tato metafora pomáhala životu křesťanům v prvním století a jak může pomoci nám ve století jednadvacátém? K hledání odpovědí zve kazatel René Drápala.

Šaty prý dělají člověka. Že mezi tím, kdo jsme a jak působíme navenek, existuje úzká souvislost a mnohovrstevnatý vztah, odhaluje nejen lidové rčení, ale také metafora, kterou apoštol Pavel vložil do 4. kapitoly listu efezské církvi. Co to znamená vysvléci starého člověka a obléci nové lidství? V seriálu, vycházejícím z novozákonní epištoly Efezským, pokračuje kazatel René Drápala.

Jak chutná a vypadá zralý lidský život? A proč bychom si měli vážit opravdové lidské dospělosti ve společnosti, která se upíná k ideálu věčného mládí či možná dokonce dětinství? V kontextu čtvrté kapitoly listu Efezským povede společné uvažování kazatel Církve bratrské René Drápala.

Modlitbu, která je zároveň prosbou adresovanou Bohu a zároveň výzvou k člověku, aby neustrnul na místě a nespokojil se s povrchností, najdeme ve 3. kapitole dopisu apoštola Pavla do efezské církve. Co znamenalo pro lidi v prvním století vydat se na hloubku? A co to může obnášet pro nás v 21. století?