Nedávno odvysílané pořady

Čeká nás další vyprávění z příběhu o pasáčku Asafovi. Nad Betlémem pokojně svítí hvězda oznamující narození nového krále. Ale v Elíabově srdci pokoj není. Jeho zlý plán na zradu malého krále byl zmařen. Nebezpečí ale na děťátko číhá dál.

Kdo umí počítat a psát, mohl dříve dělat písaře. Jeden takový se objeví i v našem příběhu. A počítání bude důležité. Jen kdyby za písařem nesměřovaly kroky proradného Elíaba. Ještě že ho sleduje pasáček Asaf.

Minule jsme opouštěli zlomyslného Elíaba v okamžiku, kdy se rozhodl zradit nedávno narozeného Spasitele. Kroky Elíaba zavedou do nedalekého městečka Betléma, dnes podivně pustého. Pasáček Asaf má ale o narozené děťátko strach a chce mu pomoct.

Už týden sledujeme příběh malého pasáčka Asafa, který dostal od anděla kouzelnou olivovou větvičku s plody. Pokaždé když plod zasadí do země, zázračně vyroste stromek. Tentokrát to bude skutečně v pravou chvíli.

Je tu připravené pokračování příběhu o pasáčku Asafovi. Minule byl Elíab pěkně zlomyslný. Má tvrdé srdce plné zloby a zášti. Bude se chovat stejně i dál?

Minule se pastýři v betlémském chlévě setkali se Spasitelem. Jen Elíab chyběl. Kdo se setká s Ježíšem, začne se měnit k lepšímu. Uvidíme, s jakou se k ovcím vrátí naši pastýři. Zdá se, že budeme sledovat, co betlémské kopce ještě neviděly a neslyšely - že by se k sobě drsní pastýři začali chovat lépe?

Co kdybyste večer potmě bez osvětlení měli jít ven? To by se člověku moc nechtělo. Jenže co kdyby vás anděl poslal podívat se na právě narozeného Spasitele? A navíc byste jako dárek nesli holubičku a na nebi by jasně svítila zářivá hvězda. To přesně zažil i náš hrdina pasáček Asaf a noc už nebyla nocí.

Minule jsme slyšeli, jak na Asafa ostatní pasáčci svedli své neplechy. Od jejich vůdce, hrubého Elíaba, má Asaf nakázáno přivést všechny rozuteklé ovce zpět. Asaf má ovečky rád a jeho láska mu pomůže nejen sehnat ovečky zpět, ale také se jít podívat za nově narozeným dítětem. O tomto děťátku dokonce zpívali i andělé.

Vstoupili jsme do období adventu. Otevřeme knížku o pasáčku Asafovi a ocitneme se pod širým nebem u pasáčků a oveček. Pokojné vysedávání na pastvě to ale nebude. Když se stádo ovcí díky legraci pastýřů rozuteče, Asaf má za úkol sehnat ovce zpět. Jak si takový malý hoch poradí?

Naposledy se dnes vypravíme za růžovými slony do mateřské školky. Napřed ale jedna otázka: jaké to je, když jste nemocní? Mít teplotu, rýmu, kašel, ležet v posteli, to je nepříjemné. To nebaví ani děti ani dospělé a ani slony. Když totiž přijde zima a je sníh, je třeba se dobře oblékat, a to platí zvláště pro slony, kteří jsou zvyklí na teplé podnebí.

Chodíte rádi na dětskou narozeninovou oslavu? Na oslavě bývá dort, spousta dobrot, nafukovací balónky, hrají se hry a oslavenec dostává dárky. Bez dárku přijít na oslavu nejde. To ví děti i růžoví sloni. Však oni něco vymyslí!

V tomto povídání budeme mít podzimní den. Vybavíte si, jaké jsou podzimní barvy? Hnědá, červená, žlutá, oranžová... A také se na podzim s oblibou pouští draci. Dovedete si představit, že by v oblacích létali vedle draků i sloni?

Seznámili jsme se s růžovými slony, co bydleli v mateřské škole. Dnes se za nimi vydáme podruhé. Školka je vždy plná dětí a legrace. Jsou ale dny, kdy do školy děti nepřijdou. Tohle však pro není nic slony, oni chtějí být s dětmi.

Holčičky a kluci, jaké obrázky máte na pyžamu nebo noční košilce? Elsu? Tlapkovou patrolu? Spidermana? Kočičky? Dnešní nová večerní pohádka nás zavede do mateřské školky za růžovými slony na pyžámko Magdalénky. To se děly věci!

Rozloučíme se s knížkou Magdaleny Wagnerové. Poštolku Libuši a její kamarádku Aničku čeká poslední společný příběh. Loučení nemá nikdo moc rád - když máme opravdu dobrého kamaráda, je nám líto, že už se třeba dlouho neuvidíme. Odstěhuje se a nebo se s ním seznámíte někde na prázdninách, a přitom jste každý z jiného města. A právě loučení čeká i naši hrdinku Aničku.

V našem vyprávění se Anička už nějakou dobu stará o poštolku Libuši. Chová ji na balkóně. Seznámila s ní maminku i tátu, ale vůbec netuší, že příjezdem dědečka bude málem ohrožena svoboda její ptačí kamarádky.

Možná, že někde ve vaší blízkosti žije člověk, kterému byste se najraději vyhnuli nebo ho vůbec naznali - na každém vidí chyby a pořád jenom nadává. a kritizuje. Jsou to často lidé, kteří sami bývají nespokojení. Jenže jak si s takovým člověkem poradit? Poslechneme si, jak si s jednou takovou nepříjemnou paní poradil pan Forejsek.

I v dnešním povídání se potkáme s Aničkou a její ptačí kamarádkou poštolkou. Taky se rádi díváte na ptáky, jak bezstarostně poletují, sem tam něco sezobnou a očividně mají radost z každého dne? Ale honem do další kapitoly knížky Pohádky pod polštář. Minule poštolku na balkoně přijala maminka, ještě zbývá, co tatínek.

Minule se v Kanafásku holčička Anička skamarádila s poštolkou a dokonce jí dovolila udělat si u nich doma na balkóně hnízdo. Měla ale pořád obavy, co na to řekne maminka. Maminky mívají někdy dost starostí, a tak pro některé nápady svých dětí nemusejí mít pochopení. Jako maminka z dnešního povídání.

V dnešním příběhu se Anička setká se zajímavým ptákem - s poštolkou. Možná jste ji někde na poli také zahlédli. Není to žádný malý ptáček, i když mezi dravci patří k těm menším. V Bibli zmínku přímo o poštolkách nenajdeme, ale píše se tu o jiném druhu dravce - o orlovi: "Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení." (Izajáš 40:31) Pán Bůh nám nabízí něco úžasného - když mu budeme věřit a říkat mu o všech svých starostech, najednou nám může být tak lehko, že si budeme připadat jako ptáci – jen vzlétnout.

Někdy se stane, že nás přepadne podivný pocit. Má jen čtyři písmena, ale úplně to stačí na to, aby nám vklouzl do života. Ten pocit má jméno NUDA. Nic se nám nechce, nevíme, co bychom dělali, nic nás nebaví a vůbec všechno je otrava. Uvidíme, jak si s nudou poradí naše kamarádka Anička. Zastihneme ji v čase krátce před Vánoci.

Když doma dostanete se sourozenci nějaký úkol, často se stane, že někdo je s prací hotov dřív. Může si pak spokojeně sednout a radovat se, že už to máte hotovo. No a pak je tu ještě jedna možnost - zvednout se a jít těm ostatním pomoci, aby i oni měli dřív hotovo… Totiž Bible staví nad spravedlnost ještě něco důležitějšího - je to láska. A tak to bylo i v předvánočním čase v rodině Aničky.

Někdy se nám nechce poslechnou dobrou radu nebo hlas našeho svědomí a děláme si, co chceme. Velice často se z toho vyklube nějaká nepříjemnost, o kterou vůbec nestojíme. Jenže - máme, co jsme chtěli. Díky takové situaci ale většinou zmoudříme a příště si už dáme pozor. Mám takové tušení, že něco podobného čeká i Aničku…

Už jste se jistě potkali s nějakým bacilem. S malinkým organismem, který způsobuje nemoci. Běhá jich kolem nás pořád spousty, a proto máme jíst hodně vitamínů, abychom se proti bacilům uměli dobře bránit. Děti v dnešní pohádce si s nimi poradí velice dobře. Já vám to samozřejmě neprozradím, ale řeknu vám, že kdo to s námi nemyslí dobře, je lépe se mu vyhnout velkým obloukem.

Máte takový zvyk, že se často ptáte a dozvídáte se nové věci? Něco vám povím. Tak přesně tohle je zvídavost - touha poznávat a porozumět světu kolem nás. Kdo je zvídavý, brzy pochopí, jak dobře Bůh stvořil svět a taky, jak moc nás Pán Bůh má rád. Ale zvědavost, to je přece jen trošku něco jiného. Zvědavost je, když naše zvídavost začne být těm druhým nepříjemná. Když třeba strkáme nos do věcí, po kterých nám nic není. A právě o té zvědavosti bude dnešní Pohádka pod polštář.

Minule jsme si povídali o tom, že člověk není rád dlouho sám a že potřebujeme nějakého blízkého člověka. Najdeme o přátelství něco v Bibli? Jasně, že ano. Třeba tento verš v knize Přísloví "Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král." Je to vlastně rada pro to, jak získal dobrého kamaráda - mít čisté srdce a ušlechtilé rty. A o tom je i další pohádka.

Máte rádi samotu? Možná někdy ano, když se člověk zabere do nějaké hry, zahloubá se do napínavé knížky nebo si třeba lepí modely. Ale po takové chvíli samoty jsme všichni rádi, když můžeme přijít mezi lidi. Nebo když máme aspoň jednoho člověka na blízku. Jsme tak stvoření, abychom žili společně a pomáhali si. Pojďme se podívat za panem Forejskem. Zdá se, že už ho mládenecká samota taky omrzela…

V Pohádkách pod polštář nám do pětice prstů na ruce pana Forejska chybí ještě malíček - skromný a dobrotivý prst. Víc vám neprozradím, ale přidám verš z Lukášova evangelia: „Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké." (Lukáš 16:10) Ten, kdo umí být vděčný a radovat se z drobností a maličkostí, ten je většinou rád na světě. A takovému taky Pán Bůh přidává k těm maličkostem i velká požehnání. Na rozdíl od toho, když někdo pořád brblá a není s ničím spokojený, bude nadávat, i kdyby mu Pán Bůh poslal královské dary. Co říkáte, kterou cestu byste si vybrali vy?

Čeká na nás dobrodružství, které zažije prst Prsteníček. A ten je, jak známo, veliký parádník. Na tom jistě není nic špatného být učesaný, upravený, v čistých pěkných šatech. Problém nastane tehdy, když to začneme přehánět – trávíme spoustu času před zrcadlem zkoušením účesů a nebo přemýšlením, co na sebe a jak vypadáme. Něco vám prozradím – tím nejkrásnějším šperkem – a to platí pro holky i pro kluka – je úsměv.

Možná, že následující verš jste už někdy slyšeli: „Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Lukáš 14:11) Tento verš nám odkrývá pravdu o tom, jak dopadnou náfukové a lidé, kteří se nad druhé povyšují. Něco takového se stalo i dalšímu prstu pana Forejska – prostředníčku.

Už potřetí budeme číst z Pohádek pod polštář - na řadě je Ukazováček. Taky vám někdy dospěláci říkají: "Neukazuj, není to slušné!?“ Myslím, že není nikomu příjemné, když ukazujeme na jeho chyby, i kdyby to nebylo zrovna prstem, ale třeba nějakými škaredými slovy nebo posmíváním. V biblické knize Přísloví 9:12 se píše: „Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš." Tato věta mluví úplně jasně - každý posměváček na své pošklebování brzy doplatí - obrátí se proti němu. Však také i v naší pohádce dostane namyšlený Ukazováček za vyučenou.

V dnešním vyprávění z knihy Pohádky pod polštář se bude závodit o ceny. Chci vám připomenout jeden verš z Bible, kde se o závodění taky mluví: "A kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel." (2 Timoteovi 2:5) Opravdu to není věta z nějaké sportovní příručky, ale z Bible! Toto sportovní pravidlo totiž platí i v normálním životě; pravidla se musí dodržovat, aby všem bylo fajn: ve školce, ve škole, při hraní her, i třeba doma. Jak to ale dopadne, jestliže má pravidla dodržovat palec z ruky pana Forejska, vám poví naše druhá pohádka.

Otevřeme novou knížku, která už svým názvem povede k dobrému usínání. Ale ještě než se začteme do Pohádek pod polštář, vytáhneme zpod polštáře, z knihovny nebo ze šuplíku Bibli a najdeme jeden zajímavý verš. Zní takto: „Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou jen k hádkám." (2. Timoteovi 2:23) Kdo by to neznal: hádky, spory a nedorozumění. Velice často se potkáme s někým, kdo má jiný názor než my nebo se mu líbí něco jiného nežli nám. Jak to správně řešit? V naší první pohádce dojde také k nedorozumění a bude třeba se domluvit. Jak to prsty pana Forejska zvládnou?

Je tu závěrečné čtení dobrodružného příběhu. Po několik týdnů jsme se ocitali v roce 303 v hlavním městě velké říše, v Římě za vlády císaře Diokleciána. Sledovali jsme dobrodružství tří kamarádů, které začalo na římském Fóru ukradeným amuletem a zavedlo nás až do podzemí Kolosea a do katakomb za městskými hradbami. Paulus požádal Maxima, Tita, Agila a Lucii, ať ho s Viktorem zanechají u cesty. Říkal, že se o něj Pán Bůh postará. Agiles ho raději zpovzdálí hlídal - přece jen Viktor byl pouličním zlodějíčkem. Maximus musel čekat tři dny, než se Agiles vrátil a vyprávěl, co při sledování Paula a Viktora viděl.

Vydáváme se do roku 303. Pro křesťany to nebyly lehké časy. Náš dobrodružný příběh spěje do finále. Maximus, Titus, Agiles a Lucie dopravili Paula i se zajatým Viktorem za hradby Říma na místo katakomb. Chtějí ho předat do péče jeho přátel, křesťanů. Toho večera ale došlo na příkaz císaře Diokleciána k zátahu. Jak to s nimi bude dál?

Starověký Řím roku 303. Snadný úkol dopravit zachráněného muže za jeho spolubratry ve víře se v případě tří kamarádů změnil ve velké dobrodružství. Bodejť, když jim je na stopě banda zlodějů i římští vojáci. Konečně to ale vypadá, že vše klapne. Dobrodružné vyprávění nás zavede do nelehké doby prvních křesťanů.

Nacházíme se ve starověkém Římě roku 303. Minule jsme sledovali, jak se hlídkující voják nechal ošálit a k překvapení Maxima i Agila jejich nosítka i s doprovodem pustil, ať jedou dál. Někdo je ale stále pronásleduje. Vůdce bandy zlodějů, Fulgur, je krutý. Není radno dostat se mu do rukou. Na slabším si vybije vztek. Svou sílu a převahu člověk může zneužít. Sílu je ale možné použít i k dobrému - třeba k ochraně před pronásledovatelem.

Našim hrdinům, kamarádům Maximovi, Titovi, Agilesovi a Lucii, jejich plán na záchranu Paula celkem vychází. Titus sehnal nosítka, pravda k nenápadnosti mají dost daleko, ale přece jen jsou to nosítka, ve kterých mohou ještě slabého Paula dopravit ven z Říma ke katakombám. Pak je ale zastavil hlas hlídkujícího vojáka. A jéje. Co teď?

Tři kamarádi Maximus, Titus a Agiles spolu s Lucií pomohli staršímu křesťanovi Paulovi. Zachránili ho z kobky Kolosea, ošetřili a teď se ho snaží nenápadně dostat v nosítkách ven z města Říma za jeho spolubratry do katakomb. Na dnešní večer ale císař nařídil zátah na všechny vyznavače Krista. Nebezpečí se stupňuje. Do děje se přidá i vůdce bandy zlodějů z Kolosea, nelítostný a krutý Fulgur.

Čteme dobrodružné vyprávění, ve kterém se dostáváme do Říma roku 303. Vyznávat víru v Ježíše Krista, být křesťanem, znamenalo v té době počítat s nepříjemnostmi a pronásledováním. Maximus, Lucie ani Agiles chtějí pomoci jednomu nemocnému křesťanovi dostat se k jeho spolubratrům ve víře za hradby města Řím. Kleopatřina nosítka s našimi hrdiny míří na jih Říma k cestě, které se říká Via Appia. To je velmi stará a známá cesta. Kdysi vedla z Říma téměř 600 km až do přístavního města Brindisi a byla klíčová pro obchod i politiku země. I když se do dnešní doby dochoval pouze její zlomek, procházka po ní je mimořádným zážitkem, který vás přenese časem do dob slávy starého Říma.

Minule jsme naše hlavní hrdiny, kamarády Maxima, Tita a Agila, opouštěli ve chvíli, kdy se domluvili, že prohledají Kornéliův dům. Jestli Paulus razii vojáků přežil, musí ho dopravit k jeho spolubratrům křesťanům do katakomb. Ti už by se o něj postarali. Jenže jak ho tam nenápadně dostat? Vždyť je nemocný a slabý jako moucha. Titus se vydal pro nosítka. Agiles, Maximus a Lucie se vydali do Kornéliova domu. Nevědí, jestli Paulus přežil.

Čteme příběh z časů starého Říma. Kornéliův dům prohledali vojáci. Titus a Maximus stihli utéct na střechu. Nemocný Paulus se dokázal jen sesunout pod postel a modlil se. Vojáci ho zázračně nenašli. Celý tento dobrodružný příběh začal na římském Fóru, hlavním náměstí, kde malý zlodějíček Viktor ukradl Titovi přívěšek. Kdyby jen Viktor tušil, co mu to přinese za problémy. Ponořme se i my do dobrodružství v ulicích hlavního města.

Opět nás čeká výprava do časů starého Říma. Hlavní hrdinové, kamarádi Maximus, Titus a Agiles, se rozdělili. Titus s Maximem zůstali v Kornéliově domě a hlídají nemocného a slabého Paula. Lucie s Agilem se vydali do katakomb, kde křesťané pohřbívají své zabité spolubratry. Lucii trápí, jestli je její pán Kornélius řádně pohřbený. Lucie je už klidná, upokojená. Zato Titus a Maximus zažijí v Kornéliově domě horké chvíle.

V Koloseu zemřel pro svou víru v Krista starý Kornélius, Luciin pán. Lucie by se ráda ujistila, že je jeho tělo řádně pohřbené. Agiles ji doprovází za hradby Říma do katakomb. Na pohřebišti potkali starého slepce. Na žádost, jestli neví, kde Kornélius leží, je slepec Augustus vedl přes nekropoli až k chodbě vedoucí do podzemí Narazíme také na zlodějskou bandu schovanou v podzemí Kolosea, které pevnou rukou vládne Fulgur.

Jsme za polovinou příběhu. Děj se odehrává v městě Řím před mnoha staletími, kdy byli křesťané pro svou víru pronásledováni. Hlavní hrdinové, kamarádi Maximus, Titus a Agiles, zachránili z podzemí Kolosea starce. Teprve pak zjistili, že se jedná o křesťana. Stařec se v péči Lucie zotavuje. Lucie odešla v doprovodu Agila do katakomb. Starce hlídají Titus a Maximus.

Kamarádi Maximus, Titus a Agiles zachránili vězně. Je čas se opět podívat do podzemních míst Kolosea, kde se zabydlela Fulgurova banda zlodějů. Vydáme se ke katakombám. Víte, co to byly katakomby? Byly to takové podzemní hřbitovy. Pohřebišti se také někdy říká nekropole. Za městem Řím vznikaly podzemní chodby, někde až v pěti patrech nad sebou, a ve výklencích ve stěnách byli pohřbíváni zemřelí. V křesťanských katakombách vznikaly i větší prostory pro bohoslužbu a stěny byly zdobeny malbami i reliéfy. V Římě je známo mnoho komplexů katakomb.

Vydejme se o mnoho století zpět až do roku 303. Kamarádi Maximus, Titus a Agiles při pátrání po zlodějíčkovi zjistili, že se v podzemí Kolosea zabydlela banda. Z jedné z kobek pro vězně zachránili muže v zuboženém stavu. Donesli ho do domu k Lucii. Až tam si uvědomili, že jde o křesťana. Šéf bandy se to dozvěděl.

Čteme z velmi dobrodružné knížky. Pojďme se opět ponořit do starověkého města Řím. Titus, Maximus a Agiles zachránili z podzemní kobky Kolosea zuboženého vězně. Přinesli ho do domu k Lucii a zjistili, že je křesťan.

Čteme napínavý příběh. Děj se odehrává ve starověkém Římě za časů vlády císaře Diokleciána. Byla to doba, kdy byli křesťané pronásledováni. Kvůli tomu, v jakého Boha věří, se mohli dostat do velkých problémů. Dokonce jim hrozilo vězení a smrt. Maximus, Titus a Agiles našli v podzemí Kolosea zuboženého vězně a dopravili ho do domu k Lucii. Až tam jim došlo, koho to vlastně zachránili.

Při pátrání po lupičské bandě schované v Koloseu narazili Maximus, Titus a Agiles na zbědovaného vězně. Rozhodli se mu pomoci, a také to udělali. Společně se postavili čelem neznámému nebezpečí a byli připraveni bojovat za svobodu nevinného.

Příběh ze starověkého Říma pokračuje s kamarády Maximem, Titem a Agilem. Nejdříve se ale podíváme do domu senátora Julia Claudia, kde bydlí i jeho syn Maximus. Ten se ale teď nachází v podzemní kobce Kolosea. Spolu s Titem a Agilem tam našli zbědovaného vězně.

Jsme ve starověkém Římě. Titus narazil ve smradlavé podzemní kobce Kolosea na přízrak. Co to bylo? Podíváme se také do Kornéliova domu za Lucií, která je smutná a vzpomíná na svého křesťanského pána. Vždyť Ježíš slíbil svým následovníkům, že je nikdy neopustí a provede je všemi těžkostmi.

Výprava do starověkého Říma pokračuje dalším dobrodružstvím. Titus a jeho dva kamarádi jsou zlodějíčkovi i celé lupičské bandě na stopě. V kanálech potkají krysy a musí se bránit. Jeden z kamarádů spatří přízrak!

Jsme ve starověkém Římě, v čase vlády císaře Diokleciána. Tři kamarádi, Maximus, Titus a Agiles, pátrají po bandě zlodějů. Dostanou se do potyčky s hlídkou vojáků a jeden z kamarádů je zraněn. Co bude dál?

Jsme v napínavém příběhu z doby starověkého Říma. Tři kamarádi, Maximus, Agiles a Titus, jsou na stopě podivné bandy, co se usídlila v podzemí Kolosea. Jenže jak se k nim nepozorovaně dostat? Titus si vzpomněl, že kromě obvyklých vchodů vedou do Kolosea i vodní kanály.

Dnes nás čekají tři krátké kapitoly z knížky Přízrak z Kolosea. V příběhu se dostáváme do jeho spletitého podzemí. Maximus, Titus a Agiles sem pronásledovali zloděje. Narazili na nebezpečnou bandu. Vypravíme se také za Lucií, se kterou jsme se setkali na začátku příběhu. Byla otrokyní u laskavého pana Kornélia. A do třetice se podíváme za zlodějíčkem Viktorem. Dostal za úkol najít ty tři kluky!

Dobrodružný příběh trojice kamarádů se odehrává ve starém Římě v roce 303. Maximus, Agiles a Titus se při pronásledování zloděje přívěsku dostali k úzkému ústí chodby, která vedla do útrob spletitého podzemí Kolosea. Vklouzněme tam za nimi.

Potřetí se vypravíme do starověkého Říma, do časů vlády císaře Diokleciána. V minulém čtení jsme se seznámili se třemi sympatickými kluky - malý chytrý Maximus, jeho velký silný otrok Agiles a upovídaný pověrčivý Titus. Opustili jsme je na hlavním náměstí, kterému se říkalo Fórum, ve chvíli, kdy Titovi ukradl zlodějíček jeho amulet. Tohle jen tak nenechají!

S novou knihou jsme se přenesli do starověkého Říma, do časů vlády císaře Diokleciána, kdy být křesťanem znamenalo počítat s pronásledováním. Minule jsme se seznámili s Lucií, která sloužila v domě laskavého pana Kornélia. Kornélius byl křesťan, vojáci ho kvůli jeho víře odvedli kdovíkam. Dnes potkáme další hrdiny příběhu, tři kamarády.

S novou knihou se přeneseme do starověkého Říma. Do časů, kdy být křesťanem znamenalo počítat s pronásledováním, kdy svědčit o Bohu bylo nebezpečné. Ocitneme se v roce 303 v hlavním městě velké říše, v Římě za vlády císaře Diokleciána. Na dveře domu buší vojáci, Kornélius starý laskavý a vážený úředník, ale křesťan, otevírá. Vojáci prohledávají dům - hledají knihy o Ježíši Kristu. Tím začíná dobrodružný příběh tří kamarádů, který zaujme nejen mladé posluchače.

Příběh Kateřiny, dcery myslivce, co bydlí v hájovně a v lese je jako doma, nás zavede mezi různá zvířátka. Na jejích toulkách lesem potkáme spoustu zvířat: pavouka, dudka, veverku, laňku, lišku, vřetenušku, králíka… Těch zvířat ale bylo! Dnes se s ní posledním vyprávěním rozloučíme.

Jaký je největší strom ve vašem okolí? Není to náhodou dub? Jak se pozná dub? Má listy samou zatáčku a rostou na něm žaludy. Vyšplhejme spolu s Kateřinkou, mysliveckou holkou, do koruny jednoho věkovitého dubu.

Různými mouchami a muškami se to ve vzduchu jen hemží. Tak pojďme spolu s Kateřinou, co má ráda všechno živé, chvíli pozorovat jednu výjimečnou mušku. Má tak zářivou barvu! Připomene nám to mimochodem jednu důležitou věc.

Veliké pozdravení teď patří všem dětem. Začíná Kanafásek. Opět tu najdete porci Uslyšíte vyprávění o Kateřince, myslivecké holce, která poznává les a tvory, která v něm žijí. Narazí také na tvory, netopýry, kteří mají raději tmu než světlo. Jak mohou vidět na cestu?

Stalo se vám někdy, že jste chtěli vypadat jako někdo jiný? Třeba mít dlouhé světlé vlasy jako vaše kamarádka? Nebo být stejně vysoký jako váš kamarád? Někdy se tím může člověk pěkně trápit. A nejenom člověk. Vypravíme se za motýlem, co nevěděl, kým vlastně je. Potřeboval zjistit, že má být sám sebou.

Opět se vypravíme do lesa. Průvodcem nám je myslivecká holka Kateřina, co má zelenou krev. Je dcerou myslivce a v lese je jako doma. Tentokrát narazí na velmi zvláštní zvíře, na bílou srnku.

Ve vyprávění potkáme plcha. Co je to plch? Je to drobný hlodavec. Nejčastěji u nás z plchů narazíte na plšíka lískového. Je rezavý a vypadá jako drobná myška, jen ocásek má chlupatý. Plch z našeho vyprávění, se kterým se setkala myslivecká holka Kateřince byl velice zvědavý.

Sledujete rádi svět kolem vás? Co zajímavých věcí je tu k vidění! A je pravda, že všemu nemůžeme rozumět a musíme se někoho zeptat. Však to znáte: Proč? A jak? Vysvětli mi to a to… Otázky jsou moc prima a jsou velmi důležité. Občas se člověk při odpovídání na ně zapotí. A přesně to se stalo i myslivecké holce Kateřince.

Připomeňme si jeden verš z Bible. V knize Přísloví se píše, že mnohomluvnost nebývá bez přestoupení. Jinými slovy: Když má někdo mnoho řečí, přináší to často trápení. A to i v lese. Zvlášť když se do řečnění dá zajíc, který neví, kdy přestat. Podaří se myslivecké holce Kateřince zajíce napravit?

Opět zamíříme do lesa. A říká se, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Lidé se někdy bojí toho, co neznají. Jenže Kateřina je v lese jako doma, vlastně ona je v lese úplně doma. Bydlí totiž v hájovně a je dcerou myslivce. Ta zná les jako své boty. Ta se jen tak něčeho nelekne.

Naše tělo má úžasnou vlastnost, že rány a zranění hojí. Jsou ale rány, které se sice zahojí, ale zůstanou po nich jizvy. Možná máte také nějakou jizvu. Jizvy dovedou vyprávět příběhy. Dnes si poslechneme ten Kateřinky.

Jsme v příběhu o myslivecké holce Kateřince a jejím zkoumání lesa. Dnes si popláčeme a pěkně nahlas! Každý někdy plakal a potřeboval utěšit. I červená muchomůrka v lese. Jak se utěšuje ubrečená muchomůrka? Dobře poslouchejte.

Pozorovali jste někdy mravence? Určitě ano. Dokonce je to moc užitečné pozorování. Všimli jste si jistě, jak mravenci stále někam ťapkají a cupitají. Odkud a kam vlastně? Vypravme se teď s Kateřinkou do lesa na jednu mravenčí cestičku.

Kateřina je v lese jako doma, vždyť jejím tátou je myslivec. Rodiče bývají občas roztržití a nedávají pozor. Děti se jich něco ptají a dospělí odpoví, ani o tom nepřemýšlí. Nedivme se, opravdu mají mnoho starostí. Ale někdy se z toho může zrodit i legrace. Však si to poslechněte.

Je připravené další vyprávění o myslivecké holce Kateřince. Vypravíme se s ní k rybníku. Pozorovat kachny je krásné, ale Kateřinka tam zamířila z jiného důvodu. Jakého? Dozvíte se to.

Máme nachystané další vyprávění z lesa. Dnes bude plné zpívání. Když se s Kateřinkou vypravíme do lesa, zaslechneme, jak je do zpěvu jednomu konkrétnímu ptáčkovi.

Co je lepší - říci pravdu nebo někoho potěšit? Nelehká otázka. Možná bychom spíš řekli, že je pěkně těžká. Však ji také v našem vyprávění bude s Kateřinkou řešit celý les.

Je tu opět povídání o myslivecké holce Kateřince. Vezme nás do lesa na setkání s medvědem. Ale to se nebojte, Kateřinka je kamarádka se všemi lesními zvířátky. Vždyť se o ně s tatínkem dobře starají.

Je nachystané další vyprávění o myslivecké holce Kateřince. Čeká nás v něm jedno velmi vzácné zvíře. I když, jak se zdá, ten náš hrdina je spíše pěkně vykutálený chlapík!

Už se vám stalo, že jste byli před někým v rozpacích? Co jsou to rozpaky? To jste jakoby zaskočeni. Tak trochu se stydíte a nevíte, co říct a jak se zachovat. Kateřinka dnes pomůže jedny rozpaky překonat. Poslouchejte jak.

A jsme opět v lese. Tam žije zvířátek! K jejich pozorování je výborný večer. V příběhu naší Kateřinky se také zešeřilo. A vydala se s tatínkem myslivcem za lesními zvířaty.

Víte, co je to ryzec? Houba. Kateřina to ví určitě. Je to totiž myslivecká holka, ta zná les jako své boty. Tu nic nepřekvapí. Nebo ano? Les totiž dovede překvapit vždycky! A na to my se těšíme. Příběh nás opět zavede do lesa, za jeho krásou a půvaby.

Kateřinku tentokrát zastihneme na pískovišti. Pískoviště je prostě parádní místo, viďte. S pískem se dá hrát na vaření, dají se stavět silnice, tunely a samozřejmě se dá z písku stavět hrad! Jen aby se v blízké jeskyni uvelebil drak. No, možná že tohle bude takový skoro drak.

Minule jsme se seznámili s tatínkem myslivcem a jeho dcerkou Kateřinkou. Žijí spolu v lese, kde se pořád něco děje. Tam se zkrátka jeden nenudí. Když půjdete do lesa s námi, setkáte se tam s jedním nespokojencem.

Seznámíme se s holčičkou, co měla zelenou krev. Ne, nebojte, nebyla nemocná. Ani nebyla zelená závistí. Co to tedy znamená, že měla zelenou krev? Zaposlouchejme se do prvního dílu nového vyprávění a dozvíme se to.

Setkávali jsme se s malým zrnkem písku a navštívili s ním mnoho pouští v různých koutech našeho světa. Tento příběh bude posledním dobrodružstvím a s malým zrnkem písku se rozloučíme. Po větru obletělo celý svět, a přestože vidělo mnoho lidí, pořád hledalo někoho, kdo by mu potvrdil, že je nejkrásnější na světě. Ještě se setká se třemi muži, kteří budou hledat bohatství a spravedlnost.

Vítr žene zrnko písku z místa na místo. Někdy to jsou pořádné vzdálenosti. Putuje z kontinentu na kontinent, z jedné země do druhé a všude sbírá příběhy, které na pouštích zažije. V tomto příběhu se zrnko písku dostane až do Indie. Pozoruje želvu, která…

Z Mongolska to není daleko do Číny. A právě tam vítr zavál naše zrnko písku. Ocitne se u příběhu ženy, která žila se svými dvěma dětmi v jedné čínské oblasti. Přesvědčilo se o tom, co dokáže pravá láska.

Malé zrnko písku vítr přenáší z jedné pouště do druhé. Zrnko se snaží, aby konečně někdo uznal, že je nejkrásnější na světě, ale marně. V asijské poušti Gobi tomu nebude jinak. Uslyšíme příběh o chlapci Saghanovi, který žil v chudé mongolské vesnici.

Vítr přenáší malé zrnko písku z jedné pouště do druhé. Zanese ho i do asijské pouště Gobi. Tady uslyšíme vyprávět příběh o rostlině, zeleném tamaryšku, který se pořád mračil.

Vítr poslal malé zrnko písku do Persie, a tam zažívá zvláštní věci. Dobrodruh a válečník Sulejman hledá poklad - zlatý valoun. Nebude to lehké hledání. Ono totiž nepůjde jen o jedno putování, ale o celý život.

Máte nějaký sen? Nemyslím ty sny, co se člověku zdají v noci, když spí. Mám na mysli třeba sen o tom, co byste v životě chtěli dokázat, zažít, čím byste chtěli být nebo kam byste se chtěli podívat. Tahle pohádka je o jednom snu, který se splnil i nesplnil. Při putování se zrnkem písku dnes spatříme něco zcela zvláštního, fatu morgánu.

Zrnko písku se dostalo do Persie a trochu si tam pobylo. O tom, že pomoc má být vždycky nezištná bude i následující příběh o muži a jeho velbloudovi, na kterém vozil své zboží přes poušť.

S člověkem, který si nedá poradit a má jen a jen svou hlavu se opravdu nedomluvíte. Ze setkání s ním kouká nějaký malér. A když je k té hlouposti člověk ještě líný, je to hotová pohroma. Poslechněte si to v následujícím příběhu malého zrnka písku. Tentokrát se ocitne až v Persii.

Naše babička měla jedno takové zvláštní pravidlo - vždycky když někomu něco dávala, dala toho o něco víc, než bylo domluveno. Když košík jablek, tak vrchovatý, když domácí vajíčka, tak jen ta největší. O tom, jestli tohle dokázal i bohatý vezír, se dozvíme v pohádkovém příběhu našeho zrnka písku. Vítr ho zavál dokonce až do Bagdádu.

V tomto příběhu bude zapotřebí síly a odvahy, která by ale byla k ničemu, kdyby si ji hrdinové nechali jen pro sebe. Malé zrnko písku tentokrát zavane vítr na Saharu, kde ho čeká nemilé setkání.

Se zrnkem písku se dostaneme do Severní Ameriky k Indiánům. Pokud rádi čtete pohádky, pak víte, že zasloužit si princeznu a získat nevěstu, to je pořádná fuška. Stateční mládenci se vydávají za sedmero hor a lesů, plní nebezpečné úkoly a bojují s draky. Ani princ v naší dnešní pouštní pohádce to nebude mít lehké - uvidíme, jestli přijde na to, že vzdycháním nic nevyřeší a že umět vzít za práci má někdy skoro zázračnou moc.

Už potřetí se v pohádce potkáme se zrnkem písku, které cestuje po světě tam, kam ho zavane vítr. Tentokrát se dostaneme až do Mexika, kde se odehraje příběh mezi kaktusem a aloe.

Kolik je vlastně na světě pouští? Mnoho! A která poušť je nejsušší? Jmenuje se Atacama a najdete ji v Jižní Americe. Táhne se podél vysokých hor Kordiller. Ty hory jsou tak vysoké, že přes ně ani nepřejdou mraky a déšť se tam nemá, jak dostat. Do této pouště se vypravíme sledovat osudy malého zrnka písku.

Máte rádi vyprávění, ve kterém se dostanete do dalekých zemí? Jedno takové právě začneme. Zavede nás až k vodní královně, hladovému žralokovi a na poušť. Tak se pohodlně posaďte, vyprávění začíná.

Prázdniny jsou čas, který láká k ochutnání cizokrajných jídel nebo k návštěvě hradu. Obojí bude. Otevřeme poslední kapitolu našeho příběhu a rozloučíme se s Péťou, Karolínkou, Kájou a hradem Pernštějnem.

Děti Petr, Kája a Karolínka jsou na prázdninách u tety. Ta bydlí v blízkosti hradu a děti u něj tábořily. V tomto dílu se na hrad vypraví. Koho tam potkají? Uvidíme. Vlastně uslyšíme.:)

Doufáme, že si léto a prázdniny báječně užíváte. Někdy je k tomu zapotřebí jen málo. Jako v našem povídání o třech sourozencích, kteří přijeli na prázdniny k tetě. Spolu s dalšími dětmi se rozhodli tábořit v nedaleké rokli blízko hradu. Minule jsme je opouštěli v momentu, kdy po vyprávění o místní hradní legendě konečně usnuly.

Petr, Kája a Karolínka si užívají prázdnin u tety. Spolu s ostatními dětmi táboří v nedaleké rokli. Jenže v blízkosti je tajuplný hrad, o kterém koluje místní legenda.

Zážitky z táboření v přírodě patří k těm nejkrásnějším, jaké můžeme v létě získat. A když v rokli táboří parta dětí, na prima prázdniny je zaděláno.

Víte, co je o prázdninách největší fuška? Přeci nabalit auto! Naskládat všechny tašky a kufry do zavazadlového prostoru. Úplnými mistry v tomto oboru bývají tátové. Ale ani maminky za nimi nezůstávají pozadu. Minule jsme se seznámili s dětmi Petrem, Kájou a Karolínkou. Dnes vyrazí k tetě. Takže nabalit auto a hajdy za dobrodružstvím.

Doufáme, že prožíváte to správné léto. Určitě je v něm sluníčko, koupání, sem tam zmrzlina a možná také pobyt u moře nebo na táboře. O prázdninách se toho dá zažít spousta. A někdy stačí si jen lehnout do stínu a otevřít knížku. Jako my dnes, a seznámíme s hlavními hrdiny nového příběhu.

Trosečníci jsou na cestě k domovu. Plují v loďce velkou bouří a vyčerpáním postupně usínají. Jak to dopadne s panem Umělcem a dětmi, zachrání se?

Naši malí trosečníci mají mezi sebou úplně novou osobu. Na ostrov k nim připlula loďka s panem Umělcem. Děti už nejsou na ostrově sami, mají dospěláka. Třeba jim pomůže se záchranou?

Trosečníci už nejsou na ostrově sami. K partě dětí přibyl další trosečník. A ještě ke všemu ho děti znají. Je ale hrozně vyčerpaný, musíme počkat, až se probere.

Trosečníci na ostrově mají smutnou náladu. Parta dětí, která ztroskotala s létajícím balónem na ostrově, už 17 dní bojuje o přežití. Mají co jíst a pít, dokonce našli i podzemní dům v džungli, ale oni by přeci jen raději domů.

Trosečníci na ostrově to nemají jednoduché. Potřebují, jak se říká, táhnout za jeden provaz. A to se jim zatím nedaří. Roztržka mezi dětmi pokračuje dál.

Trosečníci na ostrově prožívají další den svého dobrodružství. Mezi dětmi došlo k roztržce a spor pokračuje dál.

Na ostrově došlo k roztržce mezi dětmi. Jedni totiž chtějí něco jen pro sebe. Co způsobí, že, se část trosečníků odstěhuje?

Na ostrově, kde se nacházejí naši hrdinové, hodně prší. Děti mají naštěstí výborné přístřeší. Mají co jíst, co pít, ale začíná docházet k hádkám. Nastává spor mezi dětmi.

V období dešťů se toho moc dělat nedá. Voda zaplavuje, co se dá. Naštěstí mají ztroskotané děti na ostrově skvělý příbytek. Našli podzemní úkryt po jiném trosečníkovi.

Vojta vypráví o dětech, které ztroskotaly na ostrově a musí si samy poradit. A to jak s vodou, jídlem, tak i se vztahy mezi sebou. Jsou ale velmi stateční a ledacos vydrží.

Vojtův příběh pokračuje. Děti, které ztroskotaly na ostrově našli v podzemní skrýši nemocného kamaráda. Dalo by se říct, že mu zachránily život. Jejich další průzkum ostrova se komplikuje, stále totiž prší.

Vojta vypráví příběh o tom, jak jejich létací balón ztroskotal na ostrově. Parta dětských trosečníků si musí sami poradit. Děti se právě teď nacházejí v podzemní skrýši, kde našly ztraceného kamaráda Petra.

Dnes se dozvíme, jaké překvapení čeká na děti v podzemní skrýši? Co to bylo za postavu? Vojtovo vyprávění o dětech ztroskotaných na ostrově pokračuje.

Vojtovo vyprávění nás zavede opět do vnitrozemí ostrova. Děti, které na ostrově ztroskotaly, hledají v džungli ztraceného Petra a stane se jim úžasná věc. No jasně, že nebezpečná.

Z Vojtova deníčku se dozvídáme další informace o dobrodružství ztroskotaných kamarádů. Děti už dokázaly postavit vor, doplout k dalším kamarádům za útesem a zajistit si jídlo. Stále však hledají ztraceného Petra a podnikají za ním výpravy do džungle. Zjistí zajímavou věc.

Vojtovo vyprávění pokračuje. Děti už dokázaly postavit vor a doplout k dalším kamarádům za útesem. Zjistili ale, že budou muset vykročit ještě dál a vydali se do džungle hledat ztraceného Petra. Na co ve vnitrozemí ostrova narazí?

Vyprávění Vojty o ztroskotání na ostrově pokračuje. Už dokázali s kamarády postavit vor a doplout k dalším dětem za útesem. Zjistili ale, že budou muset vykročit ještě dál. Při téhle nebezpečné výpravě držíme dětem všechny palce. Ať si dobře poradí.

Ocitneme se opět na ostrově. Vojta s ostatními dětmi zjistil, že za skálou jsou jejich kamarádi z druhého balónu. Chtějí se k nim dostat. Můžeme prozradit, že si poradí skvěle. Ale útrapy tím nekončí a vyhráno zdaleka nemají.

Vyprávění Vojty o výpravě dětí na ostrov nabírá obrátky. Zjišťují, kdo je s nimi ještě na ostrově. Pořád ale řeší, co mají dělat dál. Dokonce mají mezi sebou jednoho zraněného.

V kanafáskovém vyprávění se Vojta s kamarády dostanou do opravdového nebezpečí. Děti nedomyslely, co se může stát a nasedly do balónů. Takovýhle nápad ale nadělal veliké starosti jak rodičům, tak dětem samotným. Naštěstí jsme v pohádkovém vyprávění, kde všechno dobře dopadne.

V kanafáskovém vyprávění se nám Vojta, kluk ze šesté třídy, svěří s jednou novinou. Narodil se mu sourozenec. Starosti mu přibudou, ale naštěstí nezůstane jen u nich. Díky miminku Vojtu potká jedno pěkné dobrodružství.

Jsme ve vyprávění Vojty, kluka ze šesté třídy, který zajímavě popisuje, co se stalo jemu a jeho kamarádům. Prozradí nám jedno důležité tajemství, svůj zajímavý zvyk, který se bude hodit v dalších dílech.

Kanafásek má pro vás nachystanou první kapitolu nového vyprávění. Otevřeme nový příběh Vojty, kluka ze šesté třídy, který umí zajímavě vyprávět. Představí nám obyvatele svého činžovního domu a kamarády, se kterými budou v dalších dílech prožívat velké, ale opravdu velké dobrodružství.

Naposledy otevřeme vyprávění o ruměničce Lipůvce. Příběh končí, a jak jinak než svatbou. A co vy, byli jste už někdy na svatbě? To je veliká sláva, viďte. A těch věcí, co je potřeba nachystat! Lipůvka na to ale není sama, vždyť má kolem sebe spoustu kamarádů, kteří s přípravou svatby pomohou. A nemyslete si, náš příběh bude mít ještě jedno krásné zakončení.

Čas plyne jako voda a v Kanafásku se během tří týdnů z malé ruměničky stala krásná slečna ploštice velká akorát na vdávání. Je květen, měsíc lásky a vypadá to, že Lipůvka sama nezůstane. Kdopak bude ten vyvolený a zaujme ruměničku tak, že by chtěla právě jeho?

Ruměnička Lipůvka tentokrát prožije čas plný jarního radování. Minule jsme ji opustili, když usnula zimním spánkem. Jenže každá zima jednou skončí a jarní sluníčko probudí i naši Lipůvku. Vylezla z úkrytu hubená a rozhlíží se po jídle. Až nabere síly, čeká ji další důležitý úkol.

Teplé červnové dny jsou tu, ale v Kanafásku se listy zbarví dožluta a nastane čas chystat se na zimu. Při poslechu dalšího vyprávění o ruměničce Lipůvce nás čeká silné ochlazení. Přiblížil se podzim. Ruměnice baští a baští. Vytváří si v těle zásoby na zimní spánek. S ostatními kamarády pak zalezou někam do úkrytu a spolu se zahřejí.

Když se z nebe spustí liják, utíkají se schovat velcí i malí. Jenže jak se máte schovat, když jste mrňavý hmyzák, všude v úkrytech je plno a kapka deště je veliká jako dělová koule? Chtělo by to deštník a gumáky. Jenže hmyzí obyvatelé louky nic takového nemají. Jak si s deštěm poradí ruměnička Lipůvka?

Ruměnička Lipůvka už není žádná malá hmyzí holčička, už je to velká ruměnice pospolná. Přesto se ale musí mít na pozoru, slupnout by ji chtěl kdekdo. Ještě že ji Bůh Stvořitel vybavil jednou mocnou zbraní. Ta ji dokáže ochránit i před ptačím sezobnutím. Totiž není smrad jako smrad. Některý se dokonce hodí na obranu.

Je parné léto a ruměnička Lipůvka baští chutná lipová semínka. Přitom všechno začne. Má opět den plný dobrodružství. Spadne totiž do mraveniště, a to je nebezpečná věc. Ještě že má Lipůvka tak dobré kamarády.

Jsme opět na louce u lipové aleje. Příběh ruměničky Lipůvky začíná poklidným ránem. Klid ale vezme brzy za své a Lipůvku čeká perný den. Rošťáky totiž najdeme mezi lidmi i mezi hmyzáky. S oběma se Lipůvka setká.

Vyprávění o ruměničce Lipůvce, červené broučí holčičce, bude tentokrát o setkání s pavoukem. A dokonce se chytí do jeho sítě! Ale žádné strachy, s tímhle pavoukem se dá totiž výborně domluvit. Proto se ničím nezdržujme a pojďme do vyprávění.

Vzpomenete si, jak jste se učili jezdit na koloběžce nebo na kole? Nebo v zimě lyžovat a bruslit? Abychom se naučili něco nového, musíme to zkoušet mnohokrát, než nám to jde. A teď si představte, že by vám narostla křídla. To by bylo sice bezva, ale naučit se létat dá asi taky fušku. Však si to poslechněte. Lipůvka se létat naučí, setká se s dalšími druhy hmyzu, a ještě pomůže žluté a bílé ploštici. To je hodně práce na jeden den a jednu mladou ruměničku.

Obrovská výhoda dětí oproti dospělým je ta, že nejsou tak vysoké. Fakt! Jsou blíž trávě a snadno si všimnou všelijakých hmyzích tvorů. To někteří dospělí, aby si všimli brouka, musel by být ten brouk veliký asi jako kopací míč. A to je škoda nevšímat si hmyzu. V trávě se to jen hemží zajímavými broučky. S naší hrdinkou ruměničkou Lipůvkou se za nimi vydáme a potkáme jich hodně. Slunéčko se sedmi tečkami, kovově zeleného svižníka, stonožku, broučka páteříčka a závěrem ještěrku. Jestli je chcete vidět na vlastní oči, víte, že si stačí lehnout na louku a pozorovat?

Voda je pro život velmi důležitá. Bez ní nejde žít. U vody se to vždy hemží všelijakými tvorečky. Tak se půjdeme podívat za některými obyvateli rybníka. Budeme mít milého průvodce. Ruměnička Lipůvka nás ráda provede. A vy, děti, můžete prozkoušet mámu nebo tátu. Schválně, jestli ví, jak se jmenují vodní ploštice bruslící po hladině rybníka. A jak se jmenuje ploštice plovoucí břichem vzhůru?

Minule jsme se seznámili s malým broučkem, přesněji broučí holčičkou - ruměničkou Lipůvkou. Tohle právě vylíhlé broučí mimino se mělo pěkně k světu, baštilo jedno lipové semínko za druhým. Teď má pak plno síly ke zkoumání světa a dovádění s kamarády. Seznámíte se také s novým broukem drabčíkem. Drabčíci mají zkrácená křidélka a zadní část těla mají tedy volnou, obnaženou. Při běhu pak zadeček zvednou vzhůru, jako se to stalo i ruměničce, když nechtěně seděla drabčíkovi na zádech.

Vítá vás závěrečný díl příběhu o Sesterstvu a kouzelné kočce Fabiole. Uzavřeme velké pátrání po tom, co se stalo s Josefem, který před sedmdesáti lety přestal náhle psát dopisy své milé Marii. Ela, Bára a Míša se na výpravách do minulosti dozvěděly, že Josef odjel do Ameriky. Spolu se svými spolužáky se snažily psát do různých spolků a sdružení českých krajanů v Americe, jestli někdo Josefa nezná. Nejenže se jim někdo ozval, ale ten kluk dokonce o Josefovi mluví jako o svém pradědovi! Jak skončí celé pátrání, aby už stará paní Marie nebyla smutná, a aby i kouzelná kočka Fabiola mohla konečně v klidu spát?

Pokračujeme v příběhu Sesterstva a kouzelné kočky Fabioly. Minule se Ela, Bára a Míša na výpravě do minulosti dozvěděly, že Josef odcestoval za sestrou do Ameriky. A co se s ním stalo dál? To by holky rády zjistily. Jenže jsou jenom tři, kde najít další spojence? Nemusí hledat daleko, kamarády mají na dosah ruky. A jaké bude další pátrání, podaří se příběh Josefa a Marie rozplést?

Honem, honem, pojďte všichni sem. Kanafásek nás dnes trochu netrpělivě popohání. Čeká nás totiž poslední a velmi důležitá výprava za Josefem do minulosti do roku 1947. Ela, Bára a Míša mají od kouzelné kočky Fabioly jasný úkol. Vyzvědět, kam Josef odcestoval a proč. Třeba budou konečně schopny pomoci smutné staré paní. A kouzelná kočka Fabiola už bude zase spokojená. Možná, že události, které se staly před více než sedmdesáti lety, dají v přítomnosti vzniknout i jednomu velkému školnímu pátrání.

Ele, Báře a Míše došlo, že kouzelná kočka Fabiola po nich chce, aby si v minulosti promluvily s Josefem. Dozvěděly se tak, co plánuje a kam se chystá. To není ale jen tak. Na to je potřeba se připravit. Holky se rozhodly zajít za starou paní Ládvíkovou na návštěvu a dozvědět se od ní o Josefovi co nejvíce. Napínavý příběh tří prima holek, spolku Sesterstva, kterým se do cesty připletla kouzelná kočka Fabiola, už na vás čeká. A vy se ptejte vašich babiček a dědečků. Ať vám vypráví, jaké to bylo kdysi. Ona totiž minulost může být zajímavá, poučná a někdy i velmi napínavá.

Máte rády oslavy svých narozenin? No jejda! Dort, dárečky, přáníčka, hraní s kamarády… To je přece paráda! A co kdybyste měli nachystat oslavu pro svou babičku. Co byste na takovou oslavu vymysleli? Holky ze Sesterstva se rozhodly uspořádat oslavu devadesátin jedné cizí paní ze sousedství. Teda úplně cizí vlastně nebyla. Ony si ji holky tak nějak adoptovaly. To znamená, že ji přijaly za svou. Do chystání této veliké slávy zapojily i své rodiče. Ela má totiž v plánu najít v novém bydlišti pro svou maminku nové kamarádky. Uvidíme, jestli to klapne. A třeba u toho přijdou i na to, co po nich kouzelná kočka Fabiola na výpravách do minulosti vlastně chce.

I dnes budeme pokračovat v napínavém příběhu tří spolužaček, co mají srdce na pravém místě. Říkají se spolek Sesterstva. Holky se snaží přijít na kloub záhadě, co se před sedmdesáti lety stalo s Josefem a proč přestal psát Marii, teď už staré paní ze sousedství. Jsou plné přemýšlení, hledání, mudrování a výprav. Někdy je ale člověk natolik vtažen do svých problémů, že zapomene na svět kolem sebe a na to, že i ti nejbližší doma mohou prožívat všelijaké trápení. Ale holky ze Sesterstva mají zlaté srdce a umí se rozhlížet, těm nic neunikne.

Kouzelná kočka Fabiola už na vás čeká a zve vás k pátrání v minulosti. Spolu s Elou, Bárou a Míšou jsme tam už několikrát byli. Jenže zatím nevíme, kvůli čemu a co tam mají holky udělat nebo vypátrat. Holky chtěly, aby Josefův dopis nespadl na zem, ale skončil na správném místě ve schránce. Holkám se zatím příliš nedaří, i když jim Fabiola věří. Zkusily už odlákat tamější kočku, zastavit holčičku, aby nevběhla do silnice. Co zkusí holky dnes, aby se dopis konečně dostal do rukou paní Ládvíkové?

Sledujeme příběh tří prima holek, kterým se do cesty připletla kouzelná kočka Fabiola. A s ní se rozhodně nenudí! Fabiola posílá holky stále do téhož okamžiku v minulosti před více jak sedmdesáti lety. Tehdy chce Josef hodit do schránky dopis své milé, jenže dopis nešťastně skončí ve strouze. A Marie tak dopis nikdy nedostane a nedozví se, co se s Josefem stalo dál. Co v tomto okamžiku v minulosti mají holky udělat? Co tu mají změnit? A mají něco změnit? Než se zaposloucháme do pokračování příběhu, zeptám se vás: Kdybyste mohly cokoli z minulosti změnit, co by to bylo? Těžká otázka, co? A taky dobrodružná.

Vítá vás pokračování příběhu tří prima holek a jedné kouzelné kočky Fabioly. Fabiola bydlí u staré osamělé paní Marie a chce jí pomoci s dávným smutkem. Posílá proto holky do jednoho okamžiku v minulosti, kdy dopis pro Marii nešťastně skončil na zemi. Jenže Ela, Bára a Míša – říkají si Sesterstvo, ne a ne najít řešení. Co po nich Fabiola v minulosti chce? A ještě je tu potíž s projektem ve škole! Holky nemají nejmenší nápad, o čem by ho mohly mít. To se to zamotává. Ostatně jako každé pořádné dobrodružství.

A je tu pokračování příběhu tří prima holek, které se rozhodly pomoci staré osamělé paní s dávnou záhadou. Kouzelná kočka Fabiola je posílá do jednoho okamžiku v minulosti. Má pro Elu, Míšu a Báru nachystaný úkol. Jenže už jim neříká, co mají udělat. Proč je tam vůbec Fabiola posílá? Na to musí přijít samy. Jisté je jen to, že jejich minulý nápad nevyšel, hrozilo, že se holky rozhádají a přestanou se kamarádit. Kdo by pak napravil dávné trápení staré paní? Ještě že je kouzelná kočka Fabiola sekla drápkem a zchladila jim hlavu. Takže pátrání může pokračovat.

Kanafáskový příběh se nám osvětlil zase trochu víc. Už jsme víme, že kočka Fabiola, která patří staré paní Marii, není obyčejná, ale kouzelná. Podivným mňoukáním dovedla dostat Elu, Báru a Míšu, tedy spolek Sesterstva, do minulosti – do doby krátce po poslední válce, co u nás byla. To bylo překvapení! A holky si daly za úkol vyřešit a napravit dávné nedorozumění. Sledovaly, jak Josefův dopis pro paní Marii neskončil ve schránce, ale bohužel ve strouze. Proto ho Marie nikdy nedostala! Přeci starou paní nenechají smutnou! Rozhodly se do minulosti vypravit znovu. Jenže co si obléknout, aby byly nenápadné? Legíny? Tepláky? Mikiny? Co se nosilo před více jak sedmdesáti lety?

Jasně, že na vás čeká pokračování příběhu tří kamarádek, které potkaly kouzelnou kočku Fabiolu. Jen připomeňme, co se stalo minule. Ela, Bára a Míša na svém oblíbeném stromě objevily v krabičce zažloutlé dopisy. Dnes už staré paní Marii je kdysi tajně psával její milý. Jmenoval se Josef. Jenže jí náhle psát přestal a smutná paní Marie dodnes neví proč. Po návštěvě osamělé paní si holky sklesle vlezly zpátky do své stromové skrýše. Že by to byl smutný konec příběhu? I kdepak. Vždyť kouzelná kočka Fabiola tak podivně mňouká… to proto, že se holky dostanou do pořádně zašmodrchaného tajemství.

Čeká na vás už třetí pokračování příběhu, ve kterém vystupuje podivuhodná a kouzelná kočka. Pamatujete si, jak se jmenuje? Ano, Fabiola. A co má za lubem? No to zatím nevíme. A neví to ani kamarádky Ela, Bára a Míša. Když byly holky ve své stromové skrýši, našly díky Fabiole starou rezavou krabičku a v ní zažloutlé dopisy. Nález starých zažloutlých dopisů zní jako začátek velkého dobrodružného pátrání. A taky že ano. Holky se rozhodly, že dopisy vrátí jejich majitelce. Stará paní netuší, že její kočka je vlastně kouzelná a že jí chce pomoci objasnit jedno dávné zamotané tajemství. V Kanafásku se dozvíme víc.

V minulém Kanafásku jsme se seznámili s Elou, která se nedávno přestěhovala do nového bydliště. Díky kočce Fabiole se Ela dala dohromady s Bárou a Míšou, moc fajn kamarádkami. To ještě netušila, že je všechny čeká rozluštit jednu dávnou záhadu, u které samozřejmě nebude chybět kočičí mňoukání. Že u něho bude přítomna Fabiola a že nakonec způsobí velké dobrodružství, asi nikoho nepřekvapí. Až si pohádku poslechnete, je tu jeden nápad. Zkuste se doma nebo nejlépe u babičky a dědy porozhlédnout po starých věcech. A zeptejte se dospěláků, z které doby jsou a jestli se k nim nevážou nějaké vzpomínky. Přemluvte je, ať vám vypráví, jaké to bylo, když byli třeba dětmi. Ona totiž minulost může být velmi zajímavá.

Zkuste si představit, jaké by to bylo, kdybyste se museli se svou rodinou přestěhovat do úplně cizího města – opustit své kamarády a oblíbená místa, kde si rádi hrajete. Zkrátka opustili byste s rodinou vše, co znáte a najednou byste bydleli ve městě, kde neznáte nic a nikoho. Moc příjemná představa to není, viďte. Cože? Že jste to už někteří zažili? Tak to nejste sami. Zažila to i dívenka Ela. Jenže Ele se do cesty připletla jedna podivuhodná mňoukalka. A co všechno způsobila? To se tedy poslechněte – ona je totiž kouzelná.

Poslední setkání s knihou Kristy Gerloffové "Širel a děti z Jeruzaléma" v podání Petry Eliášové připomene, že i šťastnou rodinu navštíví smutné chvíle, do kterých jako hojivý lék promlouvá verš ze 36. žalmu v Bibli.

Předposlední setkání se Širel a dětmi z Jeruzaléma vypráví o svátku, na který se děti hodně napracují. Musí totiž nasbírat dřevo na oheň, co má vydržet celou noc. Z knížky Kristy Gerloffové čte Petra Eliášová.

Požár není jen tak, zvláště ve vyprahlé zemi, kde se jeden svátek slaví zapalováním ohňů. Širel a její spolužáci zamíří na exkurzi k hasičům. Knížku Kristy Gerloffové načetla pro Rádio 7 Petra Eliášová.

"Kdybych tak mohla mít gladiolové pole!" zasnila se jednou Širel. Splní se jí přání? Na jakého vetřelce si bude na zahradě stěžovat maminka? Petra Eliášová pokračuje ve čtení z knihy Kristy Gerloffové.

Ve vyzdobeném přístřešku suka se krásně slaví a krásně se tam i spí. Jen kdyby nelítali pisklaví komáři! Širel vypráví, jak slavila Svátky stánků.

V dalších dvou kapitolách z knížky Kristy Gerloffové se na chvíli zastavíme u moře a pak začneme stavět a zdobit přístřešek, kterému se říká suka. Knížku Širel a děti z Jeruzaléma pro Rádio 7 načetla Petra Eliášová.

Domácí úkoly, které ve škole zadá paní učitelka, mohou být různé. Třeba i vyrobit Noemovu archu. Jenže z čeho? Ze dřeva? Z papíru? Z korku? Širel se svou maminkou si s tímto úkolem poradí!

Další vyprávění holčičky Širel pozve do zoo – řesněji do Biblické zoo v Jeruzalémě. Že bude plná zvířat, o tom není pochyb, ale proč Biblická?

Na slavnosti u kamarádky Dany je spousta jídla, a přesto bude z oslavy Širel odjíždět hladová. Proč? Petra Eliášová čte z knížky Kristy Gerloffové Širel a děti z Jeruzaléma.

Dětské oslavy narozenin jsou v něčem po celém světě stejné - spousta dobrot a spousta hraní. V něčem se ale mohou lišit. Party u moře znamená písek v puse i hledání želvích hnízd. Z knihy Kristy Gerloffové čte Petra Eliášová.

Další kapitola z knížky Kristy Gerloffové pozve ke psaní diktátu. Ale nebojte, nebude na známky. Bez obav se přidejte k poslechu Kanafásku. Petra Eliášová přečte z knížky Kristy Gerloffové Širel a děti z Jeruzaléma i vyprávění o počasí.

S Petrou Eliášovou čteme z knížky Kristy Gerloffové Širel a děti z Jeruzaléma. Tentokrát bude Širel vzpomínat na svou školku i první den ve škole. Ve školce každé ráno vytáhli krabici a z ní... a žádné prozrazování. Poslouchejte v čase Kanafásku.

Se zvířaty toho člověk zažije! Dokonce i s těmi, která jsou plyšová. Vyprávění holčičky Širel z města Jeruzaléma čte dětem z knížky Kristy Gerloffové Petra Eliášová.

Najít se dá všelicos. Najít se dá mince, najít se dá sponka do vlasů a najít se dá dokonce i domácí mazlíček. V Kanafásku pokračuje Petra Eliášová ve čtení z knížky Kristy Gerloffové Širel a děti z Jeruzaléma.

Psi, kočky, morčata… lidé mají doma různé mazlíčky. Jaké byste potkali v rodině holčičky Širel z Jeruzaléma? Z knížky Kristy Gerloffové čte Petra Eliášová.

Znáte příběhy svého města či vesnice, kde bydlíte? Širel v další kapitole knížky Kristy Gerloffové vypráví o tom svém městě, o Jeruzalémě. Zváni jste na školkový výlet.

Jak žijí dnešní děti v Izraeli? Podobně jako ty v Čechách – rády ve školce hrají divadýlko a když se doma nudí, šmejdí v zásuvkách.

Ve školce si děti hrají, zpívají písničky, svačí, odpočívají.... ale i pečou šabatové chleby a slaví svátek Chanuka. Co je to za školku? No přeci ta v Jeruzalémě, kam chodí holčička Širel. Z knížky Kristy Gerloffové "Širel a děti z Jeruzaléma" čte Petra Eliášová.

Malé i velké zve knížka Kristy Gerloffové nakouknout do školky v městě Jeruzalémě. Mluví se tam hebrejsky a občas to tam voní, až se sliny sbíhají. V čase Kanafásku z ní čte Petra Eliášová.

Druhé setkání s knihou Kristy Gerloffové se bude pídit po významu jména Ruben a upozorní na to, že na maminky v porodnici je dobré raději dávat pozor.

Půvabná knížka Kristy Gerloffové nás zavede v krátkých příbězích do současného Jeruzaléma. Kdo je Širel? Co ráda dělá? A jaké má kamarády? Knížku Širel a děti z Jeruzaléma načetla pro Rádio 7 Petra Eliášová.

Hliněný Adámek se na konci příběhu Daniela Henycha vrací ke svému sochaři. Neobejde se to ovšem bez střepů, které plodí závist. Poslední z deseti Božích přikázání i laskavého Tvůrce přibližuje závěrečná kapitola. Čte Rozita Mertová.

Co Pán Bůh řekne, to platí na beton a napořád. V předposlední části příběhu O hliněném Adámkovi zacílí autor Daniel Henych na přikázání Nebudeš krást a nebudeš lhát.

Nestačí si ruce umýt a mít čisté uši, také špatné jednání špiní tělo, duši – zní ve čtvrté části povídání o hliněném človíčkovi, které přibližuje význam Desatera Božích přikázání. Příběh napsal Daniel Henych, čte jej Rozita Mertová.

Hliněný Adámek při svém poznávání světa lidí už pobyl u bohatého muže, s tenistou procestoval svět a v hotelovém pokoji pozoroval věštkyni. Pokračování jeho dobrodružství ilustruje další z deseti Božích přikázání.

Příběh O hliněném Adámkovi přibližuje biblické Desatero. První kapitolou znělo, že nemáme mít jiného boha, tentokrát vstoupí do centra pozornosti druhé a třetí přikázání.

Sochař zručnými prsty vytvaroval hliněného panáčka a pojmenoval ho Adámek. Byl jako živý. Ba co víc, jednoho dne skočil do kapsy kabátu, aby poznal svět lidí. Na příběhu O hliněném Adámkovi přibližuje jeho autor Daniel Henych deset Božích přikázání. První část připomene, které přikázání je první. Načetla Rozita Mertová.

Poslední kapitola přináší hlavním hrdinkám příběhu nejen rozloučení se záhadným prstenem a laskavou Průvodkyní, ale i Královskou formuli.

Najít v parku v záplavě spadaného podzimního listí ztracený prsten? Nemožné. Pomůže ho najít hnědorezavý psík nebo laskavá průvodkyně Ohnipírko? Nebo už nebude potřeba?

Školní jídelna může být svědkem mnohého. V případě Adama a jeho spolužáků i svědkem překonání strachu a lekce o tom, co špiní pusu člověka.

Osmé setkání s dobrodružstvím čtyř školaček pojednává o zbrklé krádeži prstenu, zběsilém útěku do činžáku a notné dávce přemýšlení o milosti.

Tereza, jedna ze čtveřice hlavních hrdinek příběhu, dostane na výtvarném příměstském táboře propisku s červeným pírkem i moc důležité královské pravidlo do života.

Šestá kapitola zavede hlavní hrdinky příběhu do parku na lavičku k páru, který se tulí k sobě. Na malé královny tu čeká vzkaz o princi, drakovi a sebeúctě.

Příležitost zloděje nedělá – příležitost jen ukáže, jestli už jím jsi. Malé voňavé mýdlo přidá Aničce nejen vrásku na čele, ale i důležitý poznatek na cestě být královnou.

Hlavní hrdinky příběhu dostanou chuť na královskou porci zmrzliny. Záhadná prodavačka ovšem požaduje neobvyklou měnu. Jakou?

Jak se dostal záhadný prsten do Aniččiných rukou? Jaké skrývá poselství? Co o něm ví Aniččina maminka? A jaká je její kuchařská specialita? Více třetí kapitola dobrodružné knížky nejen pro holky.

Druhá kapitola seznamuje s poslední ze čtveřice hlavních hrdinek příběhu a víří spoustu otázek kolem záhadného prstenu s bílým kamínkem.

Je nutné se královnou narodit, nebo je možné se jí stát? Čtyři školačky se vydají na cestu k srdci a vlastnostem královny. Celé dobrodružství začíná v hodině tělocviku, kdy do dlaní jedné necvičící dívky vklouzne zvláštní prsten. Knihu Martiny Špinkové Královny bílého prstenu pro Rádio 7 načetla Michaela Danielová.

Podzim je pro naši hrdinku ideální roční období. Ukáže nám totiž jedno známě přísloví – Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Znamená to, že vše, co uděláme se nám jednou vrátí. S tím jistě zkušenost máme. Tak například, když se o něco rozdělím s kamarádem, on se pak rozdělí i se mnou. A naopak, když je někdo na druhé nepříjemný, nemůže očekávat, že na něj ostatní budou příjemní. O tom ale už víc v pohádce.

Hlavní hrdina je svízel – drobná plazivá kytička s jemnými kvítky, která se na druhého, díky svým chloupkům, skvěle přichytí. Svízel nemá zrovna dobrou náladu a musím vám prozradit, že je s ním pořádná svízel! Pohoršuje se, nad kým může a rozdává kolem sebe jen trápení a nesnáz. Neuvědomuje si nejspíš, že slovo má obrovskou sílu a že pokud zlými slovy druhému ublíží, je to jako zásah mečem. Jak tohle dopadne?!

Znáte přísloví – Kdo si počká, ten se dočká? A je to pravda. Ale vydržet to čekání, to je vám taková námaha! My se někdy prostě dočkat nemůžeme, a to pak s námi není k vydržení. V pohádce to ale náš hrdina a sluníčko perfektně zvládnou, a dokonce bez fňukání. Důvěra a naděje v lepší časy se vyplatila.

Abychom mohli žít poklidným životem, je třeba někdy zápasit. Zvláště ve zvířecím světě jsou tyto situace na denním pořádku. Naštěstí nad námi a zvířátky drží ochranou ruku sluníčko, a pokud k boji dokonce poskytne i zbroj, pak se není čeho bát. Tedy, máte-li důvěru. Máte?

Králové lesa. Nejste si jisti, koho myslím? Kdo nosí na hlavě téměř královskou korunu? Kdo tipuje jeleny, odhaduje správně. Jelen je mohutné zvíře s velkým parožím. Když se někde objeví, jako by tudy prošel král. A vy jistě víte, že, králové to v pohádkách jednoduché rozhodně nemají. V téhle tomu bude úplně stejně. Přijměte pozvání na jednu lesní mýtinu.

Když se pohádáme, není to zrovna příjemné ani pro ty, co se hádají, ani pro ty, kdo jsou okolo. Jenže, jak se hádání zbavit? A jde to vůbec – nehádat se? Nemusíme vždy se vším souhlasit, ale důležité je umět se pobavit bez ošklivých a urážlivých slov. A také je lepší jít se někam na chvilku uklidnit – potom se situace řeší mnohem lépe a klidněji. Pán Bůh každého z nás moc dobře zná, ví, co na nás platí a co potřebujeme – proto, když máme s někým nějaký spor, je dobré všechno Pánu Bohu říct a poprosit ho, aby v tom byl s námi. Tento kanafáskový příběh nabízí jedinečné a krásné připodobnění toho, jak rád by Pán Ježíš proměňoval náš život. Jistě by vás ani nenapadlo, že příběh lesních hub nám může být v lecčems velmi podobný.

Co myslíte, že je důležitější – pravé oko, nebo levé? To je divná otázka, co? Je to úplně nesmyslná otázka, protože obě oči jsou důležité. A stejné je to i s vámi. Každého z vás stvořil Bůh, má ho rád a pro každého z vás má svůj plán. A myslet si, že je někdo důležitější, to se Pánu Bohu ani trošku nelíbí – naopak v Bibli, v listu Filipským nám vzkazuje: "V pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe". A tohle právě moc neuměly dva keříčky v našem lesním vyprávění. Jak to s nimi dopadlo?

Někdo se rád vydává do mokré přírody a déšť mu nevadí. Někdo se raději uvelebí doma, ve svém pelíšku a přečká tu mokrou nadílku pěkně v suchu. Pokud ale někdo domeček nemá, tak jako hrdina v dnešním příběhu, život pro něj nebývá žádné peříčko. Však se s tím náš šnek snaží něco udělat. Podaří se mu to?

Často slýchám, že někdo chce být jiný než je a mít něco, co nemá. Je nespokojený a touží po tom, co má druhý. Pán Bůh ale ví, proč nás stvořil právě takové, jací jsme, a jak si nás použije. A nebojte, pokud by potřeboval, on s námi umí udělat i zázrak. Víte, že zázraky se dějí neustále? Ani si jich nestačíme povšimnout, zvláště v přírodě. Po poslechu tohoto vyprávění se o jednom zázraku dozvíte, a třeba se vám ho podaří někde v přírodě i spatřit.

Mravenci jsou velmi drobní pracovití tvorečkové, a možná byste si řekli, že i jejich nápady budou jen nějaká drobnost. Ale nenechte se mýlit. Jsou to spolupracovníci, kteří dokáží postavit v lese parádní stavbu – své hnízdo. Vyprávění vám určitě bude připomínat jeden příběh z Bible. Schválně, který?

Když se rozhlédneme po louce, co všechno na ní uvidíme? Nejdřív se nejspíš pohledem zastavíme u krásných květin – těch barev a zajímavých tvarů, těch vůní, až se točí hlava. Prostě nádhera. Jenže, i mezi květinami, mezi těmi jemnými rostlinkami, může být někdo, kdo má nos, jak se říká „kapánek nahoru“, což znamená, že je nafoukaný! Mezi druhými se vytahuje a kazí poklidnou květinovou náladu. Jak je to možné? To už si poslechněte sami.

Už jste někdy jedli šípkovou marmeládu? Neobvyklé jídlo, že? A přitom šípková marmeláda obsahuje tolik důležitých vitamínů! A šípkový čaj pijete? Pije se, když je někdo nachlazený, když má někdo rýmu – třeba i pan král. A do jednoho takového království se vypravíme. Už tušíte do kterého? No přece – do šípkového. Tam by totiž mohla vařit šípkový čaj i Růženka.

Děti, už se umíte sami obléknout? A umíte si sami udělat třeba snídani nebo večeři? Pro někoho je to samozřejmost, a někdo to ještě sám nedokáže. A přesně to poznali i hrdinové tohoto dílu – princ a princezna, a začali být vděční za to, co který člověk umí a dovede udělat.

Hlavní hrdinkou je dnes kuchařka. Ale pozor, nemyslete si, že to je paní kuchařka, ta ne, je to kuchařka na čtení - knížka. Ta, ze které maminka vaří. Nebo už vaříte i vy? Výborně! Takže víte, jak napínavé a dobrodružné je, jestli se vám vaření povede nebo ne. Protože o tom je tento příběh.

Už se vám, děti, stalo, že jste si zapomněly vzít něco s sebou do školky nebo do školy a musely jste poprosit svého kamaráda či kamarádku, aby vám půjčil svou věc? V té chvíli se ukáže, jestli je váš opravdový kamarád ochotný se rozdělit, nebo je lakomý a nechce půjčovat. A v pohádce Kuchyňských pohádek Hany Pinknerové to bylo podobně. Naše cukřenka byla plná kostek cukru a opravdu o ně neměla nouzi. V Bibli se píše o tom, že nemáme myslet jen na sebe, ale máme se umět rozdělit. Posuďte samy, zda to cukřenka uměla.

Kanafásek pěkně voní. Cítíte to? Ne? Tak ještě jednou, a pořádně – nádech! Ach, to je vůně! Tady se smaží. To bude dobrota. Rozhodně je dobře, že jste tady. Kanafásek se nám provoněl smaženými palačinkami a nejde odolat. Pokud chcete poslechovou ochutnávku, nezapomeňte dorazit, zveme vás k poslechu dalšího dílu Kuchyňských pohádek Hany Pinknerové.

Kanafásek nás zavede na poličku mezi hrnečky. Máte také doma na poličce spoustu druhů? A přibývají nové a novější, jiných tvarů a barev? Co myslíte, že se stane s tím nejstarším hrnečkem? Máte místo, kam dáváte doma staré předměty nebo se pro ně u Vás doma najde upotřebení? Tolik otázek! Ve večerním Kanafásku bude jedno řešení.

Kanafásek bude vyprávět o kuchyňské lžičce. Je to vlastně takový základ kuchyňského nádobí, bez kterého si kuchyni ani nedovedeme představit. Napadá vás něco, co by lžičku mohlo nahradit? Každému z nás dal Bůh zvláštní vlastnosti a nadání, které budeme jednou ve své práci potřebovat. A čajová lžička, přesto, že to tak na první pohled nevypadá, má takové obdarování v hojné míře.

Jak se vám líbí, když vám někdo vypráví nějaký příběh a strašně moc u toho přehání? Ze začátku posloucháte, ale za chvilku zjistíte, že to, co ten člověk říká, je nějaké divné, a že to tak asi nemohlo ani být… Ale ten člověk pořád říká: "Jó, to se doopravdy stalo! Fakt!" No, já ale nevím. Dnešní kanafáskové vyprávění O Popelce bude totiž malinko jiné, než jak jej znáte. Vypráví ho louskáček na ořechy - nu, a kdo nejlépe by mohl vědět, jak to doopravdy bylo, než samotný louskáček? Přidejte se k dalšímu dílu Kuchyňských pohádek Hany Pinknerové.

Dnes bude Kanafásek o snech, ale ne o těch, které na Vás přicházejí v noci v čase spánku, myslím o snech, které sníme nad svým životem. O těch, kdy přemýšlíme nad tím, co bychom si přáli. A víte, že i oříšky mohou mít sny?

Dovedete si představit, že bychom byli všichni stejní? Že bychom stejně vypadali, stejně se chovali a stejně pracovali? Brrr, tuhle představu rychle opustíme. Bůh nás stvořil různě a my potřebujeme různé věci na různou pomoc. Otvírák na konzervy, skleničky na pití a vařečky na... no právě o nich bude dnešní Kanafásek. Půjdeme si společně zavařit?

Další díl Kuchyňských pohádek Hany Pinknerové bude o tom, jak moc je potřebné být krásný navenek, a jak moc uvnitř - v našem srdci. A bude to příběh o skleničkách, o nóbl krásných skleničkách ze zámku. Ó, jak se blýskají, ty nádherné broušené ornamenty, ta úzká nožka se zajímavým tvarem - pozor, nesahejte na ně moc, ať Vám nespadnou! No, pojďte si raději poslechnout, jak to s těmi skleničkami bylo doopravdy. Večerní Kanafásek se na Vás, milé děti, moc těší.

V dalším dílu Kuchyňských pohádek Hany Pinknerové se zaposloucháme do pohádky O koblížku. Že podobnou ji znáte? To je možné, a je to dobře. Schválně jestli poznáte, v čem bude naše dnešní pohádka odlišná. A rozhodně se přiučíme i kuchařskému umění.

Další díl Kuchyňských pohádek Hany Pinknerové vypráví o tom, jak i ti nejmenší mezi námi jsou důležití. Kanafásek Vás dnes totiž pozve na strom. Ano, zní to trochu nebezpečně, ale i dobrodružně, a vy se určitě nebojíte. Naopak, jste zvědaví - tak trochu i napovím - bude to hrušeň....

Někdy nám naše životní cesta nepřipadá příjemná a vidíme samé překážky a kotrmelce. Trápení ale může přinést i něco dobrého. Nevěříte? Koneckonců o takovém trápení je i dnešní pohádka, a jak to všechno dopadlo si poslechněte sami.

Závěrečná kapitola knížky Michaely Hrachovcové Zrzečka pod hvězdami potvrdí, že dobří přátelé si v nouzi pomáhají, i když se jedná o lesní zvířátka. Čte Alena Pavlatová.

Když zima sevře les svou mrazivou vládou, zvířátka to nemají jednoduché. Své o tom ví i veverka Zrzečka, Veveřík a jejich maminka. V Kanafásku čte Alena Pavlatová z knížky Michaely Hrachovcové.

Třetí kapitola z knížky Michaely Hrachovcové v podání Aleny Pavlatové zavede opět za lesními zvířátky a dokonce i ke smrčku vánočně nazdobenému dobrotami.

V lese se krásně skotačí. Zejména pokud jste mladá veverka. Jenže do lesa už natahuje své prsty blížící se zima a je potřeba se na ni připravit. Alena Pavlatová čte z knížky Michaely Hrachovcové.

Něžný příběh Michaely Hrachovcové o veverce Zrzečce zavede do lesního světa plného zvířátek. Podzim znamená pro veverky plno práce s chystáním zásob. Co na to malé veverky Zrzečka a Veveřík? Knížku Zrzečka pod hvězdami pro Rádio 7 načetla Alena Pavlatová.

V Kanafásku naposledy otevřeme knížku Josefa Čapka o pejskovi a kočičce. V dnešním povídání budou hrát pejsek s kočičkou nemocným dětem divadlo. A závěrem dojde i na dárky.

Díky pejskovi a kočičce bude mít jedna pohozená panenka nejvíc hraček na světě. Jak k tomu dojde? Poslechněte si v Kanafásku.

Večerní čtvrthodinka pro děti bude plná samých dobrých věcí. Mňam. Jestli se ale hodí do těsta na dort, to si poslechneme v dalším Kanafáskovém půvabném povídání Josefa Čapka o pejskovi a kočičce.

Dnes by měli zbystřit všichni z Domažlic. Bude totiž o klucích z tohoto města. Co zjistí pejsek s kočičkou cestou právě do Domažlic, se dozvíte v dnešním Kanafásku.

V Kanafásku si dnes pejsek poraní tlapku. Ale nebojte, nebude to nic vážného. A bude z toho nakonec i pohádka. O čem? O pyšné noční košilce.

Kdy jste se naposledy vydali s dopisem na poštu? Nemyslím s dopisem, který poslat musíte, ale s dopisem kamarádovi. S dopisem, který poslat chcete. Pejsek s kočičkou jeden takový napsali a vydají se s ním na poštu. Zastihne je pořádná lednová chumelenice jak z dob Josefa Čapka. Kdo nebo co je zachrání?

V Kanafáskovém večerním povídání připomenou pejsek a kočička nejen všem dětem, jak se k nim máme a nemáme chovat.

Máte rádi oslavy? Pejsek s kočičkou ano. V Kanafásku už potřetí otevřeme povídání Josefa Čapka o pejskovi a kočičce. Tentokrát je zastihneme, jak chystají jednu velkou slavnost.

Díra se udělá raz dva. Ale co s ní? Pár řešení nabídne Kanafásek. Připojte se k povídání, jaké to bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili.

V Kanafásku dnes poprvé otevřeme povídání, které si zamilovaly děti už mnoha generací. Půvabná knížka Josefa Čapka o pejskovi a kočičce začne tuze špinavou podlahou.

Jé, ať už přijde. Čekáte od Mikuláše také nějakou dobrotu? To se nedivím. Ale pozor, Mikuláš sleduje i to, jestli jsme byli hodní. A jestli nebyli, pak může být v balíčku mezi dobrotami i nějaký česnek nebo brambora nebo.... Naštěstí je k nám Mikuláš velmi laskavý. A na příběh o sobě se určitě těší. - A tenhle jste přeci dokončily vy, děti!

V dnešním dílu Kanafásku se s Čulíkem rozloučíme. Půjde s kamarády na dobrodružnou výpravu, která ale bude zavánět průšvihem. Ještě, že Čulík nezapomíná za Pána Boha.

V dnešním dílu Kanafásku, děti, uslyšíte, jak vypadá zamilovaný Čulík. Do třídy k nim přišla nová spolužačka - a láska dělá divy.

V dnešním dílu Kanafásku budeme s Čulíkem řešit další neuváženost. Střílení z praku se totiž může pěkně zamotat a zkomplikovat situaci.

V dnešním dílu Kanafásku budeme s Čulíkem řešit další nerozumný nápad. Tentokrát si se strýčkem Luďkem provedou vzájemně něco nekalého, a budou oba potřebovat pomoc a odpuštění.